SARIFA - Poselství mraků | ONC 2021 ✔

Kapitola šestá

Ta jedna věta mě naprosto připraví o hlas. Zůstanu stát na místě jako socha a s pusou dokořán na Narmera hledím.

,,Nemáš ponětí, co to se mnou dělalo. Moji kamarádku měli na druhý den barbarsky zabít a já jsem pro ni nemohl nic podniknout. Chtěl jsem pomoct, jakkoliv, ale nemohl jsem na nic přijít." Vypadá, jako by ho to mrzelo i teď.

,,Oznámili nám, že jsi mrtvá, že jsi se zabila. V tu chvíli jsem myslel, že jsem umřel taky. Ale pak jsem se od Waela dozvěděl, že mrtvá nejsi, nebo že nemusíš ještě být. Neváhal jsem ani vteřinu. Věděl jsem, že musím jít za tebou," postaví se přímo přede mě a chytí mě za ruku.

Podívám se na něj a vidím, že mu po tváři stéká slza. „Našel jsem tě, živou. A přestože je Wael pěkný prevít, byl jsem rád, že mi poradil, kde tě hledat, protože..."

Zbytek věty se mi vytratil. Začala mi totiž docházet jedna věc. Wael by nikdy nedělal nic, co by jemu samotnému nebylo ku prospěchu. Ta prašivá krysa.

,,Ty parchante!" procedím skrz zatnuté zuby a vytrhnu se Narmerovi.

,,Co jsem ti udělal?" zamračí se.

,,Ale ne ty, Wael! Copak ti to ještě nedošlo?" rozkřičím se na celé okolí a vztekle kolem sebe zašermuju rukama.

„Co mi má dojít? Sarifo, vzpamatuj se sakra!" přiskočí ke mně Narmer.

Nasupeně vydechnu vzduch z nozder a stáhnu obočí. „Ty se vzpamatuj! Já ti to hned všechno vysvětlím!" zapíchnu mu prst do hrudi a nadechnu se, abych mu to mohla všechno vetřít do tváře.

„Nenáviděná sestra, která si právě vyslechla rozsudek smrti. Normálně by měl Wael skákat radostí, ale ten slizký had si řekl, že si to pěkně užije. Hrál si na chvíli na milujícího bratra hořícím sourozeneckou láskou a předstíral, že mi pomáhá! Neviděla jsem to, protože jsem byla zaslepená strachem."

Na Narmerově tváři se opět usadí nechápavý výraz. „O čem to zase mluvíš?"

„S Waelem jsem mluvila těsně předtím, než jsem zmizela ve Věčné poušti. Do ruky mi strčil Eolu a řekl mi, že mě nechtěl nikdy vidět umírat, přestože mě ze srdce nenávidí! Takové blbosti a já hloupá jsem jim věřila!" chytím se za hlavu a mám chuť si začít rvát vlasy.

,,Tehdy, když jsem se otočila zády k Jerevahu, se zbavil osoby číslo jedna. Jenže to není jediný trn v patě, který mu nedá spát. On totiž nemá rád ty, kteří by si s jeho povedenou sestřičkou něco začínali, a ještě k tomu toho, kdo se těší ve vesnici větší oblibě u dívek než on! Takže proč to neudělat tak, aby zmizely všechny problémy najednou?"

Narmer přede mnou stojí, neschopen slova. Ruce má svěšené podél boků a hlavu nakloněnou trochu na stranu. Z jeho výrazu ale – snad poprvé za všechny ty roky – nejsem schopna nic vyčíst. Stejně na to teď není čas. Potřebuju to ze sebe všechno dostat. A to hned.

„Vyřešil to teda bravurně, to se musí nechat. Je to hlava, ten Wael Jafarr. Poslal svého soka hledat kamarádku do pouště a modlil se, aby taky co nejdříve zdechnul! Dvě mouchy jednou ranou!" zatnu jednu ruku v pěst a praštím s ní do otevřené dlaně.

„Jak já toho pitomce prohnaného do morku kostí nenávidím!" zařvu a celá zadýchaná se otočím na Narmera. svezu se na kolena a prsty začnu prohrabávat písek. Nenávidím ho. Nenávidím otce. Nenávidím Jerevah.

,,Dává to smysl. Ale kdyby mi nevnuknul myšlenku jít za tebou, byla bys už mrtvá," ozve se klidně Narmer po chvíli.

,,Měl jsi zůstat v Jerevahu!" zakřičím na něj s novým elánem. ,,Neměl jsi sem chodit! Kdybys aspoň trochu přemýšlel, došlo by ti, že tě chce odklidit z cesty a je mu naprosto ukradené, jestli mě najdeš mrtvou, živou, nebo umřeš dřív, než mě spatříš! Jenže ty si musíš hrát na hrdinu."