The Undercover Nerd // h.s. (CZECH TRANSLATION)

Kapitola 14

„Kurva!" zamumlal jsem. Co tady dělá?

Vykulil jsem oči a těžce jsem polknul. Tohle nemůže být pravda, ne? Lhala celou dobu? Věděla, že jsem Harry Styles? Věřila, že můj „bratr" byl Harry Styles? Raději by mě neměla poznat... i když nevím, co se tady děje.

Abych si byl jistý, podíval jsem se na ni. Ano, ano, byla to London... Sakra!

Podíval jsem se na kluky, všimli si mého zaražení a překvapeně na mě zírali. Naklonil jsem se k Niallovi, který seděl vedle mě na dřevěné stoličce a zašeptal jsem mu něco do ucha.

„Sakra, to je ta holka, ta z univerzity!"

Niallovy oči se taky vytřeštily.

Okamžitě informoval zbytek kluků, jejichž oči ke mně s těmi slovy střelily. Pokrčil jsem rameny v zoufalství. Co jsem měl dělat? Možná jen předstírat, že jsem ji neznal? Ano, to zní jako nejlogičtější závěr.

Niall brnknul na kytaru a fanoušci okamžitě zvedli telefony, foťáky a iPody do vzduchu. Bylo to moře světel. Z tohohle pohledu nám naskakovala husí kůže. Bylo neuvěřitelné, kolik lidí nás podporovalo v našem snu. Naši fanoušci... které jsem zklamal s mým špatným chováním. Ale vzpomněl jsem si, že jedna z nich seděla v publiku a podporovala mě ve všem... bez ohledu na to, jestli jsem ji ignoroval, nosil jsem tlusté Spongebobové brýle na lovení medúz nebo oblečení, které vypadalo příšerně; London tady byla pro mě.

Nikdy mi neřekla, že byla naše fanynka. Možná to bylo její nejtemnější tajemství a nehledal jsem dost schované plakáty v jejím pokoji? Nebo to bylo jen velké nedorozumění? Chci říct, poznala by hned mého „bratra" jako Harryho Stylese.

Podíval jsem se na kamarádku ze školy a viděl jsem, jak byla jediná, kdo seděl na židli. Zírala do země, někdy se rozhlédla. Vypadalo to, jako by přišla sama, ale nepatřila tady, byla ztracená nebo přinucena.

Měl jsem pocit, že jsem si počínal špatně... a že nepřišla záměrně. Její vlasy jí zakrývaly levé rameno, její krystalově modré oči zářily a její rty byly lehce pootevřené. Vypadala krásně. Ale musel jsem se soustředit na písničku a nemohl jsem teď na ni zírat.

Jinak by se stalo něco špatně!

***

Zachytil jsem, jak si poklepávala nohou do rytmu Kiss You. Střídavě zvedala patu a nechala ji dopadnout na zem s bubny. Její pohled byl pořád na zemi. A nějak jsem byl z toho šťastný. Takže jsme nenavázali oční kontakt a neměla možnost mě poznat.

Písnička skončila rychleji, než jsem čekal a už jsme odcházeli ze stage. Kluci mávali na fanoušky, ale já jsem se jen podíval na London, která okamžitě vyskočila z místa. Šla k Paulovi, který byl u bariér, za kterými jsme šli.

Stál jsem jako přikovaný, zíral jsem na jejich konverzaci. Najednou Paul pokroutil hlavou, rychle se ohlédl a uviděl mě. Odkašlal jsem si a ignoroval jsem London. Paul mávl rukou a požádal mě, abych šel dál, ale místo toho jsem šel k nim.

Zamračil se.

„Můžu jít? Nechci tady být," stěžovala si London k mému překvapení.

Naprosto mě ignorovala, stejně jako já ji.

„Teď nemůžete odejít z budovy. A mimochodem se na to musíte zeptat týmu ochranky, my jsme zodpovědní za One Direction," odpověděl Paul.

Naklonil jsem se k Paulovi, něco jsem zašeptal. Neochotně přikývl a na jednom místě otevřel bariéru, procházející kolem London.

„Děkuji." Vypadala naštvaně, ale naštěstí dostala, co chtěla.

Ale ještě více mě pobavilo, že srala na Harryho Stylese, který jí zrovna pomohl. Dříve, nebo lépe řečeno před pár týdny, bych byl teď naštvaný.

Na krátký okamžik se její oči setkaly s mými, pak následovala Paula k zadním dveřím. Proč chtěla odejít?

Následoval jsem její kroky očima, dokud nezmizeli ve dveřích. Pak jsem šel k našemu autu. Jeli jsme k Niallovi. Dneska nás chtěl zase pozvat na jeden z jeho slavných grilovacích večerů. Byl jsem hladový.

Kluci na mě čekali, drželi mi dveře. Posadil jsem se k nim a přemýšlel jsem, proč by Paul nenechal London odejít. Možná měl podezření, že by počkala na mě a kluky, ale potom, co jsem mu zašeptal do ucha, že není fanynka, nechal ji odejít... takže... to je jedno.

Bylo očividné, že se o nás nezajímala, ačkoli musím přiznat, že jsem ji viděl, jak si poklepávala nohou. Zajímalo mě, proč tady byla.

Najednou mi na stehnu zavibroval mobil. Strčil jsem ruku do nakrčené kapsy a podíval jsem se na kontaktní fotku London. Udělal jsem jí, když jsem jí pomáhal s fyzikou. Byla to noc, která všechno změnila. Začal jsem mít London rád a uvědomil jsem si, že Marcel byl pro mě plus.

„Ahoj," zavrčel jsem chraplavým hlasem.

Kluci se na mě podívali a věděli, že byl čas, aby byli tiše.

„Ahoj, Marceli. Vím, že je pozdě, ale, um, nechceš přijít?"

Sakra, Niallova grilovačka!

„Je všechno v pořádku?" zeptal jsem se jí, i když jsem ji před pár minutami viděl.

„Jo, jenom se nudím... a chci ti něco říct... dnešek byl zaneprázdněný a nervy drásající den," zašeptala a povzdechla si hlasitě.

„Já, um, můžu přijít, řekněme v deset?" zeptal jsem se, podíval jsem se z okýnka na stmívající se Londýn.

Bylo trochu divné, jak název města byl zároveň jménem mé kamarádky... ale to ji dělalo unikátní. Alespoň pro mě, protože se nikdy nikdo, kdo mi zkřížil cestu, nejmenoval London.

„To zní dobře!" prakticky jsem mohl slyšet její úsměv. „Uvidíme." Zavěsila.

„Fuj, co to je za smrad?" zeptal se Niall a zatvářil se.

Zamračil jsem se.

„Ca-an you-u fee-el the-e love-e to-oni-ight?!" začal Liam se Zaynem zpívat ve stejnou dobu.

„Co? Ne!" protestoval jsem. „Nejsem zamilovaný!" ujistil jsem je a sebe... hlavně sebe. Protože jsem si nebyl tak jistý.

Chciříct, London je jenom kamarádka... nebo by pro mě byla perfektní přítelkyně?

_______________

Ten Niall. xDDDD