DAD? [haikyuu||ff]

1

Vzbudila jsem se se slzami v očích při zvuku budíku. Celkem dobrý začátek prvního dne na nové škole nemyslíte? „Dobrý v pohodě, byl to jen sen. Neboj." Podívala jsem se na mobil. 1.10.  Pondělí 06:30.Vstala jsem z postele a namířila si to rovnou k zrcadlu. Zděsila jsem se když jsem v odraze viděla fialový monokl na mém levém oku, včera vypadalo že tam nic nebude. Snažila jsem se to rychle zakrýt makeupem. Když už to nešlo moc vidět tak jsem si nasadila návleky na ruce aby mi nešly vidět jizvy, nikdo to nemusí vědět. Navlékla se do mojí nové školní uniformy a utíkala dolů na snídani. Z té jsem si dala jen trochu protože tam byla máma, jinak bych to nejedla. Poslední dobou nejím vůbec. Asi se ptáte kde mám tátu že ano? Neznám ho. Ani nevím jak vypadá, pomalu ani nevím jak se jmenuje. Mám jen nevlastního tátu, mámy nového přítele. Bije mě když není máma doma. A je to alkoholik takže asi víte kam vždycky spadne všechna jeho výplata, takže všechno vždy platí máma. Proto taky nemáme moc peněz a já si nemohu dovolit věci co ostatní v mém věku.

Už jsem si sedla do autobusu a dávala si sluchátka do uší. Přitom si vedle mě sedl usměvavý kluk. „Můžu si přisednout?" Pousmál se. Jen jsem kývla a už to bylo tady, začala jsem si hrát s prsty protože se zase strašně stydím. „Jsem Sugawara Koushi, jak se jmenuješ ty?" „Já? I-Ichiko Ukai, t-těší mě." Zmiňovaný na mě vykulil oči. „Ukai? Jakože ten Ukai?" Zvědavě se na mě podíval. „Ne, asi s ním nemám nic společného, nejspíš jen blbá shoda jmen." Prohodila jsem rameny. „Aha, a ty jsi tady nová že ano?" „Jo jsem." „A nechtěla bys třeba tady někde po škole provést?" Poškrábal se nervózně na zátylku. Jen jsem se usmála a zakývala hlavou. Najednou se autobus zastavil, celkem jsem se lekla. A nevím vůbec co jsme dělali tak dlouho ale už jsme na místě. Vystupovala jsem z autobusu a náhle se mi před očima mihlo kolo. A to už jsem byla na zemi. „Hele dávej pozor! Málem si ji sejmul." Řekl Suga a přitom mi pomáhal se zvednout. „Arigatō!" Usmála jsem se na něho. „Tak tady se asi budeme muset rozloučit, tak odpoledne u tělocvičny?" „Dobře, ahoj." Mávala jsem mu. Zamával mi nazpátek.

Vešla jsem do velké budovy plné lidí a namířila si to k ceduli s mapou školy. Byla jsem zařazená do třídy tři, nejsem hloupá jen na mě nevyšlo místo ve třídě dvě. Moje třída byla v druhém patře a tak jsem se tam hned vydala. Už jsem byla u třídy ale najednou jsem omylem do někoho narazila. „G-gomen." Omluvila jsem se a podívala jsem se na tu danou osobu. Byl stejně vysoký jako já. Taková lidská mandarinka. „V pohodě. Jmenuju se Shoyo Hinata jak ty?" „Ichiko Ukai." Jen se na mě zděšeně podíval a utekl za vyšším černovlasým klukem. „Kageyamaa!" „Co je Boke?" Jen jsem zaslechla ale radši jsem to nechala být a šla jsem do třídy. Sedla jsem si do druhé lavice u okna a vybalila si věci na první hodinu, měli jsme angličtinu. Za mnou seděl skoro plešatý kluk a vedle něho stál takový prcek. Ale pak jsem si všimla že se na mě tak divně dívá jedna holka. „Co se ti stalo? Ses bila jo? Aha taková Sparťanka?" Jen jsem se na ni nechápavě a nafrněně podívala. „Ne jen jsem spadla ze schodů." Oh bože proč tak lžu? Kdybych řekla že to byl můj nevlastní táta tak by se to všude řešilo a to já nechci. Takhle to je pro mě asi lepší. „Migari! Pojď sem! Máme nové drby!" Jen se uchechtla a odešla za její partou holek. „To je ona! UKAI! O- ona je Ukai!" Šeptal ten malý kluk. „Kdo?" Zvedl jedno obočí plešoun. „Tanaka! BAKA! Ta nová blonďatá holka co sedí před tebou!" Zakřičel na celou třídu. Ups trapas. ,,Pšt Noyo! A jak to vlastně víš?" ,,Shoyo mi to teď napsal."

Do třídy vešel starší pán, vypadal jako vyschlý hřib. „Ohayo třído, jsem zástupce ředitele, vlastně už mě znáte. Jen jsem Vám chtěl představit novou žačku. Jmenuje se Ichiko Ukai. No tak ukaž se nám." Postavila jsem se ale pohled se mi zastavil u mých bot. „Je tady nová tak na ni buďte hodní. Děkuji za pochopení to je asi vše co jsem chtěl říct. Nashledanou." Všichni se postavili aby mu uznali aspoň trochu úcty. Všichni se na mě pořád dívali a já nevěděla co dělat ale najednou se ve dveřích objevil učitel. „Dobrý den děti, otevřete si anglický jazyk na straně 82." „Noyo? Máš ten úkol do japonštiny?" „Cože on nějaký byl? Nemám." Jen jsem zakroutila hlavou a pousmála se. Celou dobu si radili ale ani jednomu to moc nešlo tak jsem jim taky někdy poradila.

Odpoledne jsem se vydala do dívčí tělocvičny, hraju volleyball už od mala, učil mě to táta ale na něho si vůbec nepamatuju. Šla jsem to zkusit jestli to ještě vůbec umím protože teď jsem měla roční pauzu kvůli stěhování. Přišla jsem tam a bylo tam pět dívek které si zkoušely nahrávky a smeče. „A-ahoj můžu se při-" „Jasně že jo! A jakou pozici hraješ? Nahrávač nebo libero?" Narážela na mojí výšku růžovovlasá holka i když byla jen asi o pět centimetrů vyšší. „Blokař." Dvě holky vzadu se mi začaly smát a já se zadívala do země, zase. „No tak pojď za námi, tam ty pipiny jsou stejně na střídačce a nic neumí." „Dobře a fakt Vám teď nevadím?" Naklonila jsem hlavu na stranu. Jenom všechny kroutily hlavou. Šla jsem na druhou stranu sítě a jedna z těch holek mi podrazila nohu, spadla jsem. „Tak ať nemáš z toho pádu ze schodů jenom jedno oko fialové." Dodala k tomu Migari. Podívala jsem se na ni, byla to ona. To ona se mě ve třídě ptala co se mi stalo. Ignorovala jsem jí. Postavila jsem se a upravila si culík. Chvíli jsme hrály, zablokovala jsem skoro všechno. Ty dvě se na mě dívaly s otevřenou pusou.

Trénink skočil, uběhlo to celkem rychle. Na konci tréninku jsem dostala přihlášku a tu jsem okamžitě vyplnila a odevzdala zpátky, začínám hrát od příštího týdne. Volleyball mě začal zase bavit! Odešla jsem do šatny, převlékla se a vyšla jsem před tělocvičnu a Suga už na mě čekal. „Ahoj Ichi!" Obejmul mě. Trochu jsem se lekla a omylem se trochu odtáhla. Pustil mě a ukročil o krok dále. „G-gomen." Škrábal se na zátylku. Nic jsem neřekla a obejmula ho já. Byl vyšší a já se cítila tak v bezpečí. Mimochodem moc hezky voněl. Měl na sobě bílé triko, černé volné rifle a žlutou bundu, moc mu to slušelo. „Tak kam půjdeme?" „No já nevím ty to tady znáš." Usmála jsem se. „Co kdyby jsme šli do restaurace na večeři s klukama?" „Klidně, teda jestli nebudu překážet." Jen zavrtěl hlavou.

Tak tohle je konec dnešní kapitolky. Budu ráda za jakékoliv ohlasy! Mám Vás moc ráda!