Alisa ll Avengers FF ll

Další odhalení

*Pohled Nat*

Seděla jsem u její postele a držela jí za ruku. Hlavou se mi honilo spoustu myšlenek. Jaktože jí ublížila jedna kulka do břicha a škrábnutí? Dříve s tím zvládla ještě dojít domů. Nad čím zrovna přemítá? Zrovna když jsem zjistila řešení, tak to řešení přišlo.

,,Ahoj Wan." pozdravila jsem jí.

,,Ahoj. Tak co jak jí je a mám nápad jak to zjistit.?" pozdravila a posadila se na druhou židli.

,,Čteš mi myšlenky?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Ne, když jsem to tobě udělala naposledy, tak to nebylo moc hezký." ozvala se přiškrceně. Tomu jsem se v tu chvíli musela i zasmát.

,,Já jsem ti už odpustila a navíc to nebylo čtení myšlenek, ale nahánění nočních můr. Tak co půjdeme?" odvětila jsem. Na Wandě bylo vidět jak si oddychla. Přikývla a tak jsme udělaly to co minule. Objevily jsme na nějaké louce s jedním stromem z kterého visela houpačka a na ní seděla nějaká osoba.

,,Jsme zde." oznámila Wanda. Daly jsme se do cesty za tou osobou na houpačce. Dorazily jsme každá z jiné strany. Podívala jsme se na tu osobu a byla to Alisa v těch nádherných šatech a s krásnými vlasy.

,,Docela vám to trvalo. Není to krásný výhled?" zeptala se Alis a stále se dívala před sebe. Byl to výhled na moře se západem slunce.

,,To ano." vydechly jsme s Wandou. Jelikož ta lavička byla delší, sedly jsme si vedle ní.

,,Sem se chodím uklidnit. Pravidelně při spánku medituji a přemýšlím. Dalo by se říci, že můj mozek pracuje 100% času. Nat, vím, že jsi nad tím přemýšlela také. Mé tělo momentálně bojuje s jedem, který byl v náboji. Jinak bych tu střelu tak neodnesla. Jindy bych to vydržela, to moc dobře víš. Jo a Sharon mezitím co jste tady utekla, ale to neřešme. Dostaneme Hydru i s ní později, ale když jste teď tady, tak by jsme mohly na další vzpomínku?" oznámila a optala se Alis. Chvíli jsme s Wandou jen stály s otevřenou pusou.

,,Jo dobře a už ví Bruce, že máš v sobě jed?" zeptala jsem se.

,,Jo, před třemi minutami to zjistil a naštěstí vás nechal na vašich místech. Tak jo, teď půjdeme hodně do minulosti. O tomhle tajemství zatím nevíš ani ty Nat." odvětila a přenesla nás do nějaké vzpomínky, kde byli dvě miminka v nějakém bytě. Pak tu byli dva, podle všeho rodiče.

,,Kde to jsme?" zeptala se Wanda.

,,V mé vzpomínce, je matná, protože je mi zde pouze půl roku, ale stále živá. Jsem stejně jako Wanda dvojče. To je to co jsem tajila. To jsou rodiče Radim a Natalia Alioffovi. Vlastně vždy jsem říkala, že zemřeli při autonehodě, zatím co já jsem byla doma, ale tak to nebylo." vysvětlila Alis. Mezitím se přehrávala krásná vzpomínka, kde si rodiče hráli se svými dětmi. Pak Alis vzpomínky opět přetočila. Byly jsme ve vzduchu nad nějakou cestou v noci u jezera.

,,Proč si mi to neřekla?" zeptala jsem se.

,,Nikomu jsem to nikdy neřekla. Je to moje achilova pata. Teď jí víte i vy, doufám, že jí teď nezneužijete. Jeli jsme zrovna na babiččin pohřeb. Jelikož to bylo daleko, tak jsme jeli i přes noc. Začalo pršet a my s bráškou jsme byli otravní a zlobiví. Řídil táta a nedal na chvíli pozor. Za pár minut tudy projedeme a táta nestihne stočit volant, dostane smyk, prorazí svodidla a bohužel skončíme v jezeře. Auto se začne potápět. Táta s mámou nás ještě uklidňovali tím jak jsem zpívala. Že se nemáme strachovat. Auto se začalo naklánět na stranu kde byl bráška a taky skončil pod vodou. Já zůstala nad vodou jen pusou a nosem, protože jezero naštěstí nebylo tak hluboké. Podívejte." ukázala na cestu. Stalo se přesně to co nám řekla.

,,To je hrozné." vydechla Wanda.

,,Neměla jsem už nikoho a pak jsem poznala vás. Elizabeth, Alex a tebe. Pak když jsme chtěli utéct a tobě se to povedlo, nevěděla jsem jestli jsi to zvládla, mohla jsem pouze doufat. Věřila jsem. Pak když mi před očima El a Alex zabili, opět jsem neměla nikoho. Jen víru v to, že se znovu uvidíme. Jsi to jediné co mi v životě zbylo." řekla směrem ke mně Alis, během toho co tam pustila naše první seznámení i s holkami a já pochopila jak je zlomená.

,,Neboj o mě jen tak nepřijdeš." usmála jsem se na ní.

,,Tak myslím, že to je vše co jste do teď nevěděly. Můžeme se vrátit, tělo už svůj boj vyhrálo a ostatní pochopili, že už Sharon nedohoní. Vlastně chcete vidět tu vzpomínku s ní?" zeptala se Alisa. Přikývly jsme a tak nás Alis opět přenesla. Opět jsme byly v cele a Alis seděla v rohu. Najednou byli z chodby slyšet hlasy, jeden ženský a jeden mužský.

,,Slečno Carterová, ale to už pravděpodobně nepřežije." ozval se ten mužský hlas.

,,To je mi jedno a neříkej mi příjmením. Vždyť jsi můj přítel." ozvala se podle hlasu Sharon.

,,Promiň Sharon." ozval se ten druhý. Došli k okénku cely a podívali se dovnitř.

,,Dobrý. Připravte ji." vydala rozkaz a otevřela celu. Došla k Alise a vzala jí pod bradou. ,,Hm, víš, že mě docela překvapuje kolik toho vydržíš? Teď půjdeš na další pokus, tak si ho užij." usmála se na Alis.

,,Mrcho já ti to vrátím." ozvala se Alis a plivla jí do obličeje. Vzpomínka skončila a my byly opět na louce.

,,Ty si moje holka." ozvala jsem se a vzala jí okolo ramen.

,,Dobře ty. To si ta mrcha zasloužila." ozvala se i Wanda.

,,Děkuji. Tak půjdeme? Tony se rozčiluje, že jste mu nic neřekly a prostě zase šly a mezitím utekla Sharon, našly ve mně jed a Fury udělal i smutný obličej a dokonce se u mě stavil." oznámila nám Alisa.

,,Tak to potom jo." ozvala jsem se. Alisa tedy udělala to co minule. Pomalu jsem začala otevírat oči.

,,Nazdárek." ozvala se Alisa. Tony se otočil a chtěl hned začít mluvit, ale Alisa ho předběhla. ,,Vím, Sharon utekla, měla jsem v sobě jed, moje tělo už nad ním vyhrálo, přišel sem dokonce Fury a byl smutný. Ještě něco? Kromě toho, že jsme byly pryč zase hodiny?" dořekla.

,,Ne a jak to víte?" zeptal se udiveně Tony.

,,Moje a holek tajemství." mrkla na něj.

,,Takže zase výlet do minulosti?" zeptal se Tony. Přikývly jsme. ,,No dobrý, tak já vás nechám." odvětil a odešel. S Alisou jsme si ještě povídaly a pak jí nechaly spát.