první kapitola

1.4K 82 59
                                    


Věnováno ( LowerLoser) za tvé rady.💖

Seděl jsem v autobuse se svou sestrou, který mě měl dovést na nudný tábor a zrovna když začaly prázdniny. Takže jednu polovinu prázdnin strávím na tom táboře. Raději bych byl na hřišti a trénoval volejbal, který je pro mě vším.

Mé jméno je Kageyama Tobio šestnáctiletý vysoký kluk, štíhlé postavy. Mám černé, krátké vlasy a modré oči. No neumím se moc dobře popisovat.

Dojeli jsme na místo určení. Má sestra Miwa byla celá nadšená, z toho prvního dojmu a podle mě si bude tento pobyt docela užívat.
A co se mě týče, jsem spíš z výhledu na tu divnou louku ohraničenou chatkami,  znechucený a to ještě pořádně nezačal ten pobyt. Chci vypadnout domů. Tohle byl hodně blbý nápad.
A to vsadím boty, že ty chatky jsou po dvou, soudě podle toho jak jsou malé.

Vystoupili jsme se sestrou z autobusu, popadl jsem své zavazadlo a přibral i to od Miwy.

"Tak holky a kluci. Běžte všichni do tohoto velkého stanu." Bylo nám řečeno od nějakého mohutného kluka z hnědými vlasy a nasměroval nás do velkého stanu.
Vydal jsem se tím směrem se sestrou v patách. Cestou jsem se díval na tu v uvozovkách nádhernou sebranku.
Ironicky jsem si pomyslel, jaká to bude zábava být tady měsíc zavřený s těma děckama.

Všiml jsem si dvou oranžových hlav přede mnou. Nešlo je přehlédnout v tom davu těch tmavých hlav.

Došel jsem do stanu, kde byly stoly s lavičkami. Sedl jsem si na první lavičku a hlavu založil na stole do složených ruk.

"Tak poslouchejte." Slyšel jsem ale ani mě nenapadlo zvednout hlavu. Ucítil jsem jemné poklepání na rameni.
"Brácha, nespi." Šeptla na mě sestra.
"Nespím." Oznámil jsem ji mrzutě a pokračoval v činnosti.

"Nejdříve se vám představím. Jsem Daichi Sawamura a jsem hlavní vedoucí. Každý budete přiřazeni do skupin a budete pod jedným instruktorem a jedným vedoucím. Pak si vás vedoucí vezme na starost a řekne vám co bude následovat dál." Ukončil Daichi svůj dialog.

Každý vedoucí se nejdříve představí a pak přečetl svůj seznam svěřenců.

Fajn byl jsem ve skupině se svou sestrou, což je plus. Mínus měl jsem chatku s jednou z tou mandarinkovou hlavou.
Byl to kluk o hlavu menší a na můj vkus strašně energetický.

Chata byla samozdřejmě, podle mého očekávání, malá. Dvě postele, které dělil od sebe jen noční stolek. Před postelí u vchodu stály dvě skříně. Alespoň že měli chatky svou koupelnu. A měla číslo dvě. S tím číslem nemám problém spíš s tím spolubydlícím.

Dopadl jsem na postel hlavou do polštáře a uvažoval co tady budu ten měsíc dělat.
"Ahoj, já jsem Hinata Shōyō. Žiješ?" Optal se zrzek.
"Ne, právě jsem umřel." Odpověděl jsem bez jakéhokoliv pohybu.
"Hele, měl by sis vybalit než ohlásí nástup na večeři." Pronesl ten prcek. Tak to mi tady ještě scházelo. Ten malý zrzoun mi bude říkat, co mám a nemám dělat? No to ani náhodou.
Vyšvihl jsem se na posteli do sedu a podíval se na něj naštvaně.
Začal couvat až dosedl na svou postel.
"Tak poslouchej, prcku. Nebu-"
"Neříkej mi prcku." Skočil mi do řeči a vypadal naštvaně.
"Budu ti tak říkat, protože jsi." Zakřičel jsem na něj.
"Ne, nejsem." Odporoval naštvaně a vrhl se na mě. Měl ruce v pěst. Zastavil jsem mu obě ruce tím, že jsem mu je chytil. Cenili jsme na sebe zuby.

Přerušil nás rozhlas, který oznamoval nástup.
Pustil jsem ho a odhodil ho na postel.
Postavil jsem se.
"Už nikdy na mě nesahej." Řekl jsem aniž bych se na něj podíval a vykročil jsem z chatky.
"A ty mě nenazývej prckem." Slyšel jsem za sebou. Nevěnoval jsem mu pozornost.

Před chatkou na mě čekala sestra s další mandarinkouvou hlavou.

"Ahoj, Natsu." Pozdravil tu zrzavou holku prcek a vzal ji kolem ramen a vyšli spolu na nástup.
"Ty ses ani nepřevlékl?" Zeptala se Miwa naštvaně a založila si ruce na prsou.
"Ts." Odfrkl jsem a prošel kolem ni.

Tohle není tábor ale horor, katastrofa. Špatný vtip.
Znechuceně jsem došel k našemu vedoucímu, který se na mě usmíval. Jakže se jmenoval? Už si vzpomínám. Sugawara Koushi a naše instruktorka Mirafuji Asure. Oba vypadali sympaticky ale mě to vůbec nezajímalo. Napodobil jsem všechny ostatní a sedl si na lavičku u ohniska kousek dál od těch děcek.

"Jste tady všichni?" Zeptal se Suga.
"Vypadá to, že jsou." Odpověděla Asure.
"Dobře. Takže. Jedná se tedy o tábor, kde se máte naučit různé dovednosti. Jako je například naučit se morseovku, uzle jak rozdělat oheň a budou tady i různé akce, soutěže a výlety." Oznámil nám Suga. Všichni začali jásat nebo tleskat kromě mě. Já byl s toho pobytu tady ještě víc znechucený.
"To není všechno. Bude tady i noční hlídka, která se bude střídat co dvě hodiny." Dodala Asure.
No bezva. Další mínus.
"Ano. Každý večer se budeme scházet u ohně pokud nám to počasí dovolí." Dodal Suga s úsměvem.
"Tak máte rozchod a za chvíli bude večeře." Oznámil Suga a děcka se rozešli do chatek.
Sledoval jsem jak Miwa vesele kráčí s Natsu do své chatky.

"Tvoje sestra?" Slyšel jsem vedle sebe otázku. Podle hlasu to byl ten prcek.
"Jo. S tvou sestrou?" Optal se a po očku jsem na něj koukl.
"Jo." Odpověděl jednoduše.

Vydal jsem se k naší chatce s tím prckem v patách.
"Hele jak že se jmenuješ?" Zeptal jsem se. Ne, že by mě to zajímalo ale nechci mu říkat jen prcku.
"Hinata Shōyō." Odpověděl.
"A ty?" Zeptal se s nadšením v hlase.
"Kageyama Tobio." Odpověděl jsem mu a vstoupil do chatky.
Sedl si na postel a sledoval ho. Sedl si naproti mě na svou postel.
Vzal jsem si mobil do ruky a nevšímal si ho.
"Mám rád volejbal." Řekl z ničeho nic.
Tou informací upoutal mou pozornost. Byl jsem zaskočený. Měl sklopenou hlavu.
"Původně jsem chtěl jet na sport camp ale má sestra chtěla jet tady. Tak jsme tady." Vysvětlil tichým hlasem.
"Takže hraješ volejbal?" Zeptal jsem se.
"Ano ale moc mi to nejde." Přiznal se stydlivě. Začal jsem přemýšlet.
Hm. Kdyby tady bylo hřiště, tak bych mohl učit. Míč mám.
Boke, Kageyama, boke. Absolutní nesmysl. Proč bys ho učil? Proč bych se měl zrovna s ním tady zabývat?
Ne, nebudu se tady zabývat tím prckem. Vždyť ani jeho výška není dostačující aby mohl hrát volejbal na úrovni.

*Ahoj zlatíčka, tady máte první výkendový speciál. Budu ráda za každý komentář. Nebojte se mi napsat i negativní komentář. Hlavy vám za to neutrhnu.😁 Chci znát váš názor ať vím jestli se vám to líbí nebo ne.
Krásné počteníčko.*

Špatný vtipWhere stories live. Discover now