Cirkus života (ff na TW)

2. fosilie opět děsí

Všemi sklady se se táhne dlouhý, děsivý řev. ,, no to si ze mě snad už dělá prdel?! neumí budit normálně?! Mám naraženou prdel, zase!" a jako skoro každé ráno začnu nadávat na alfu a jeho budík styl. Opět jsem z toho spadla z postele. Když konečně začnu trochu vnímat, uslyším kolem sebe tlumený smích. Rozhlédnu se pohledem po místnosti, přes hlavou kroutícího Léa, až po smějící se Annie.

Je pro mě těžké držet kamennou tvář, při pohledu na ní, když se usmívá. Když nasadím úsměv já, její hned upadne a začne zdrhat směrem k bráchovi. ,,zlechtám tě ty potvůrko!" křiknu se smíchem a rozeběhnu se za ní. Léovi se na tváři objeví zděšený výraz a než stačí jakkoliv zareagovat, narazíme obě do něj. ,,Annie? neříkal že tě bude chránit? a nepokusil se teď náhodou utéct?" zeptám se děsivě, oběma se nám následně vyloudí na tváři spiklenecký úsměv, Poté jej začneme obě lechtat.

Užíváme si šikanu bratra, když se opět ozve ten otravný hlas. ,,dvě minuty!" zařve alfa hlasem. ,,máš štěstí... protentokrát" Povím Léovi, když mu pomáhám na nohy. Ušklíbne se a poté, co se všichni rychle převlečeme, oba chytíme Annie za ruku z jiné strany a rozeběhneme se do hlavního sálu, kde bude rozcvička od 6:00h.

Po rozcvičce, úklidu a nakrmení zvířat se s Léem odebereme ke kanceláři Jacka. Chvíli čekáme a pak na vyzvání vejdeme. ,,Zde jsou klíčky od motorky, vaše rodné listy a vyplněné přihlášky na školu. Nejprve se stavte u ředitele s těmi papíry. Žádné provokování, urážky, maléry, hodiny po škole a vyhození Tekko! Je ti to jasný! A né že si tě budu muset zase vyzvednout na policejní stanici! Teď, padejte" zavrčí a my se dvakrát pobízet nenecháme. Lé popadne věci od šéfa a rozejdeme se k provizorní garáži.

Než si nandáme helmy, přiběhne k nám Annie s dvěma sáčky v ruce. ,,Oh, zbožňuju tě zlato. Pusu... páá" povím s úsměvem, dáme si spolu sesterskou pusu a se sáčky v ruce se chytím Leonovi kolem pasu, na což se hned rozjede, na rozloučenou Annie zatroubí.

S 20minutovým časem před začátkem školy k ní dorazíme. Zaparkujeme motorku, sundáme si helmy a se zadrženým dechem se vydáme do školy. Děsně před dveřmi se zastavíme, rozdělíme si svačinu, kterou si následně dáme do tašek, na které si připneme helmy. Ze svojí si ještě vytáhnu křiklavě oranžový klobouček, který ladným pohybem usadím na hlavu.

,,ach bože... hlavně ať tě nevidí Jack... By tě s ním zabil..." povzdychne si vedle mě potichu Léo a vydáme se hledat ředitelnu. Po chvilce před ní stojíme a bez váhání na ní zaklepám. Ozve se vyzvání a oba s nasazeními nevinnými výrazy vejdeme.

Vejdeme a hned ztuhneme při pohledu na ředitelské křeslo. Sedí tam ten staroch ze včerejška. ,,A podívejme se, kdo se tu ukázal. Zavři prosím dveře chlapče" ozve se jeho celkem děsivý hlas. ,,Zdravíme" promluví Lé za nás oba a s kývnutím zavře dveře, během toho mě zpraží varovným pohledem. Oba se pak nastejno posadíme ke stolu, naproti ředitelovi.

,,Jsme ti noví studenti, co měli dnes nastoupit, volali jsme sem před týdnem" vysvětlí klidným hlasem Léo a vytáhne z tašky papíry, které následně podá lovci. Převezme si je a začne je zkoumat pohledem. ,,Ach ano, už si vzpomínám... Dvě děti Z Arrow, jak bylo do telefonu řečeno. Jak vidím... Jmenujete se stejně, jako cirkus" odmlčí se a vrhne zvědavý pohled ne Léa. ,,Ano, je to rodinné jméno... Každý v cirkuse má přímení Arrow, ikdyž jsou to rozdílné rodiny. Spolu jsme ale jeden celek. Jako jedna rodina. Další důvod toho, proč je přímení stejné jako název cirkusu je ten, že my jsme součástí cirkusu a on je součástí nás" odpoví s klidem nacvičovaná slova.

,,Dobře řečeno Leotone. Na teenegera velmi dobře, čehož jsem si všiml už v lese" chvíli ho poté skenuje pohledem. ,,Nemám problémy tě přijmout do posledního ročníku" kývnou na sebe navzájem, pak se pohledy přesunou na mě. Pokouším se nasadit co nejmilejší výraz, oči však prozrazují nervozitu.