Moji Démoni (obey me)

35. Sataneee, pusť HO!!!

Najednou se ty dveře otevřely, wtf Saty říkal že je zamknul. Nabíhal mi mráz po zádech, jakého nezvaného hosta máme. Ale když jsem uviděla světle hnědé vlasy, tak se mi ulevilo, uuuf to je Asmo. Oddechla jsem si. Možná vám to přijde divné ale nebylo tu nic co by ještě neviděl.
Dokonce se posadil na proti nám a pozoroval nás, mně ani Satymu to nevadilo ale pro jistotu jsme se trochu zkrotily. Všechno by šlo fajn, jenže Asmo se do toho navezl a říkal nám lepší pozice, co mám udělat atd. Když však přenesl přes své rty Satyho jméno tak byl konec.

Saty se ode mě odklonil, proměnil se do démoní podoby a svižně chytil Asma pod krkem a natlačil ho zády ke zdi. Marně jsem křičela aby toho nechal, jenže Avatarovy zlody jen tak nedomluvíte. Proto jsem si začala zabírat jakože své oblečení, oblékla se a utekla ven.

Běžela jsem k tomu vodopádu, který mám tak ráda a nakonec jsem se v něm rozhodla dát osvěžující sprchu abych se uklidnila. Potom už jsem si jen sedla na lavičku která byla poblíž a sledovala hvězdy a měsíc. Po asi tak 10 min. jsem ucítila jak mi někdo přehodil ruku přes ramena. Když jsem se podívala kdo to byl, nemohla jsem uvěřit svým očím. Byl to Simeon.

Na nic jsem neřekla a objala ho! Chyběl mi i když mám radši démony a on je anděl. Najednou přese mě přehodil hřejivý kabát a pak jsme chvíli jen spolu jen sledovaly hvězdy. Zatím co jsem si položila hlavu do jeho klína a on si začal příjemně hrát s  mými vlasy.
Když se občas naše pohledy střetly, tak jsem v jeho krásných modrých očích,  viděla snad celý oceán. A tenhle pohled mě hřál u srdce.