It's better if you don't know me | Snarry

1. Dopis

Profesor Severus Snape zrovna seděl ve své pracovně a opravoval písemky třetích ročníků, když v tom mu se místností ozval zvuk ťukání na okno. A jelikož zvuk neustával ani po otravných pěti minutách, musel se jít podívat, kdo se do jeho pracovny dobívá.

Za oknem seděla hnědá sova a v zobáku držela dopis ve žluté obálce. Severus tedy pustil sovu dovnitř. Ta pouze vlétla do místnosti, dopis položila na stůl, a už letěla zase ven. To bylo znamení, že na odpověď nečeká. Tudíž mu buď posílá dopis někdo, koho Severus zná a má tak odpověď poslat po své sově nebo autor na odpověď nečeká vůbec.

Snape si sedl zpět ke stolu a opatrně otevřel obálku tak, aby se dopis vevnitř neroztrhl.

Drahý Severusi,
Vím, že to, co je zde napsané budeš brát jako šprým nebo sázku s kamarády, ale dočti to prosím až do konce. 
Už dlouho přemýšlím nad tím, že bych ti měl napsat a vše ti pořádně vysvětlit, protože nevědomost o tom, co si o tobě myslí ostatní může být strašná věc, ale když jsem se nad tím pořádně zamyslel, došel jsem k názoru, že bude mnohem lepší dávkovat to po kouscích. A začnu hned teď.
K tomuto dopisu je v obálce přiložený ještě jeden čistý papír. Prosím, nech si ho u sebe! Tuším (chtěl jsem napsat vím, ale to by bylo hloupé), že tě mé city nezajímají, ale mám tě moc rád. Nechci, aby ses kdy v životě dozvěděl, kdo tohle napsal, a proto jsem si kouzlem změnil typ písma a dopis i přiložený papír začaroval tak, abys nemohl zjistit, kdo ho poslal.
Když si ten papír necháš, uděláš dobrý skutek. Mysli na to, než se rozhodneš ho vyhodit!
Mám tě rád...
Ten, kdo doufá, že si občas přečteš, co ti napsal

Severus za ty roky, co dělal špiona uměl nasadit ledovou masku, ale jelikož tu s ním v místnosti právě teď nikdo nebyl, tak se na to vykašlal a na obličeji nechal naprosto nechápavý výraz.

S tímto výrazem rozložil druhý papír v obálce. Také byl formátu A4, ale místo dlouhého psaní, tak jako na prvním papíře, zde bylo jen pár vět.

Doufám, že ses rozhodl si ho nechat. Možná ti pomůže si lépe prožít dny, třeba jen tím, že se nad každým mým vyznáním zasměješ a v hlavě se ti objeví myšlenky na to, jak jsem hloupý... :)

V tu chvíli profesor lektvarů šokem oněměl. Tohle se mu v jeho životě ještě nestalo.

Vítám vás u nového příběhu! Rozhodla jsem se tentokrát psát Snarry, tak doufám, že to dopadne dobře! (Jo, moc ráda píšu vykřičníky!)
Snad si čtení užijete tak moc, jak jsem si já užila psaní tohoto příběhu!

Kabi_jban