Dix

26 6 0
                                    

Podívala se na něj s vážností v očí.
„Nemohly jsme, nebyl jsi plnoletý, tudíž měl za tebe odpovědnost tvůj strýček. A jelikož se nemůžeme moc ukazovat veřejnosti a už vůbec ne mluvit s lidmi, kterým nemůžeme věřit. Tvůj strýc není důvěřivý, má u sebe doma templáře a ti jsou králi oddaní. Bylo by to velké riziko." odpověděla na jeho otázku Annie.
Claude chápal, a tak přikývl, ani nevěděl, že má dnes narozeniny. On tohle nikdy moc neřešil, podle něj je věk jen číslo. Nikdy si to moc nehlídal, jednoduše to byla pro něj zbytečnost.
„Taky tady máme nějaké pokoje, a jelikož Jean už nežije..." zarazila se a její podtón hlasu se změnil na smutek. celkově vypadala, jako by jí pohlcovala deprese. „...Můžeš se zabydlet místo něj. Teda pokud bys měl zájem. Kdybys nechtěl žít u strýčka." otočila se a odešla z místnosti.
Chvíli se díval po místnosti, jelikož během konverzace s dívkou se nestačil pořádně rozkoukat.
Stěny byly šedivě světlé, v rozích byly malinkaté podstavce, jež držely lucerny, ty osvětlovali čtvercovou místnost. Před ním byl vstup do chodby, která se rozvětvovala do dalších šesti místností, zřejmě pokojů. Po pravé straně byli polootevřené dveře, které vedli do šatny. V levé části byla prostá zeď, na ní visel obraz muže. Byl starý a fotografie byla kreslená. Měl na sobě assassinský oděv i zbraně. Měl vousy, dlouhé a sněhově bílé, oči černé jako uhel. Celkově působil jako, takový hodný Assassin. Nemohl od něj odpoutat pozornost.

„To je Robert de Jano. Zakladatel Assassinů." ozval se hlas za ním. Claude se otočil a spatřil muže v taktéž černé kápi. Byl to Marcus, jeden z nich."
Když spatřil jeho zájem o obraz, začal popisovat jeho již dávnou minulost.
„Narodil se dvacátého osmého června, tady v katedrále. Byl z královské rodiny. Jeho otec byl Filip IV. Sličný a Matka byla Jana I. Navarrská. Původně to byl jen Robert, ale pak utekl a nechal se přejmenovat na Roberta de Jano, podle jeho jména matky, kterou měl strašně rád, tudíž jeho druhé jméno bylo podle ní. Vzal její jméno a vytvořil z něj Jano. Z domova utekl, kvůli tomu že nesouhlasil s otcovým kralováním. Ten odháněl židy, nechal sesadit papeže. Proto nechal vytvořit řád Assassinů z anglického assassination , což v tu dobu znamenalo, něco v tom smyslu, jako vraždění. Vytvořil ho s úmyslem sesadit svého otce z trůnu. Pak tu byli ještě templáři, kteří odjakživa chránili křesťanské náboženství jako takové. Jenže Filip IV. Sličný chtěl moc a bohatství a jelikož věděl o pokladu templářů, chtěl ho za každou cenu získat. S tím se obrátil na řád, jenž ho chránila, ta mu nic neřekla. A tak se rozhodl templáře zničit a najít si poklad sám. Oni se o tom dozvěděli, a tak každý vzal hrstku zlata a odjeli za hranice, aby nezískal poklad celý. Všichni stihli utéct, až na jejich tehdejšího vůdce Jacques de Molye. Toho mučil, chtěl vědět kde se nachází poklad, ten mu nic neprozradil, a tak ho nechal upálit na mostě u Île de la Cité. Dával mu ještě poslední šanci, aby řekl, kde se poklad nachází. Nic neřekl, a tak ho upálili. Před tím, než zemřel tak se otočil ke katedrále Nother - Dame a řekl něco v tom smyslu jako: „Ať je poklad chráněn navěky." Pak veličenstvo proklel, potom zemřel. Tahle se rozpustil řád Templářů, kteří se zase sjednotili v patnáctém století, aby našli svatý grál. Tím měli Assassini vyklizené pole a jediné co jim bránilo k zabití krále byla jen královská stráž. Plánovali dlouho, až nakonec zemřel při lovu. Tím se vyplnila Molayova kletba. Assassini, ale existovali dál, nechali si platit za to, aby zabíjeli. Byli to nájemní vrazi. Teprve až teď, se opět sešli, aby zastavili chaos v zemi a dostali z trůnu Ludvíka XVI. Tak snad se to tentokrát povede." dovyprávěl Marcus.
Claude stál s otevřenou pusou. Nevěřil tomu.
Potom ho ale z myšlenek odtrhla Annie.
„Claude, mám pocit, že už bys měl jít, za chvíli bude svítat."
Ten se opět zděsil.
Rozloučil se s týmem a vydal se k východu. Hlas za nim se stal zvykem.
„Každé, večery jsme tady a plánujeme, jasný?" řekl Leopold.
Otočil se a on mu hodil malinkatý klíček, jenž perfektně chytil.
„Máš dobrý reflexi, to se mi líbí." zalichotila mu Annie a Claude se vydal na cestu.

Claude prolezl oknem.
Slunce nebylo v dohlednu, a tak měl čas převléknout se do všedního oblečení. Jen tak tak to stihl, jelikož pak rozrazily dveře a do pokoje vešli dva strážníci za doprovodu Julia.
Nevěděl, co má dělat.
Jeden z nich vytáhl svitek, roztáhl ho a začal předčítat.
„Veličenstvo, Ludvík XVI., taktéž přezdívaný jako král slunce, vás vyzývá k audienci v Louvru. Před domem stojí královský kočár, jenž vás má dovést na místo." ukončil četbu.
Claude naprázdno polkl.



Assassin ✔️Where stories live. Discover now