Joe a léta v Azkabanu

Mozkomor

Mé oči spočinuly na plísni v rohu cely. V cele byl vlhký vzduch a když jsem se snažila usnout nešlo to. Bylo mi trochu špatně,v puse jsem ucítila mazlavou tekutiny. Odplivla jsem si do ruku a na dlani se mi zaleskla lepkavá krev. Zvedal se mi z toho žaludek a tak jsem si ruku otřela do košile a sledovala tu plíseň v rohu místnosti. Přemýšlela jsem co všechno se stalo během předešlých dvou dnů.
Z myšlenek mě vytrhl příchod. Zase. Ti lidé mě už štvali. Jeden z nich mě chytil za ruku a někam mě odvedl.

V té místnosti už stála Rita Holoubková se svým fotoaparátem.
Dva lidé mě cvakli do řetězů a na krk mi pověsili cedulku s Azkabanským číslem: 666
Rita Holoubková blikala svým foťáčkem a já se snažila usilovně vykroutit z těch řetězů. ,,Pár fotek do Denního věštce" usmála se Rita.
Cítila jsem jak mi po tvářích stékají slzy. ,,Sundejte jí z těch řetězů, tady jsme skončili" řekl nějaký ten týpek a odpoutal mě z řetězů. Rychle jsem se rozeběhla ke dveřím ale dva bystrozoři si přede mě stoupli a já jim vběhla do náruče. Jeden mi přiložil hůlku je krku. Cítila jsem jak to chvíli pálí, jakoby mi tam něco ryl a pak jsem to číslo 666 měla i na krku.

Zase mě někam vedl. Došli jsme ke dveřím ze kterých vycházeli bystrozoři kteří drželi Smrtijedy. Ti chudáci měli bílé zorničky a bledou tvář. Co se jim tam asi dělo? Nahánělo mi to hrůzu. Dveře se otevřely. V té velké místnosti bylo plno mozkomorů.
Podlomili se mi kolena. Zavřela jsem oči a když jsem je otevřela, přímo nad mými rty se skláněl Mozkomor. Do mysli se mi vraceli ty nejhorší vzpomínky. Snažila jsem se myslet na Draca ale vždycky se mi to obrátilo v něco ošklivého.

,,Draco prosím, chci ti pomoct"
,,Nemůžeš mi pomoct je mi líto"

,,Joe, představ si co bychom spolu mohli dokázat"
,,Ne, já nechci, nechci být jako ty Tome"
,,Copak tě neštve jak ti otec ublížil?"

Oheň. Teta. Smrt. Smutek.

Motala se mi hlava. ,,Prosím dost!" křičela jsem. Pak jsem omdlela. Asi, protože si z těch momentů nic nepomatovala.

Když jsem se zase probrala, byla jsem ve své cele. Podívala jsem se nahoru ke schodům, a všimla si že se dveře před nima otevřely. Po schodech ke mně šel nějaký mladík. Když přišel blíž ke mně, všimla jsem si že má v ruce malý pytlíček. Takový měšec a čerstvý výtisk Denního věštce.