Predátor

~ 5 ~

,,Ano, tvé Teorie pádu." Usmála jsem se, je mnoho dalších věcí, jak si sám vyléčit depku, ale přesto by se na to měl vždy podívat odborník, zhodnotit jak na tom jste a zda budou potřeba další sezení, popřípadě léky. Ovšem Petr si našel svou vlastní cestu léčení.

,,To jsem zatím nezkoušel, ale zkusit to můžu." Usmál se taky a já kývla, ,,nepracuješ náhodou někde s lidmi?" Zeptal se a já se uculila. Jistěže.

,,Chci být psychiatr, miluju psychologii a psychiatrii, studuju ji." Zvláštně se na mě podíval, ale pak se jeho grimasa v obličeji obrátila v úsměv.

-

Po další hodině povídání jsme někam jeli. Neřekl mi kam, jen mě vezl. A já doufala, že mu mohu věřit...

Vyrušila mě přicházející zpráva z mého mobilního telefonu. Psala mi Natálie. Vzala jsem tedy svůj mobil do ruky a rozklikla zprávu, která mi od ní přišla.

Natal🤍✨
Můžeš zítra něco podniknout?🍷🍾

Ach, jistě, nemohla si odpustit to emoji sklenky vína a flašky šampaňského.

Me:
Jasně!❤️

Natal🤍✨
Dobře, domluvíme se ještě večer, mám teď něco na práci, PA!!!😍❤️

Me:
pa!!😍🥰

Uculila jsem se nad naším chatem a podívala se z okna. Petr právě parkoval u paneláku, kde bydlím. Vděčně jsem vydechla a vystoupili jsme z auta. Obešel auto a opřel se vedle mě o kapotu, kde si vytáhl z krabičky cigaretu a zapalovač, kterým si cigaretu v ústech následně i zapálil.

,,Nemohla bys jít ke mně?" Zeptal se a vydechl kouř z cigaret do ovzduší, ,,kluci mě dneska nutí jít do klubu.." podíval se na mě já se zamyslela.

Mlčeli jsme ještě nějakou chvíli, než jsem na něco přišla a byla z toho jak nadšená, tak i lehce vystrašená, protože v mém nápadu vládlo velké riziko.

,,Co kdybych šla taky?" Zeptala jsem se, i přesto jak moc kluby nenávidím, když půjde sám, bude vědět, že ho nikdo nehlídá. A pochybuji, že ho ti jeho přátelé budou hlídat, když oni sami si někdy dají určitě nějaké svinstvo.

,,Cože?" Chvíli nechápal, ale poté se zamyslel taky a můj plán pochopil. Usmál se a kývl.
,,Tak dobře." Trhl rameny a já kývla. Nemám v plánu tam být moc dlouho, ale doufám, že se tam moc Petr neopije..

- - - - -

Někdy často přemýšlím nad tím, kde bych vlastně chtěla v budoucnu pracovat. Vím, že mi v hlavě jednou zůstala myšlenka, že půjdu pracovat do nějaké dětské léčebny, kde bych dětem pomáhala překonávat jejich psychické potíže. Poslouchala bych ty dětské příběhy a povídala si s nimi o tom, co se i mně samotné stalo. I když si to lidé neradi přiznávají, to malé dítě je s námi pořád, stále je v nás. Jen tu dětskou povahu neradi ukazujeme, protože víme, že dřív nebo později by se o nás říkalo, že se chováme jako děti,a to není pro nikoho příjemné, skoro jako by vás měli za vyvrhela společnosti. Ale... třeba se jen bojí ukázat oni to své dítě v sobě. Možná bychom měli projevovat více té dětské bláznivosti. A možná taky ne... těžko říct. Každý na to máme názor jiný.

Seděla jsem v autě vedle Petra a přemýšlela nad věcmi, které mě jen tak napadali. Bála jsem se toho, co příjde, ale zároveň jsem se docela těšila. Problém byl, že moje mysl mi říkala, že to není dobrý nápad, ale moje tělo si chtělo zatančit do rytmu hudby.

Dorazili jsme do klubu, kde jsme už spolu s Petrem byli. Tehdy, když jsem viděla poprvé jeho modré oči, které ovládli drogy a jeho zorničky byli zvětšené.

Usmál se, když se na mě podíval, zatímco jsem vylézala z auta. Šli jsme ke vchodu klubu, kde se na mě Petr podíval a promluvil.

,,Slečno, jste připravená na to, abych vás provedl, vámi tak řečeným, městem hříchu?" Domluvil, puberťáci i starší na nás koukali jak na idioty a já vyprskla smíchy.

,,Ano, jsem připravena na prohlídku města hříchů." Stále jsem se usmívala a on vesele kývl. Chytil mě za ruku a vešli jsme do klubu, kde mě vedl davy lidí až k baru.

Tam jsme se posadili a objednali si pití. Já jsem si vzala pouze jednoho panáka, ale pak jsem si řekla, že zvládnu ještě dva, protože tři není zas tak velké číslo. Abych řekla pravdu, nikdy jsem nějak extra nepila, takže jsem vlastně nevěděla, co to se mnou udělá, ale... udělalo to se mnou hodně.

Nebyla jsem úplně opilá, vnímala jsem, ale byla jsem už lehce v náladě. Vesele jsem čapla za zápěstí Petra a přikráčela jsem si to s blonďákem na parket. Jediné, co mě v té chvíli trochu znervózňovalo byla moje sukně, pod kterou by mi mohl kde kdo koukat, jelikož než jsme s Petrem jeli, šla jsem ještě domů se převléknout.

Smáli jsme se s Petrem a byli jsme v náladě, dnes žádné zorničky, jen smích a alkohol, což je také droga, ale rozhodně tolerující, než například extáze..
Chvíli jsme tančili asi půl metru od sebe, až pak Petr přitančil blíž a dovolil si mě chytnout za boky. Bylo mi to lehce nepříjemné, ale nějak jsem jsem to neřešila, jelikož on i já jsme měli v krvi alkohol. Držela jsem se ho kolem ramen a usmívala jsem se. Asi se s ním cítím dobře, nebo je to zkrátka jen tím alkoholem? Přestaň myslet.

Culila jsem se a hlavu měla položenou na jeho hrudi.
,,Potřebuju na záchod, půjdeš se mnou?" Křičel mi do ucha díky hudbě, která procházela klubem.

Zamračila jsem se a doufala, že s sebou nic nemá, a tak jsem kývla a šla s ním na záchod. Opět mě vedl davy lidí a pevně mě držel za ruku. Vstoupili jsme na mužské záchody a zavedl mě do jedné z kabinek. Povzdychla jsem si, když jsme tam přišli, ale absolutně jsem přestala chápat situaci, když za námi zamkl.

Začal mě líbat a já spolupracovala, tiskl se na mě a držel mě za boky. Po chvíli se přesunul na krk a já se uchechtla, ani nevím, proč mi to přišlo směšné. Přesunoval se na hrudník a jeho ruce se mi dostali pod sukni, kde mi prsty dal pod látku kalhotek s tím, aby mi je chtěl nejspíš sundat. V té chvíli mě přešel veškerý smích a přestalo se mi to líbit.

Vlepila jsem Petrovi facku, druhou dostal do hlavy o dveře a já rychle odemkla. Vyletěla jsem s brekem z mužských záchodů a utekla do davu lidí, aby mě náhodou nenašel a marně se snažila najít dveře, kterými jsme přišli. Bulela jsem jak želva a tak jsem ani pořádně neviděla ani na cestu. Až jsem nakonec do někoho vrazila.

,,Co tady děláš, příšerko?" Slyšela jsem mnou známý, překvapený hlas, ,,a proč tak pláčeš?" hlas posmutněl a mužská, velká ruka mě pohladila po tváři. Zvedla jsem hlavu k člověku, který na mě mluvil a který mi byl tak známý,ale nedokázala jsem si ho k nikomu přirovnat. V té chvíli se mi radostí rozzářili oči, když jsem před sebou viděla mnou známého vysokého kluka.

•••
Kdo to asi bude?🤩❤️

A jen info: Kniha bude nejspíš přejmenována díky tomu, že tady hodně knih o Steinovy s názvem "Teorie pádu"😅❤️

• neptejsemenanic •