B.A.D

Moje "rodina"

Ahojte všichni :) Tak jsem tu po dlouhé době zase s nějákým svým příběhem :3 Po tom všem psaní yaoi jsem se rozhodla zkusit něco sama :D Tak snad se povede :D Přeji příjemné čtení :3
Nanami

"Já si nenechám od nikoho rozkazovat! Stejnak tady na mě všichni serete, tak co vám vadí!" rozkřikl jsem se na svou "rodinu." Matka se na mě ublíženě podívala. "Shine, sám víš že to není pravda." řekla. "My jenom chceme, abys to v životě někam dotáhnul." přidal se otec. "Tyhle báchorky si nechte pro někoho jiného." odsekl jsem. "Kdy už konečně dospěješ! Podívej se na na Yukiho kam to dotáhl!" rozkřikla se matka. "Jděte se všichni vycpat! Nenávidím to tu!" zařval jsem a vyběhl schody. Zamířil jsem do svého pokoje a rozvalil se na postel. Jsem mladší syn z rodiny Seraty, což je známá rodina lidí, kteří si dokázali vydobýt slavnou budoucnost. Moje matka je jedna z nejslavnějších hereček, otec je jeden z nejlepších režisérů a můj starší bratr si splnil sen jako zpěvák ve skupině Paradise. Jenže já nejsem jako oni. Nemám žádné zvláštní schopnosti ani nejsem nijak v něčem vyjímečný. Jediné co dokážu je každého srát a provokovat, dokud mu nerupnou nervy. Řekl bych, že mým povoláním bude profesionální sráč. Nenávidím svoji rodinu, protože se mě pořád snaží dokopat do umělecké branže. Je totiž ostuda, když celá naše rodina je plná slavných lidí a já jediný jsem obyčejný. Připadá mi, že se rodiče snaží, aby se nepoškodila jejich dobrá pověst. Nezajímám je já jako syn, ale jako další člověk co je ještě víc proslaví. Protože si můj bratr Yuki vybral hudební kariéru, zvedlo to otcovu popularitu, když je jako slavnou skupinu obsadil do nějákého filmu. Vystřídal jsem už dvě střední školy za poslední rok. Pokaždé mě vyhodili s tím, že takového delikventa tam nechtějí. Jak ironické ...

Vzhledem k tomu, že jsem naprosto obyčejný debil, jsem se rozhodl se stát navíc ještě sráčem. Skandály a průsery co způsobuju své "rodině" mě nikdy nepřestanou bavit. Tolik facek co už jsem schytal, tolik rozhovorů co už jsem slyšel ... Ale přesto nepřestávám. Zítra nastupuju na novou školu. Takže si opět získám místo "krále školy" a další vlna průserů začne ....

Z mého přemýšlení mě vytrhl bratrům hlas. "Shine? Můžu na chvilku?" ozvalo se za dveřmi. "Jestli tě posílají ti dva, tak vypadni!" křikl jsem. Yuki otevřel dveře a vešel dovnitř. "Přišel jsem za tebou sám. Nešlo neslyšet, že jste se zase hádali." přisedl si ke mě na postel. "Jo hádali a co má bejt?!" odsekl jsem. "Ty víš moc dobře, že pro tebe chceme to nejlepší." řekl tiše Yuki. "To znám. A umělecká branže má být pro mě to nejlepší?! Kurva už konečně pochopte, že o to nestojím! Nehodlám vám zvyšovat popularitu a navíc nejsem ničím vyjímečný!" rozkřikl jsem na něj. Yuki byl vždycky klidný, milý, hodný ... Prostě dokonalé dítě. Už jeho dokonalý vzhled vypovídá o všem. Přestože, že v dětství přišel o pravé oko, dokázal se s tím vyrovnat a udělat ze sebe hvězdu. "Kdo říká, že si tím chceme zvyšovat popularitu?" podíval se na mě Yuki. Naštvaně jsem hleděl do strany. "No nic. Promluvíme si o tom jindy. Jak vidím, přišel jsem v nevhod." pokrčil rameny Yuki a dveře se za ním zaklaply. "Jděte všichni doprdele!" zakřičel jsem a na dveře hodil polštář co jsem měl po ruce.