Charlie + Hermiona

Procházka a porozumnění

Charlie už na mě čekal u dveří a jen co mě zahlédl se zářivě usmál. Úsměv jsem mu opětovala a společně jsme se vydali vstříc pomalu tmavnoucímu okolí. "Takže můžu ti o sobě něco říct? " Zeptal se ne jistě "samozřejně od toho jsme tu" Usmála jsem se na něj." Fajn takže miluju draky což o mně víš a stejně tak asi víš že jsem uzavřený a nemám přátele." Pohlédl na mě jakoby chtěl v mém obličeji vidět opovržení nebo snad zhnusení já jsem se však opět usmála. "Ví Charlie nejsne moc odlišní nebo spíše mi připomínáš mé školní roky to víš byla jsem ta vždycky našprtaná otravná holka která všem byla jen na úkoly nebo alespoň jsem si tak připadala. Večery jsem trávila s ufňukanou Uršulou nebo v knihovně. " Smutně a zároveň soucitně se na mě usmál pomalu to už ani v té tmě nešlo vidět. "No a tak si tak říkám jestli jsem neměla být víc odvázaná chápeš? Zapojovat se do konverzací a nezalézat do kouta společenky a pracovat úkoly nebo číst." Odpověděla jsem docela zamyšleně. Co by se stalo kdybych byla jako ostatní odvázaná uvolněná ne vystresovaná z NKÚ které byly až za dva roky. Docela mě to teď mrzí asi měl Snape pravdu když mi řekl že si chci dokázat něco víc tím že jsem šprtka. Když mi to řekla měla jsem slzy v očích. Jedna z ne šťastných vzpomínek. "Hermiono? Halo vnímáš? " Uslyšela jsem někde. Najednou se mnou někdo třásl "co-o dobrý teda co? " Zakoktala jsem zmateně. Najednou jsem slyšela jak se Charlie od srdce zasmál. Má nádherný smích stejně tak jako úsměv. "Promiň, jen jsi se nejspíš zamyslela až mě to děsilo" Přestal se smát ale úsměv mu z tváře nezmizel." Jo já promiň ale teď už zase povídej o sobě " Pomalu jsem ho vybídla aby pokračoval v přerušené koncerzaci. "No takže jak jsi říkala o svém školním životě tak jsem na tom byl stejně až na to že jsem místo úkolů a učebnic četl o dracích nebo chodil za Hagridem, milý člověk ten Hagrid hodně mě o dracích pověděl bylo vidět že je má rád a taky ho zajímají" Doslova jsem hltala každé jeho slovo. " Ani nevim jak ale dřív jsem byl i otevřenější najednou se ve mě ale asi něco zvrtlo a jsem takový jaký jsem, možná protože se mi posmívali nebo si o mně jediná holka kterou jsem miloval myslela škaredý věci nebi snad prootže mě podvedl jediný kamárád? Fakt nevim naštěstí jsem měl Billa ale i on chtěl nějak přutahovat holky takžr se mnou chodil jen na pokoj. Draci vlastně naplnili můj život." Když to dořekl chtěoa jsem ho obejmout ani nevím jestli ze soucitu či porozumění a vlastně toho že jsme to měli alespoň trochu podobný nebo že ho mám prostě ráda. Ale jen ráda nemiluju ho. Tak počkat no tj je jedno. Zničeho nic jsem se zastavila když si toho všiml taky se tastavil a s tázavým pohledem bmse na mě pohlédl, otočila se na něj zhluboka se nadechla a . . .

Objala jsem ho. Šli cítit jak se napnul a jak ho ti zaskočilo. Po chvilce což mě i překvapilo mi objetí opětoval hrozně hezky voněl. Musel se trochu zklonit ale to mi nevadilo ani nevím jak dlouho jsme tam stáli ale bylo to hezké plné porozumnění soucitu a příjemné. Po další chvilce jsme se oustki bylo to tak nějak nastejno. Dívali jsme si navzájem do očí. Doufám že neviděl mojě rudé tváře které nebyly od zimy. Lehcejsem se chvěla. Nikdo z nás nechtěl narušovat tohle souznění dejme tomu. Po chvíli uhnul pohledem do strany. Sama bych už dýl nevydržela oční kontakt. "Už je zima a tma pojďpůjdem domů." Vyhýbsl se mému pohledu. " Promiň mi to zbrklé objetí, ale cítila jsem že je to dobře nezlob se" Řekls jsem smutně že by na mě byl naštvaný? Nebo něco jiného? "Já... to chápu ale nečekal jsem to víš dlouho mě neobjal někdo jiný kromě mamky asi si myslí že bych se jim odcizil nebo že bych se nějak polekal ale není to tak. Potěšilo mě že si zrovna ty kdo se odvážil se mnou normálně mluvit a dokonce mě obejlmul aniž by si myslel že jsem psychicky nějak asi zhroucený vlastně ani nevim co si o mě myslí" Konečně se na mě podíval měk smutný úsměv a jen oči jiskřily novým pocitem. "Ah tak to ale není mají o tebe jen starost a nevědí co ti doopravdy je" Řekla jsem "neřekl jsi jim to " Neslyšně jsem zašeptala ale on to slyšel. "Proč se teda nezeptají?!" Zvýšil hlas Charlie. " Myslím že na tohle už sis před chvílí sám odpověděl" Odpověděla jsem s klidem až mě to překvapilo, otočila jsen se a šla směren k Doupěti. Potom hned do koupelny udělat hygienou a spát, divím se že mě nikde nezastavika Ginny abych ji pověděla o naší procházce i když to bylo dobře byla jsem totiž unavená. 

A tak jsem tam nechala Charlieho stát. Možná jsem neměla odcházet nebo aspoň něco říct ale potřeboval být sám.

Taková kratší kapitola, ale snad se líbí můžete napsat co si o tom myslíte 🥰❤

Klér😝