Kawaii [ERASERMIC]

~VII~

Shōta:
Probudil jsem se s absolutní dezorientací, co se času týče. Ovšem nebyl jsem jediný, kdo už byl vzhůru.

Z konvice se valila pára a vůně čerstvě zalitého kafe mě vylákala z postele.

,,No to je taky dost, že se nám někdo vyvalil." zasmála se Nemuri a já se s úšklebkem kývl. Protřel jsem si oči a převzal di nabízenej šálek kávy.

,,Kde je Hizashi?" zeptal jsem se a pohled na chvilku zvedl od své kávy.
,,Potřeboval jít něco nakoupit a když jsme se minuli na chodbě, zeptal se mě, jestli tě můžu vzbudit." přikývl jsem.
,,Dává smysl." usmál jsem se a napil se kávy.

,,Ani se nezeptáš, proč jsme tě budili?" zeptala se s nadzvednutým obočím?
,,Tak nějak čekám, že se k tomu dostaneš." upil jsem trochu z kávy a opřel se o zeď.

,,Na večer je naplánována UA párty, na náš úspěch." usmála se a já na ní pochybovačně podíval.
,,Nikam nejdu." ujistil jsem ji.
,,To si jen myslíš." odložila svůj šálek kávy, chytla mě za ruku a zatáhla za ní. Málem jsem ztratil rovnováhu když mě zatáhla do koupelny a zavřela za mnou.

,,Nemuri, co to-?" zakřičel jsem, když jsem zjistil, že jsou dveře zavřené.
,,Až se převlečeš, dej vědět." zabroukala a bylo slyšet, že se opřela o dveře. Až teď jsem si všiml hromádky oblečení, vykládáné na pračce.
,,Nikdy." odsekl jsem a sedl si na zem.

Muselo uběhnout nejméně deset minut, kdy ani jeden z nás nic neříkal. Bylo mi jasné, že když se nepřevleču, tak mě odsud nepustí. A to be honest, začala mi být docela zima.

,,Fajn..." povzdychl jsem si a zvedl se. Slyšel jsem jen malé uchechtnutí a já se začal převlékat do připraveného oblečení. Styl toho oblečení mě nakonec docela překvapil.

Byly to černé, roztrháné džíny, černá košile, jen se svítivě žlutým pruhem pres hruď a jako bonus kožená, černá bunda. Bylo to tmavý, což pro mě nebyl problém, právě naopak.

,,Kdes to vzala?" zeptal jsem se, mezitím co jsem si u krku rozepnul pár knoflíků.
,,Koupila a ne nebudeš mi to platit. Ber to jako dárek." řekla automaticky Nemuri a já se úšklíbl.

,,A abych nezapomněli, nahoře máš ještě rukavice." zakřičela, zatímco se vzdalovala od dveří. Zřejmě pro klíč.
,,Rukavice?" sáhl jsem na poličku nad pračkou a vzal odsud černé, bezprstové rukavice s neonově žlutým pruhem, stejně jako na košili. Natáhl jsem si je a koukl se na sebe do zrcadla. Nebylo to vůbec zlý. Ale to, že jdu na párty je ten zlom.

V zámku se ozval klíč a dveře se otevřeli. Nemuri našpulila rty a celého si mě prohlédla.
,,Sluší ti to." usmála se a přišla ke mně. Natáhla ruku k mé hlavě a já se instinktivně stáhl.

,,Uši už nemáš, můžeš být v klidu." povzdychla si Nemuri a já si to až teď uvědomil. Já vlastně už nemám ty prokleté kočičí uši.

Sehl jsem se tedy trochu k Nemuri a ta mi upravila vlasy. Udělala tam menší drdol a dopředu vystrčila pár pramínků.

,,Teď se připravím já a ty počkáš. Věř mi, že si tě najdu i kdybys sis koupil letenku na Island." přísně se na mě podívala a já kývl. Odešel jsem z koupelny a sedl si k sobě na postel. Chvilku jsem čekal než Nemuri vyšla. Byla asi jediná ženská, na kterou nemusíte čekat půl hodiny. Byla přirozeně krásná.

Měla na sobě šaty ve stejném stylu jako já oblečení. Byly to černé, svetrové šaty s rolákem a krátkým rukávem. Přes hruď opět vedl neonově žlutý pruh. Na rukou měla stejné rukavice jako já a na nohou měla síťované punčocháče. Zapískal jsem a ona se usmála.
,,Taky ti to sluší Nemuri." usmál jsem se a ona kývla.
,,Já vím." odpověděla a oba jsme se zasmáli.

,,Kolik vůbec je?" zeptal jsem se a Nemuri se podívala na svůj mobil. Venku už se stmívalo a párty podle všeho měla začít v osm.
,,Tak akorát." oznámila mi Nemuri a zase mě vzala za ruku a táhla mě ven.

,,Počkej!" vytrhl jsem jí ruku a vrátil se do pokoje. Vzal jsem si svou malou šperkovnici a vytáhl si z ní svůj zlatý řetízek s ,A' jako přívěsek. Byl to dárek od táty, když mi bylo deset. Ale o tom taky jindy. Zavřel jsem šperkovnici, uklidil ji pod postel a řetízek si na krku zapnul.

,,Můžeme jít." řekl jsem když jsem došel zpět za Nemuri a ta mě jen kývla.
,,Jdeme." řekla a vydala se směr UA. Už teď jsem věděl, že to bude nejdelší večer mého života.

Poněkud kratší kapitola, ale je to jen z jediného důvodu a tím je, že se něco chystá. Více neřeknu *mrk mrk*
Sayonara 🌸