Jeho Družka

První polibek

Noah

Od našeho rozhovoru o tom, čeho se bojí, uplynuly dva dny. Zrovna sedím u mě v kanceláři a přemýšlím. Mám na tebe otázku. PROČ JSI JI DO HÁJE JEŠTĚ NEPOLÍBIL?. Nechtěl jsem ji vyděsit. Když to uděláš jemně, nevyleká se. Možná máš pravdu. Tak to udělej. Ale jemně. Jo? Jasně. Díky.

Vstal jsem a vyšel z kanceláře. Je tu ale jeden problém. Já nevím, kde Lils je. Naposledy, když jsem ji hledal, byla v knihovně. Takže tam se podívám jako první. Vyšel jsem do dalšího patra a mířil do knihovny.

Otevřel jsem dveře do místnosti s knihami a začal ji hledat. Jako první jsem šel k fantasy literatuře. Tam nebyla. Pak k romantickým knihám. Taky tam nebyla. Dobrodružné? Nic. Detektivky? Nic. Celá knihovna? Nikde.

Vyšel jsem z knihovny a šel dolů do pokoje. Ten jsem prohledal a ani tam nebyla. Sakra, kde je? Vyběhl jsem z pokoje a vběhl do kuchyně. Tu jsem taky prohledal. Nebyla ani tam. Myslíš, že ode mě utekla? Určitě ne. Tak kde je? To nevím.

Z domu jsem vyběhl na zahradu. Na ní jsem taky hledal. Jako poslední jsem se podíval na houpačku. Byla tam. Seděla na ní a s lehkým úsměvem na rtech si četla nějakou knihu. Oddechl jsem si. Pomalu jsem k ní došel. Zastavil jsem před ní a čekal, až si mě všimne.

Nečekal jsem dlouho. Všimla si mě skoro okamžitě. Položila knihu vedle sebe a postavila se naproti mě. " Potřebuješ něco?,, zeptala se. Na nic jsem nečekal a hned ji objal. " Bál jsem se, že jsi ode mě utekla,, řekl jsem. Cítil jsem, že mě opatrně objala kolem pasu.

" Neutekla jsem,, uklidnila mě. Odtáhl jsem se od ní a chytil ji za ruku. " Projdeme se?,, navrhl jsem. " Jestli chceš?,, " A ty chceš?,, " No, klidně,, souhlasila a lehce se pousmála. " Tak pojď,, zatáhl jsem ji za ruku a šel směr les.

Zeptej se ji, jestli se ji u tebe, u nás, líbí. Tak jo. " Lili? Líbí se ti u mě? A u Blacka?,, " Jo, asi jo. Proč se ptáš?,, " Black mi řekl, ať se tě na to zeptám,, řekl jsem popravdě. Hej, proč si ji říkal, že jsem ti to řekl já? Neříkal jsi, že ji to říkat nemám. Odpověděl jsem mu klidně.

Šli jsme dál a já ji celou dobu držel za ruku. Bylo to tak příjemný a uklidňující ji mít u sebe. " A, co jsi dělal, než jsi přišel za mnou?,, zeptala se mě po pár minutách ticha. " Byl jsem v pracovně a přemýšlel. A co jsi četla?,, " No, am,, zdráhala se. " Neboj, řekni mi to,, " Tak jo. Četla jsem Eliza a její nestvůry,,

" To je dívčí knížka?,, přikývla. " Je zajímavá?,, zase přikývla. " Slovní odpověď by nebyla?,, " Je zajímavá,, řekla tiše a jednoduše. Docela mě zajímá, proč mluví tak potichu. To mě taky. " Lili, mám na tebe otázku,, " Povídej,, vyzvala mě. " Proč vždycky mluvíš tak potichu?,,

Pohled sklopila k zemi. " Bojím se mluvit s lidmi,, špitla. Otočil jsem na ni hlavu. " Proč?,, nic neříkala. " Lils, mě to můžeš říct,, řekl jsem klidně. " Já, bojím se. Bojím se, že...to je jedno,, ukončila to. " Ne, není to jedno. Chci ti pomoct,, " Někdy ti to řeknu,, " Dobře. Ale slib mi, že mi to jednou řekneš,, " Slibuju,, slíbil.  

...

V lese jsme byly až do doby, kdy se začalo stmívat. Nebyla sice ještě tma, ale šero bylo. Pomalu jsme se začali vracet do domu. Cestou jsem se proměnil na vlka a šel vedle ní. Občas mě pohladila po hlavě a po uších. To bylo skvělý.

Procházeli jsme po louce, když mě a Blacka chytla hravá nálada. Zaštěkal jsem a zavrtěl ocasem. Otočila se na mě. " Copak chceš?,, zeptala se s úsměvem. Začal jsem kolem ní skákat jako nějaký šílenec. 

" Máš hravou náladu?,, přikývl jsem. Skrčila se ke mě a poplácala mě poplácala mě po zádech. Olízl jsem ji obličej. Zachychotala se a klekla si do trávy. Já k ní přiběhl a drcnul jsem ji do ruky. Zvedla ji a drbala mě po kožichu.

Drcnul jsem hlavou do té její. A takhle jsme si tam hráli. Kdyby to viděl někdo ze smečky, myslel by si, že jsem se zbláznil. Najednou mě pohladila na srsti pod krkem. Sakra, to je příjemný. Lehl jsem si na bok. Ona mě začala hladit po břiše.

Zvedl jsem hlavu. " Copak bys chtěl?,, zeptala se a hezky se usmála. Sedl jsem si a zadíval se na ni. " Copak je?,, Stoupl jsem si na všechny čtyři a šel k ní. Když jsem byl u ní, zvedl jsem se na zadní a dal moje přední nohy na její ramena.

Zatlačil jsem na její ramena a ona si díky tomu lehla na záda. Naklonil jsem se k ní blíž a čumákem se dotkl jejího nosu. Tiše se zachychotala. Zvedla ruku a pohladila mě po hlavě. Tlamy jsem z jejich ramen zvednul a místo toho je položil vedle její hlavy.

Proměnil jsem se zase na člověka. Nahnul jsem se k ní blíž. Už to nevydržím. Sklonil jsem se ještě blíž a políbil ji. Když jsem to udělal, vykulila oči. Bylo to něco krásného. Měl jsem ji u sebe tak blízko. Už mi ji nikdo nevezme. Je moje.

Po chvíli jsem se od ní odtáhl. Zadíval jsem se ji do očí. Byli vykulené a překvapené. Začala se červenat. " Hehe, tady se někdo červená,, zasmál jsem se. Rukou si zakryla obličej. " Nic takového, chci na tebe vidět,, vzal jsem její ruku do té mé a dal pryč z jejího obličeje.

Položil jsem ji vedle její hlavy. Naklonil jsem se k ní a znovu ji políbil. Pořád byla vykulená. Když jsem se od ní odtáhl, zadíval jsem se na ni. Zase se červenala. Obličej si schovala do její volné ruky. Tu jsem zase vzal do mé a položil vedle její hlavy.

Takže sem držel její ruce vedle její hlavy. Pořád se červenala. " Tady se někdo červená,, zasmál jsem se. " K-kdyby jsi mě nedržel, nečervenala bych se,, " Ale co když chci, aby ses červenala?,, na to nic neříkala.

...

Asi po půl hodině jsem ji pustil a oba dva jsme se postavili. " Půjdeme do domu?,, zeptal jsem se. " Tak jo,, odpověděla stejně tiše. Rozešli jsme se tedy do domu. " Nechceš zbytek cesty jít jako vlk?,, napadlo mě. " Tak jo,, souhlasila. Proměnili jsem se na vlky a šli z domu.

Po cestě jsme do sebe občas šťouchli. Od ní jsem to sotva cítil. Ale když jsem do ní jednou šťouchnul já, spadla do vedlejšího křoví. Hned jsem běžel za ní. Když jsem k ní doběhl, zrovna vstávala. Pomohl jsem ji na nohy a olízl ji čumák. Jako omluvu.

Zbytek cesty hrála uraženou. Jen co jsme vyběhli z lesa, ve vlčí podobě vběhla do domu a do našeho pokoje. Já se před domem proměnil na člověka a normálně vešel do domu. Zavřel jsem za mnou a šel za ní. Našel jsem ji v naší ložnici, kde ležela na posteli.

" Už nejsi uražená?,, zeptal jsem se ji. Jen se na mě podívala. " Já vím že nejsi uražená,, sedl jsem si k ní. Proměnila se na člověka. " No, možná ještě jsem,, " Ale nejsi,, zasmál jsem se a objal ji kolem pasu. " Možná že už nejsem,, lehce se usmála.