Alisa ll Avengers FF ll

Znovushledání

*Pohled Alisi*

Začala jsem se probouzet a snažila se otevřít oči, ale byla jsem stále unavená a víčka vážila snad tunu. Nakonec se mi to povedlo a musela jsem rozmrkat prudké světlo. Nakonec se mi to povedlo a teď zjistit kde jsem. Dobře, takže jsem spoutaná v tmavší šedivé místnosti s lampou nade mnou. Jsou zde dvě židle a stůl. Na jedné sedím a druhá je z druhé strany stolu naproti. Je zde jedno zrcadlo, ale to můžu prokouknout díky schopnostem. Takže jsem ve výslechové místnosti. Aspoň, že ne v hydře. Naštěstí má vize stále vydržela a nikdo mě nemusí vidět, i-když zde stále nikdo není. Po hodině přišel nějaký černoch s páskou přes oko.

 ,,Dobrý den, jsem Nick Fury ředitel SHIELDu." ozval se vážně černoch. Podívala jsem na okno a tam byl nějaký červený chlap, 5 dalších chlápků a jedna slečna. Jak já nemám ráda chlapy, aspoň, že je tam ta slečna. ,,To je pouze zrcadlo." ozval se černoch, aby na sebe upozornil.

,,Jo, kdyžtak máte hrozný zabezpečení, ale kvůli tomu tady nejspíš nejsme." ozvala jsem se s kamennou tváří.

,,Ne kvůli tomu tady..........." dál jsem už neposlouchala, protože jsem uviděla za oknem.................Natashu. Hned se někam rozeběhla. ,,Jste v pořádku?" zeptal se černoch, ale nestihla jsem odpovědět, protože Nat vběhla do místnosti. ,,Agentko Romanoffová co tady děláte!?" ozval se ten černoch, ale mi ho obě ignorovali a rozbrečely se.

,,Aliso? Jsi to vážně ty?" zeptala se slzami v očích.

,,Nat." vydechla jsem a rozbrečela se ještě víc. Hned mě objala, i-když mi to nejdříve bylo nepříjemné po chvíli jsem se trošičku uvolnila.

,,Agentko chci vysvětlení!" ozval se znovu ten černoch.

,,Nechte je teď být Fury. Potřebují teď čas." ozval se někdo v rozhlasu, hned jsem se tam podívala. Byl to nějaký hnědovlasý agent. Černoch se zvednul.

,,Deset minut." ozval se ten černoch při odchodu. Hned jsem ho viděla jak došel do další místnosti.

,,Vážně?" ozvala jsem se otráveně směrem k zrcadlu. Všichni se po sobě zaskočeně podívali.

,,Ano vážně." ozval se ten černoch. Protočila jsem oči a věnovala se Nat.

,,Jsem tak ráda, že žiješ." ozvala jsem se.

,,Já také, ale vidím, že něco skrýváš." podívala se na mě.

,,Já nic neskrývám, jen mám radost, že tě vidím." ozvala jsem se nejistě a Nat si toho všimla.

,,To já taky, ale když teda nic neskrýváš, kde máš jizvu z Osla." ozvala se sebejistě a já věděla, že jsem to nedomyslela. Povytáhla si rukáv, kde měla svojí jizvu. Oslo byla mise, kde jsme byly na sebe nalepené ruka na ruce a střelily tak obě dvě a měly jsme obě stejnou jizvu. Sklopila jsem pohled a ještě více se rozbrečela. ,,Mě nemusíš nic nalhávat a nemusíš přede mnou nic skrývat." ozvala se a pohladila mě po rameni.

,,Dobře, ale slib, že se nelekneš." ozvala jsem se nejistě.

,,Prosím tě. Čeho bych se měla leknout. Určitě už jsem viděla i horší." ozvala se a povzbudivě se na mě usmála.

,,No nejsem si jistá." ozvala jsem se a nechala zmizet iluzi. Všechny jizvy, jak na obličeji, tak končetinách i těle byly vidět. Měla jsem na sobě roztrhané oblečení a nechala jsem i své od krve slepené vlasy modro-červené. Nechala jsem vykouknout i svojí podvýživu a svoje slzy. Byla jsem shrbená v klubíčku ze strachu, který jsem měla. Nechala jsem ukázat vše. Nat zalapala po dechu.

,,Pane bože. Co ti to udělaly?" ozvala se a obejmula mě. Napnula jsem se a Nat se hned odtáhla. ,,Promiň." ozvala se a pohladila mě po rameni.

,,Já-já promiň. Oni- on- oni." zlomil se mi hlas.

,,Nemusíš mi nic říkat jestli nechceš." ozvala se Nat.

,,Oni..... zabili je....." zlomil se mi hlas znovu. Nat to pochopila a chytila mě za ruku.

,,El a Alex?" zeptala se nejistě. Jen jsem přikývla. ,,Pane bože." vydechla. ,,Můžu?" ozvala se a naznačila, že mě chce obejmout. Opatrně jsem přikývla. Opatrně mě obejmula a já jí začala brečet na rameni. Podívala jsem se to okno a oni tam stále byli a brečeli i ten černoch a ten agent co se ozval předtím se mile usmíval a bylo vidět, že je za nás šťastný. Nat si všimla, že se tam dívám a odtáhla se. ,,Stále tam jsou?" zeptala se.

,,Ano a ten jeden ví kdo jsem viď?" zeptala jsem se již zklidněná.

,,Ano, to je můj tým a z týmu o tobě ví pouze Fury s ním si se již viděla a ví o tobě ještě Clint Barton, protože jsme tam jeli zkusit tě zachránit poté co jsem unikla." ozvala se již usměvavá Nat.

,,A proč všichni brečí?" zeptala jsem se. Nat se překvapeně podívala.

,,Protože jsme takhle Nat nikdy neviděli a protože je nám tě upřímně líto." ozvala se ta hnědovláska.

,,Aha." bylo jediné co jsem ze sebe vydala. Tenhle den je ten nejlepší den za můj život.