NEVINNÁ

Před branami zla

Lupin běžel, co mu nohy stačily. Běžel přes celý hrad. Ocitl se před točitým schodištěm, který bezmyšlenkovitě vyběhl, až konečně stál před cílovými dveřmi. Na nic nečekal, rozrazil dveře a bez ohlášení vešel do kruhové místnosti. ,,Věděl jsem, že přijdeš, Remusi," profesor Brumbál se zvedl od stolu, na kterém měl rozepsaný velice dlouhý pergamen. ,,Co se to tu děje?!" vychrlil Lupin ,,Luna má na ruce znamení, jeho znamení, a před chvilkou se z pozemku Bradavic přemístila!" zvýšil hlas ,,To je Vaše práce?" rozhodil rukama a opřel svůj zrak na jedinou osobu, která s ním byla v místnosti. ,,Remusi, znám tě už velice dlouho, ach ano, dlouho. Avšak někoho znám déle, mnohem déle. Někoho, kdo je pro mě stále velikou záhadou," profesor Brumbál obešel stůl a svými brýlemi sledoval svého bývalého žáka a současného kolegu. ,,Ano, je to Voldemort," popošel blíž k Lupinovi. ,,A co se týče Luny, bylo to její rozhodnutí," klesl hlasem. ,,Poslal jste ji na smrt," Lupin skoro křičel. ,,Ona to zvládne," řekl velice klidným hlasem profesor Brumbál. ,,Co! Co má zvládnout?! To je zase nějaký Váš plán?" zatvářil se neklidně. ,,Ano, ale bude nejlepší, když nebudeš nic vědět," odpověděl stále klidným hlasem. ,,Jak jí mohu pomoct, když nebudu vědět jak?!" prosebně hleděl na profesora Brumbála. ,,To je právě ono, Remusi. Tvá pomoc není vítána a ani být nemůže." Lupin se otočil směrem k obrazům, které za ním vysely na zdi. Nevěděl, co si má o tom všem myslet. Co si má myslet o Brumbálovi. ,,Obnovím Fénixův řád," řekl odhodlaně. ,,To nebude třeba, Remusi," Lupin se otočil. Znovu se setkaly jejich oči. ,,Fénixův řád je již měsíc aktivní. Víc ti ale říct nemohu," profesor Brumbál se otočil vzad k Lupinovi a šel si zpět sednout ke stolu. Remusovi nevěnoval žádnou pozornost. Opět začal psát na pergamen a tento rozhovor bral za ukončený. Vlkodlakovi nezbývalo nic jiného, než místnost opustit.

Luna se mezitím přemístila do tmavé a temné uličky. Nebylo zde ani živáčka, jen chlad a ticho, které se zarývalo pod kůži. Přitáhla si plášť blíže k tělu a vydala se ven z uličky. Po chvilce došla na okraj malého náměstí, kde na ní čekali tři postavy zahalené v kápi. ,,Připravena?" ozval se mužský hlas jednoho v kápi. ,,Vždycky!" odpověděla jasným a tvrdým hlasem Luna. Kouzelníci se chytli starého škrpálu, který ležel na dlážděné podlaze a společně se přemístili.

Ocitli se před velikým sídlem, za jehož vstupní bránou stála žena s bujnými a nezkrotnými vlasy. ,,To je dost, že jdete!" odvrátila svůj pohled od mužů v kápi k mladé dívce ,, otec už na tebe čeká, drahoušku," usmála se. ,,Také tě ráda vidím, matko," vešla do zahrady. Muži v kápi ji následovali.