Joe a léta v Azkabanu

Kapitola 11

Dívala jsem se před sebe s otevřenou pusou. Během chvíle se ten muž vrátil, otevřel celu té postavě a nechal jí tam vlézt, celou dobu byl opřený o mou celu a hůlku měl v kapse ze zadu u kalhot. Zhluboka jsem se nadechla a opatrně rukou nahmatala jeho hůlku, zatáhla jsem a hůlku schovala k sobě.
Muž se odlepil od mříží a pak zmizel z místnosti. Oči mi spočinuly na visacím zámku pověšeném z druhé strany cely. Ruku jsem prostrčila mřížemi a opatrně se zámek snažila nějak odepnout, nešlo to. Podle hmatu jsem poznala že zámek v sobě nemá ani klíčovou dírku. Ruku jsem zatáhla zpátky a pak se otočila. Po kolenou jsem lezla po zemi abych nahmatala tu hůlku kterou jsem před chvílí ukradla. Povedlo se. Vzala jsem si hůlku do levé ruky, a levou ruku i s hůlkou prostrčila mřížemi. Hůlku jsem namířila na zámek a snažila se vzpomenout na to kouzlo. Ruka se mi mezitím zasekla v mezeře mezi mřížemi, začínalo mě to bolet.
,,Au" sykla jsem. Zápěstím jsem kroutila do všech stran aby se mi podařilo ruku vykroutit se spárů mříží. Vydávalo to hlasité řinčivé zvuky.

,,Co se tam děje?" ozvalo se z vedlejší místnosti. V šoku jsem rychle rukou škubla, a oddechla si když jsem opět celým tělem byla uvnitř cely. Do místnosti vešel zase ten bystrozor.
Lehla jsem si na zem a předstírala spánek. On se rozhlédl a poté usoudil že se mu jen něco zdálo a vytratil se.
Ve chvíli ticha jsem si vzpomněla na to kouzlo, neváhala jsem a ruku prostrčila mřížemi. ,,Avatudo Aberto" zašeptala, a když se zámek uvolnil, opatrně jsem ho sundala. Otevřela jsem dveře. Ruku jsem stále měla skříplou v té mezeře. Zatkla jsem zuby a rychle škubla. Trochu to zabolelo. Nevydala jsem však ani hlásku.