Charlie + Hermiona

2. procházka

Pár dalších dnů proběhlo přípravami na Štědrý den jinak jsem si buď četla nebo byla s Ginny, jednou v noci jsem se však vzbudila. Z ničeho nic jako kdybych se vzbudit měla zvláštní l, nemohla jsem znovu usnout. Třeba mi pomůže sklenka vody a posezení na čerstvém vzduchu napadlo mě. Sešla jsem schody napustila si vodu do sklenky hodila přes sebe mikinu a vyšla ven. Sedla jsem si na lavičku a dýchala čerstvý vzuch. Občas se napila a snažila jsem se nepřemýšlet ani nevím jak, ale na mysl mi furt chodil jeden a ten samý člověk Charlie. To bych nebyla já aby se něco nestalo.                     " Hermiona že? " Polekaně jsem sebou trhla byl to Charlie. " A- ano" Nakonec jsem vykoktala nikoho jsem nečekala proto jsem se lekla . " Promiň že jsem tě polekal" Vlídně se omluvil a přisedl si. " V porádku, co tu vlastně děláš? " To by mě teda zajímalo jaká náhoda, že se tu zrovna zjeví on když tu jsem já. " Nejspíš to co ty" Hh? Jak mohl vědět co tu dělám já. Nic dalšího jsem si domýšlet nestihla protože pokračoval "taky nemohu spát" Dodal nakonec. "Jak víš že nemohu spát?" Asi bylo přitroublé se takhle ptát ale zajímalo mě to. " Nevím myslím si to co by jsi tu jinak mohla dělat." Fajn, odpověděl dobře. " Na to že jsou za chvíli Vánoce je venku hezky " Pověděla jsem zasněně ani nevím proč. Radši od tématu „vím proč jsi tu„ " Souhlasím" Pak nastalo ticho takové příjemné ticho až na to že jsem se začala lehce třást zimou. "Měla bys jít dovnitř" Řekl a já se pro sebe usmála. Možná i lehce zčervenala kdo ví, jen mě překvapila ta starost achjoo na co to zas myslim"Já vím" Řekla jsem a odešla dovnitř chvíli jsem postávala v kuchyni u okna a koukala se na něj. On tam ještě docela dlouho seděl a to měl krátký rukáv.  To dělají asi ty podmínky v Rumunsku. Pak mě přepadla únava tak snad konečně usnu. Zítra to celé řeknu Ginny.

Ráno mě vzbudilo zběsilé bušení na dveře a Ginnyn hlas. "Hermionooo! " Pak už to zřejmě nevydržela a vpadla dovnitř. "Ginny co to u merlina vyvádíš?! " Docela mě vyděsila co když se něco stalo?! " Stalo se někomu něco?!! " "Ne ještě aby, ale prosímtě jakto že nejsi vzhůru už je po snídani" Řekla Ginny docela vyděšeně ani se jí nedivím vždy vstávám mezi prvními a najednou je po snídani. " Promiň zaspala jsem eh. V noci jsem moc nespala zničeho nic jsem vstala a nemohla jsem usnout" Pak na to navážu a řeknu co se přesně stalo. "Ah tak, docela jsi mě vyděsila nikdy nevstáváš pozdě a k tomu jsou zítra Vánoce! " Skvěle, Ginny se posadila vedle mě na postel můžu začít." Ty Ginny, jak jsem se vzbudila to určitě nebylo jen tak já si myslím že jsem se vzbudit měla no nicméně šla jsem dolů abych si nalila vodu a zkusila se nadýchat čerstvého vzduchu. No a jak jsem tak seděla na té lavičce před Doupětem přišel Charley... " Až jsem to dopověděla, Ginny vypadala překvapeně zaskočeně a něco jakože woow. (Nevim jak to pospat) " No to bych nečekala vím že Charley komunikuje víc a víc ale s někým s kým se moc nezná? Páni máš velké štěstí Hermiono" To mě zaskočilo "jak to myslíš? " Snad tím nechce říct že jsem ten člověk o kterém jsme se bavili na louce. " Víš přece jak jsme se bavili na louce co když jsi to ty co když jsi ty ten člověk který mu může být tak blízký" Na chvilku jsem ztuhla jakoby mě proměnnili v kámen vážne jsem to já? Nebo ne. Chci to být já? Nebo ne? Pohltili mě moje vlastní myšlenky. " Haló Mio? " Ginny mě od nich naštěstí osvobodila. "Jo promiň myšlemky a dojmy z toho všeho" Na rovinu jsem jít to řekla. "Naprosto chápu a teď se pojď najíst nebo tě mamka zabije" Řekla a obě jsme se rozesmáli. Dole seděl Charlye. Hmm taky asi zaspal bůh ví jak dlouho tam venku seděl. "Ahoj Hermiono" Řekl a já jsem se usmála "ahoj" Odpověděla jsem a přisedla si ke stolu. Ginny na mě hodila výraz jakože : no vidíš. Povzbudivě se na mě usmála a šla do býváku. Kde je zas George, Ron a Herry? Řekla jsem si v hlavě. "Ták tady máš teď se pořádně najíš " No to teda. Řekla jsem si když jsem uviděla dva a půl velkých máslem namazaných chlebíčků na talíři. " Děkuju" Řekla jsem s úsměvem a pustila se do jídla. "Čaj chceš jaký? " Houkla na mě Molly. " Ovocný děkuju" Měla jsem co dělat abych to snědla. Koutkem oka jsem pozorovala Charleyho, který už dopíjel čaj a mizel ve dveřích s tím že se jde projít.

Po snídani a zároveň obědě jsem šla za Ginny a řekla jí že si budu číst takže jsem kdyžtak v pokoji. Šla jsem si sednout k oknu na vnitřní "parapet" Kde jsem si ráda četla a koukala z okna. Že mě to nenapadlo kluci hráli famfrpál jak to můžou hrát? V takové zimě. Můj pohled padl na Chrleyho. Procházel se kolem. Vypadal kouzelně. Tak a honem číst! přerušila jsem proud myšlenek a začetla se.

" Hermiono, Hermiono!! " Vběhla do pokoje Ginny. "Co blázníš?! " Přijdu si jako ráno. " Promiň zase jsem tě polekala no víš já jen že se na tebe ptal Charley! " Co proč on? No třeba něco potřebuje.       " To myslíš vážně? " "Naprosto vážně, víš on tě chtěl hledat po celým baráku, tak se mě zeptal kde jsi hned sem pro tebe letěla je to šok u merlina všechno mi pak musíš říct! " Chrlila ze sebe Ginny a já jsem byla ráda že jsem tak tak slyšela všechno co jsem potřebovala. "Ginny klid jsi vzrušenější víc jak já. " Řekla jsem s pobavením v hlase. "No jo já vím když ale on je můj brácha a zrovna Charley tak pojď už, ať nečeká" Hnala mě z pokoje      " No jo to chápu a vždyť už jdu. "

O pár minut oblíkání a scházení schodů

"Už je tady" Řekla Ginny Charleymu a odběhla pryč cestou na mě mrkla že jsem si toho málem nevšimla. Nervózně jsem se na něj podívala. "Napadlo mě jestli by ses nechtěla projít jsi od rána doma a venku je hezky. " Dýchej on je tak v klidu a ty tady trojičíš! "Jo moc ráda" Usmál se má hezký úsměv to se musí nechat. "Tak pojď jdeme moc času do setmění nemáme" To vážně vždyť jsem před chvílí konrolovala hodiny a bylo kolem druhý no je fakt, že je zima a během ní je kratší den. Takže počítám s tím že je kolem čtvrté. To už jsme byly pár metrů od Doupěte. Ze začátku bylo ticho ale pak něco řekl. Řekl něco co mě zarazilo ale byla jsem šťastná zároveň.

No není to napínavý?😂 Snad se vám to zatím líbí. Dejte mi vědět.

Klér😌