Predátor

~ 6 ~

věnováno: makytka1111 💕

Sluneční paprsky se mě pokoušeli vzbudit, a také se jim to velmi úspěšně povedlo. Převalila jsem se na druhý bok a uvědomila jsem si, že je tam pomačkané prostěradlo, takže tam někdo se mnou ležel. Brzy jsem si to uvědomila a povzdychla si.. stejně už je v Pardubicích.. má naplánovaných spousty projektů, spousty písniček a hlavně alb. Nebo alespoň měl, když jsme se naposledy viděli tak před rokem.

,,Neodešel bych, neboj." Uchechtl se někdo za mnou a mě se na prohlubeň rozzářili oči. Pomalu jsem se otočila a a poté se v klidu posadila. S úsměvem jsem se podívala na Dominika, sedícího na kraji mojí postele, kousek ode mě. V rukou držel tác, na kterém byla káva, talíř s koláčky a sklenice vody s mými léky na úzkosti a deprese. Od té doby, co se stal ten incident s mužem se jich nemohu zbavit a tudíž potřebuju léky na potlačení.

,,Dobré ráno, příšerko." Uchechtl se nad mými rozcuchanými vlasy a položil mi na klín, který byl stále přikryt peřinou, tu skvěle vypadající snídani. Ani jsem mu nepopřála nazpět a hned jsem se pustila do jednoho z koláčků, do kterého jsem se zakousla a sousto začala přežvykovat. Byli skvělé.
,,Zašel jsem do pekárny, spala jsi jak mimčo, tak jsem tě ani nechtěl budit, že někam jdu." Objasnil mi, že pro ně šel do pekárny. Musela jsem se na něj usmát i přesto, že jsem měla plnou pusu.

,,Děkuju." Poděkovala jsem po tom, co jsem dožvýkala a on mi úsměv oplatil.

,,Můžu se zeptat, co se včera stalo?" Vzal si malý koláček z talířku a zakousl se do něj. To by mi ani tak nevadilo, ale chtěl se napít i z mého kafe, to jsem ho zabrzdila a plácla jsem ho po ruce, kterou se ke kávě natahoval, načež se uchechtl a stejně se napil, pak po mně ale hodil omluvný pohled, čímž se snažil naznačit, že už to neudělá.

,,Nic, co by." Snažila jsem se usmát a nepřemýšlet nad tím, ale moje hlava si ten včerejšek začala přehrávat. Vzpomněla jsem si, jak mi Petr sahal pod sukni a pak mi chtěl svléknout kalhotky. V té chvíli to sousto sladkého koláčku v mých ústech tak silně zhořklo, že jsem přestala žvýkat a zmrzla jsem.

,,Káti," Dominik znejistil, vzal ten tác se snídaní a dal ho na noční stolek, po té se ke mně přisunul blíž, kdy mě objal a snažil se mě tím uklidnit.

,,Jsi příliš sexy na to, abych tě nechal jen tak odejít." Na rtech kluka se objevil úšklebek, když jsem chtěla vstávat ze sedačky, chytil mě za zápěstí a stáhl mě zpátky, ale tentokrát na svůj klín. Snažila jsem se zachovat klid, ale po tom, co mě převalil na sedačku a zalehl mě, už to moc nešlo.
Začala jsem sebou házet a pokoušela se křičet, ale v backstage nikdo nebyl. Ani nevím, co tu za kapelu hrálo nebo kdo tu vlastně byl hrát a udělat zábavu pro mladé.
Zacpal mi ústa a nějakým způsobem mi dokázal držet ruce a zároveň si rozepínat kalhoty. Věděla jsem, že nemám šanci. Už jsem jen hlasitě brečela a prosila všechny svaté, ať mě z toho nějakým záhadným způsobem dostanou. Stalo se.

V backstage se objevil vysoký kluk s hnědými vlasy. Dnes už vím, že si tam šel pro flašku vína, kterou zapomněl a našel nás tam. Kluk nade mnou už si sundával kalhoty, nezajímalo ho, že tam je někdo s námi. Klidně by si svou potřebu vykonal i před Dominikem, kterého jsem tehdy ještě neznala a viděla ho poprvé v životě.
Zakřičel na něj, co dělá a když to nefungovalo a kluk, kterého jsem potkala v klubu a v backstage nereagoval, shodil ho ze sedačky. V té chvíli jsem se okamžitě stáhla do jednoho z rohů sedačky a přitáhla jsem si k sobě kolena, schovala jsem si do nich hlavu. Pamatuju si, že jsem se klepala a nebyla jsem schopna jediného slova.
Očkem jsem se po těch dvou po pár vteřinách podívala. Dominik mu udělil několik ran do obličeje a párkrát ho kopl do břicha, zatímco ležel na zemi, nejspíš bych se Dominika snažila zastavit, ale v té chvíli jsem se nedokázala hnout, natož ceknout, ať už toho nechá, že se nic nestalo a já půjdu domů.

Dominik mi pak pomohl vstát ze sedačky a odvedl mě pryč. Měl zrovna koncert, takže jsem nemohla být s ním, ale nechal mi židličku v rohu kousek vedle pódia tak, aby na mě ty davy teenagerů neviděli. Snažil se mi ukázat, že mi nechce ublížit a pomohl mi dojít až k němu domů, kdy mě v rodinném domě uložil do jednoho z pokojů a ráno mě odvezl ke mně do bytu.

Tehdy ve mě vypukla postraumatická porucha a strach z mužského zájmu o mně. S Dominikem jsme nejlepší přátelé a dovolím si říct, že ho beru jako jakési antidepresivum, cítím se v jeho blízkosti v bezpečí a úsměv na tváři mi nechybí, když ho vidím.

Slzy mi tiše stékali po tvářích, zatímco mě Dominik pevně objímal a já se snažila zhluboka dýchat. Spolkla jsem to sousto, které se zázračně změnilo zase na to sladké a úlevně jsem vydechla. Léky mi nepomáhali, mým lékem byl z nějakého důvodu Dominik. Třeba to bylo tím, že on tam byl v té chvíli, kdy jsem žadonila o pomoc.

Dominik se ode mě odtáhl, vzal léky i se sklenicí vody z nočního stolku a podal mi je. Bez protestů jsem je zapila a Dominik mi pomohl vstát a šli jsme do kuchyně i s tácem, kde jsem byla už klidnější a v klidu si vychutnala snídani.

,,Stalo se to znovu, ale stihla jsem utéct, byl docela opilý." Odpověděla jsem na otázku, kterou mi dal už v mé ložnici. Seděl přede mnou u stolu a v klidu si popíjel kafe.

,,Kdo to byl? Znáš ho?" Zeptal se bez emoce ve tváři. Slyšela jsem, jak mu zapraskali klouby na ruce, kterou měl však někde pod stolem, nejspíš položenou na stěně. Zuřil, ale snažil se to na sobě nedat znát.

,,Já vlastně ani nevím kdo to je, Dominiku... poprvé jsem ho viděla v autobuse, když jsem před několika dny jela do práce. Pak už za mnou chodil do kavárny a včera jsem s ním byla v klubu," povzdychla jsem si, a říkala jsem pravdu, neznala jsem ho ani pořádně. Nyní nemám chuť takovému člověku s něčím pomáhat. Jakoby mu šlo jen o to, aby se mě mohl dotýkat a dostat tam, kam chtěl. Oklepala jsem se.

,,Zajdeme si na kafe do kavárny, co na to říkáš?" Navrhl Dominik, ale já cítila, jak se drží. Cítila jsem, jak mu vře krev v žilách a jak zevnitř křičí vzteky, i když teď dokonale hrál, jak v klidu pije kafe.

,,Myslím, že se by se stačilo jít jen projít," uculila jsem se, ,,počkám si, až budu cítit, že jsi klidný, pak půjdeme kamkoliv budeš chtít." Usmála jsem se a Dominik si povzdychl, pochopil, že ho mám přečteného a tak kývl na souhlas.

,,Tak dobře, příšerko." Oslovil mě jednou z typických přezdívek pro mě, vstal ze židle a vytáhl si ze svých tepláků krabičku cigaret.
Jde na balkon. Pomyslela jsem si a vstala jsem taky.

•••
Ahojky Bobíci💗💖💓

Jak se máte?☺️🖤

• neptejsemenanic •