Boj za stádo

6.

Probudilo mě pípnutí SMSky. Od Renči. Jsem tam za půl hodiny :).
Jejda. Opatrně jsem se vymotala z Marcovo objetí a vyťapkala ven z přilbou v ruce. Vzala jsem Kaly z výběhu a připravila si jí. Musím říct, že ten spánek byl dobrej nápad, cítím se úplně svěží.
A Kaly se asi taky tak cítí, krásně mi skáče křížky i kolmáky, jde do toho s chutí. Zrovna jsme přeletěly kolmák, když přijela Renča. "Ještě jednou!" zavolala s rozzářenýma očima a já se usmála od ucha k uchu. Na Kaly je vidět radost z rychlý jízdy, celá se uvolnila, a dokonce mi hodila pár kozlíků, což mě rozesmálo, a Renču taky. Díky skokům se Kaly krásně protáhla a pasáže, piruety a ustupování ve cvalu jí šlo jak nic, takže jsme byly brzy hotový. "Výborně Ivet, zítra máš velkou šanci na umístění" zubila se Renča, když jsem sesedala. "Tak to je hlavně tvoje zásluha," kontroluju. "To se uvidí zítra, na opracovišti jí pořádně prožeň a bude dobrá," poplácala kobču po krku. "No nic, já se loučím, ahoj zítra," rozloučily jsme se, a Renča odjela. Na zítřek se těším, Renča bude taky závodit, na svý věrný kobylce Marii. Jsem zvědavá v jakým pořadí se umístíme. Nechám Kaly přes noc v boxu, pořádně jí rozčešu hřívu i ocas a zapletu bobíky. Kaly miluje když jí pletu bobíky, vždycky drží a ani jednou necukne, ví, že jí to bude slušet. Ještě vyměním modrou dečku za bílou závodní, taky čabraku, a namažu kožený části olejíčkem, aby se leskly. Nejvíce času mi zabralo vyčistit si boty, ale nevadí mi to, je to taková moje rutina před každýma závodama. Když jsem se vším spokojená, podrbu Kaly na dobrou noc a mizím ze stáje.
Koukám, že dřevo stihlo přes den uschnout, protože děcka sedí kolem táboráku, Filip s Terkou hrajou na kytary a všichni zpívají. Potichu projdu k chatce, popadnu věci na převlečení, místo jezdeckých bot si vezmu kroxy, a jdu se pořádně umýt. Vlasy si vyfoukám a spletu do dvou pevných copů, aby vydržely celý zítřejší den, pobalím věci, hodím je do chatky a jdu si sednout k ohni. Tam už na mě čeká ohřatý sýr s křupavým chlebem. Moc dlouho u ohně ale nevydržím, tak v půl devátý jdu spát, abych byla na zítra připravená v plné síle. 

Vzbudila jsem se za svítání a vychutnala si krásný východ slunce. Ve stáji u Kalyina boxu stála paní Kuverová a rovnala mi sedlo. "Dobré ráno, velká šéfko," pozdravím tiše. Kaly leží na slámě a spí. Je fakt nádherná. "Dobrý ráno, malá šéfko," drcne do mě paní Kuverová. "Pojedeš tam na ní, nebo vás hodím autem?" Taková nabídka se neodmítá, takže paní Kuverová mizí pro vozejk. Není ještě ani šest a děcka už vstávají, na Pohár se půjdou podívat pěšky, a v sedm musí vyrážet, aby v devět byly na zahajování. "Kaly, vstávej holka, dneska je náš velký den," šeptám a vcházím do boxu. Zvuk otevíraných dveří ji probouzí a s tichým zafrkáním vstává. "No ahoj zlatí," zubím se a vymotat jí z ocasu těch pár stébel slámy mi zabere jen pár minut. Ostatní koně už jsou taky vzhůru a začínají se dožadovat snídaně. Nakrmím je, a mezitím co Kaly chroupe granule, nanosím si věci do auta paní Kuverové. Sama snídám při chůzi, sýrový sendvič. Po snídani ještě ve stájové uličce přejedu Kaly vlhkým hadrem, aby z ní zmizel veškerý prach, a namažu jí kopyta. Celá se krásně leskne, do vozíku nastoupí v klidu a hned si začne hrát s gumovým míčkem. Já sama se jdu rychle opláchnout a oblíct do závodního, a už pádím k autu.
Cestou projíždíme kolem zástupu dětí, už jsou skoro v půlce. Myslela jsem si, že mě paní Kuverová přiveze a zase pojede zpátky, místo toho ale mávla rukou, ať se jdu zapsat, že mi Kaly vyloží a ubytuje v boxu. U zápisnýho stánku jsem se potkala s Renčou, a se spoustou dalších dívek a trenérek, ale znala jsem jich jenom pár, většinou jen od vidění. Přímo ze stáje, kterou s Kaly reprezentujeme, jsem jenom já a Renča. Jinak je tu kolem pěti set závodních dvojic, je to masakr. Startuju až za hodinu a půl, takže mám hodinu volno. Akorát jsem přišla ke Kalyinu boxu, když se letošní ročník Drezurního poháru odstartoval. Sestavy si jezdci vymýšleli sami, šlo jen o to, aby se v nich vyskytovaly pokud možno všechny prvky náročné drezury. Já sama budu improvizovat, to nám jde s Kaly nejlíp. První půlhodina utekla jako nic, naprosto mě uchvátily sestavy prvních dvojic, mezi nimi i ta Renči. Maria jí šla hrozně pěkně, myslím že se umístí vysoko.
Dalších dvacet minut jsem se procházela mezi boxy, byly tu snad všichni zástupci nejrůznějších plemen, nádhera.
Zaujala mě zrzavá kobyla čtyři boxy od Kaly. Neměla nikde ceduli s informacemi, ani jméno. Víc mě ale zarazilo jak působila mladě, tak na čtyři roky. "Líbí?" Ozvalo se za mými zády, až jsem se lekla. Stála za mnou paní tak kolem pětatřiceti, taky závodnice. "Líbí, ta je vaše?" odpovídám. "Ano," souhlasí. "Promiňte, jsem Hannah, Hannah Sloberová, a vy?" "Iveta Nová, těší mě" podala jsem jí ruku. "A kobylka je.....?" nasadila jsem tázavý výraz "Sabri, mám jí tu aby byl Tito klidnější," řekla a láskyplně pohladila hnědáka vedle. "Aha, takže jen jako podpora," konstatovala jsem. "Ano, a taky abych ji mohla ukázat případnému zájemci o výcvik, jestli si tu někoho vyhlédnu," mrkla na mě. Reproduktor ohlásil konec přestávky a Kaly na mě netrpělivě zařehtala. S paní Hannah jsme se rozloučily a já spěchala připravit Kaly. Na oprácku jsem jí pořádně procválala, už s asistencí Renči. Chvilku před startem mě přepadla nervozita, ale jakmile zazněl zvonek, zapomněla jsem na všechny ty lidi kolem.
Jen já a Kaly. Celou úlohu jsem odjela jako ve snu, s úsměvem od ucha k uchu. Až když jsem vyjížděla z obdélníku, uvědomila jsem si potlesk a všechny ty lidi. Úžasný pocit. Odstrojila jsem Kaly a postříkala jí vodou z hadice, rozpletla jsem jí bobíky a nasypala jí do žlabu oves. Pak jsem nanosila věci do auta, abych mohla po vyhlášení výsledků naložit koně a jet.