Lyžařský zájezd 2

1/ devět let a 363 dní

10 let. 10 LET! Takovou dobu jsem tu ležela, jako tělo bez duše. Jako mrtvá. A nikdy jsem se neměla vzbudit. Tahle zpráva mě tak zasáhla, že jsem se musela od Kylea odtáhnout a opřít se o polštář. Přišla jsem o deset let, v tom nejlepším věku. Neříkám, že nejsem ráda, že jsem se i po těch deseti letech probrala. Jsem a to moc. Ale vezměte si, jak se mám vrátit zpět do života? „Laro, to bude v pohodě, hm? Já ti budu pomáhat, a Mah určitě taky" snaží se mě uklidnit Kyle, když si všimne mého výrazu. Mahogany. Moje nejlepší kamarádka. Teda, bývala to moje nejlepší kamarádka. A bývala to Kyleova přítelkyně. Jenže to bylo, když jim bylo 18 a 19. Proč by o ní ale mluvil, když by spolu nechodili? Hodím po něm zvědavým výrazem s jedním obočím vzhůru. „My jsme se před pěti lety vzali" skousne si ret a nevinně se na mě usměje. Vykulím oči a ještě několikrát si přehraju to, co řekl, v hlavě. Takže z mého pitomého bratříčka už je ženatý muž. Pánejo. Jak nad nimi přemýšlím, padne mi do hlavy jiné jméno. Cameron. Jak to s ním asi je. Už mu táhne na třicet. Je taky ženatý? Stýská se mu po mně? „Má manželku a dvě děti." Otočím se na něj a pozvednu znovu to samé obočí. „Cameron" dodá. Přísahám, že kdybych se právě napila, už je voda po celé posteli, ne-li místnosti. Zaskočeně ho sleduju a pak vypustím zadržovaný vzduch a smutně si povzdechnu. Jak jsem si jen mohla myslet, že na mě čeká. Deset let, jak už jsem řekla, toho nejlepšího věku, bude určitě čekat, až se jeho sotva denní přítelkyně vzbudí z kómatu. Stejně mnou ta slova projedou jako nůž. Kyle chtěl ještě něco dodat, ale místo toho se otevřely dveře a dovnitř vešlo to moje oblíbené zrzavé afro. S nadšeným výrazem se ke mně rozběhne, stejně jako já bych se rozeběhla za ní, kdybych mohla. Obejme mě, a na mě konečně dolehne celá tíha téhle situace. Rozbrečím se jako mimino a přitáhnu si ji pevně k sobě. I když bych řekla, že můj pevný stisk sotva cítí. „Teda teto, takhle nepláču ani já" ozve se tichý hlásek u dveří. Otočím se tam a než stihnu zareagovat, ozve se Kyle. „Ale Kie, takhle vítáš svojí tetu Laru?" Znovu, dnes už poněkolikáté, nojo, musím dohnat ty roky, vykulím oči. Nejdřív kouknu na Kylea a potom na Mahogany. A pak až si všimnu jejího bříška, které už poměrně vykukuje pod jejími šaty. „Už jen čekám, kdy ti ty oči vypadnou z důlků" Mahy se nervózně zasměje a posadí se vedle Kylea, na mojí postel. „Pardónek. Dobrý den teto Laro, mé jméno je Kiara a jsem tvoje vnučka" usměje se na mě bez předních zoubků malá holčička v tričku s mickey mousem. Po lepším prozkoumání zjistím, že je to původně moje tričko. Pak až si dám dohromady to co říkala. Jaksi mi to nedává smysl. To jsem zaspala i vlastní dítě? „Neteř, Kie. Jsi Lary neteř." Opraví ji Kyle s úsměvem a přitáhne si ji na klín. Vypadají jako krásná šťastná rodinka. Což nepochybně jsou. Trochu se uklidním, protože přeci jen je to moje neteř a ne vnučka, a já se nemusím potýkat s dalším šokem a seznámením s mou dcerou nebo synem. A pak mi to dojde. Jsem teta. Můj bráška má dceru. A jakou pěknou. Malé Kie padaly do očí krásné zrzavé vlasy, které ji ale na rozdíl od Mahogany, splývaly po zádech dolů. „Prosím už žádná překvapení" tiše se zasměju a prohlížím si Kiařini oči, které moc dobře znám. Takové má mamka. Mahogany se zasměje. „Tak to asi těžko. Právě mi volal Nash. Budou tu za p..." nestihne doříct, protože právě v tu chvíli do dveří vtrhnou všichni. A když říkám všichni, tak ABSOLUTNĚ všichni. Nash, Nicol, Hayes, Carter, Shawn, Aaron, Jackové, Matty a Taylor. S nimi přijde ještě dalších pět žen a s nimi i dalších několik dětí, které ale nespočítám, protože pobíhají sem a tam. Jediný kdo chybí je ten, na koho nechci ani pomyslet. Všichni mě najednou začnou zdravit pozdravy typu: „Dobré ráno, Šípková Laro," „Jak ses vyspala líná kůže?" a podobnými zvláštnostmi. I když by za normálních okolností zněly zle, já moc dobře vím, že s těmito kluky nesmím brát vážně nic. Všichni se mi začnou představovat, a mně hned u druhé Nicol začnou jména splývat. Budu je muset později poznat blíž, abych si jméno spojila s obličejem. Oni na to přeci jen měli deset let, tak snad jim nebude vadit, když mně to pár dnů potrvá. „Tak co podnikneme?" kouknu po ostatních. Přemýšlím, co tak asi normálně tihle staroušci dělají. Kolik že jim je? Kolik že nám je? Dvacét...osm. Osmadvacet. V takovém věku už bych měla mít manžela a děti. Jenže já jsem tak akorát přerostlý teenager. Vždycky jsme se s Kylem hádali, kdo se dřív ožení a vdá. Kdo bude mít děti, a komu připadne náš domeček pro panenky. Oba jsme přitom moc dobře věděli, že ten někdo budu já. A teď, můj bratr má manželku, dceru a dítě na cestě. A já tu sedím jak pitomec s tím, že bych šla hrát bowling. Jako na povel se všichni otočí na Kylea, a proto to udělám i já. Ten si jen povzdechne a spustí: „Sestřičko, právě ses probrala po deseti le-" „Po devíti letech a 363 dnech" skočím mu do toho. Jeden kluk, kterému mohlo být už kolem deseti let, se zasmál. S úsměvem jsem na něj mrkla a litovala, že si nepamatuju jeho jméno. Seděl vedle Nashe a Nicol, tudíž to bude jejich syn. To bych ale poznala, i kdyby seděl na druhé straně místnosti. Měl vlasy, ve kterých jsem okamžitě poznala Nicol. A ty jeho kukadla. Že je tohle Grier bych poznala i na kilometry daleko. „Po devíti letech a 363 dnech," trpělivě zopakuje Kyle, a já na něm poznám, jak moc jsem mu chyběla. „My se sklidíme domů, a ty nemáš v plánu dalších pár týdnů vylézt z postele," řekne, a já si s povzdechem přetáhnu peřinu přes hlavu. Vždyť já se cítím skvěle!