Charlie + Hermiona

3. Vánoce

"Víš asi, že nejsem moc společenký typ a taky, že nejsem vůbec výřečný nebo tak něco. " Důvod proč mě to udělalo šťastnou je prostý. Vždyť on mi právě sděluje jaký je, neuvěřitelné. "Noo ano"
"Většinu máš od Ginny viď? " Kam tím asi míří? "Jo většinu věcí o tobě vím od Ginny." Třeba mi chce říct něco důležitého, nevíma ale hltám každé jeho slovo má tak nádherný hlas. A v té zimně mu lehce červenají tváře a špička nosu jak roztomilé u takového chlapa. "Rád bych ti o sobě něco pověděl já sám a proto bych byl ještě víc rád ldyby jsi mi pověděla něco o sobě i ty" Usmál se na mě zase polilo mě teplo a to jen z jeho úsměvu. Co ten člověk se mnou dělá je až nemožný. "Ráda se o tobě něco dozvím Charley a ještě radši to uslyším z tvých úst, nevadilo by ti kdybych začala?" Vyřčení jeho jména je zvláštní pocit je to moc hezké jméno."Vůbec by mi to nevadilo právě naopak. Víš je to pro mě lepší alepsoň si můžu připravit řeč" Řekl a no to snad on se začervenal? To nebylo od zimy určitě se začervenal. Jak roztomilé. "Myslím si že je fér abych začala přece jen už o tobě něco vím za to ty o mě vůbec nic" Teď jsem ovšem zčervenala já kruci no nic. " Ty se červenáš" Řekne a následněse rozesměje, ale jen tak lehce aby mě to neodradilo to ej od něj moc hezké. " Ne ne vůbe ne já jen no to-to ta zima jo ta zima za to může" To už nevydržel a začal se smát hodně já po chvilce taky nejen z toho co jsem řekla ale hlavně kvůli němu když se směje on tak já musím taky. Jeho smích mě dokonale rozesmál po smíchu se setkaly naše oči něco jakoby zajiskřilo. Proč mi to přijde tak komickýý? No nicméně se ještě hodnou chvíli utápíme v očích toho druhého a nevnímáme. "Ehm nechtěli jsme se o sobě něco dozvědět? " Zeptá se což mě vrátí do reality opět lehce zčervenám bůh ví jak dlouho sem se mu dívala do očí achjoo stydím se za sebe. Notak Herm vklidu vklídku. "Jo jo jasně no takže, abych to vzala od začátku jsem nejlepší kámoška Harryho což víš, ale já ti povím jaký to bylo za mých mladších let kdy jsme chodili do Bradavic jaká jsem byla a jaká jsem a tak dál." Řekla jsem mu všechno co mě napsadlo a na co jsem si vpoměla od oblíbené barvy až po moji nadpřirozenou chytrost tak ji mimochodem nazval on když jsem mu řekla že mě učitelé považovali za velmi inteligentní dívku pak taky o dobrodružstvích s Harrym a Ronem a tak různě o zážitcích, na které ráda vzpomínám. "Páni velmi mě zaujalo jak jsi říkala o té bance mluvila jsi o ní dost obecně jak to bylo do podrobna?" Jistě to mě mohlo napadnout. Usmála jsem se. Jistě že ho zajímala ta část s drakem. "No museli jsme do ní kvůli viteálu, dostali jsme se k trezoru který hlídá drak prošli jsme, vzali to co potřebovali a vydali se ven jenomže nás našli a začaki po nás metat kouzla. Rychle mě napadl únikový plán samozřejmě bláznivý ale fungoval. Skočili jsme na draka a vyletěli z banky. Bylo to jiný než když letím na koštěti z košťat mám závrať a docela se bojím, ale u draka jsem si byla jistá nevím proč proste jsem měla pocit bezpečí dá se říct no a potom jsme skočili do vody a draka nechali letět. " Po tomhle na mě obdivuhodně koukal já se jenom usmívala nad jeho výrazem. "Zajímavé hodně zajímavé pocit bezpečí na drakovi to se častno neslyší. Jiank proč jsi vynechala tu část v trezoru a rovnou se vrhla do popisování části z drakem? " Řekl a usmál se věděl odpověď. " To je jasný věděla jsem co tě zajímá" Opětovala jsem mu úsměv a mrkla na něj. Ještě si vpoměl na to jak jsme mu říkala o Hagridovi s Norbertem. To jsme mu taky pověděla a tím informace o mě zkočily. "Už je pozdě a skoro tma měli bychom jít zítra jsou Vánoce ať zase nezaspíme. Víš napadlo mě jestli bys nechtěla jít ven znovu ty jsi mi řekla snad úplně vše o sobě, ale já už jsme to jaksi nestihl co takhle zítra po oslavení Vánoc podle mě hned jen tak neusneme".
Musela jsem se usmát chce se mnou jít ven znovu nijak jsem ho neomrzela i když on určitě takový není. "Ráda půjdu vážně moc si toho vážím a jo jdeme už je i větší zima". Na to se jen usmál a vydal se se mnou k Doupěti. Nebyly jsme od něj daleko. Když jsme došli otevřel a podržel mi dveře jak hezké. " VEČEŘEEE!!! " Ozval se zvonivě přísný hlas Molly. Radši jsme se déle nezdržovali a doběhli k jídelnímu stolu.