Cirkus života (ff na TW)

1. děsivá fosilie

,,Nestůj tam tak a hejbni zadkem Tý! Tady jde o čas a ty se mazlíš s Tygrem, kdo to pak udělá, když ty budeš bez hlavy hm?!" ječí šéf tak, že mi z toho snad praskne hlava. Povzdechnu si a dám tygřici pusu na čumák. Hbitě se zvednu a popoběhnu k velkému autu, kam se nakládají rekvizity. ,,nekřič tak, děsíš všechna zvířata, víš jak jim je, hm?! Už tak je týrání že jsou buď jen zavřeni v malých klecích a nebo pak na ně čumí x lidí a vydávají hlasité zvuky!" chtěla bych pokračovat, přistane mi však na tváři pěst, až o pár kroků ucouvnu, na což všechny šelmy naštvaně zavrčí.

,,drž už konečně hubu s těmihle kecy! Zvířata nemají city! Jsou to jen věci, které přináší prachy a teď hejbni kostrou, nebo si mě nepřej! Máš být vděčná, že jsem si tě vzal k sobě před dvanácti lety!" Prská na mě a znova se napřahuje. Zavrčím, ale už se k tomu raději opět nevyjadřuji. Jo a připadám si jak Sirius... 12let, v Azkabanu! Projde mi hlavou, tu však poslušně skloním, ikdyž se mi to hnusí, otočím se a jdu pomoct dobalit věci.

Zase razíme pryč, už mě to nebaví. To je ale hold život v cirkuse. Nasednu pak do dodávky se se zvířaty na místo spolujezdce a opřu naštvaně hlavu o sklo. Musím jet v autě s tim monstrem, který si říká krotitel šelem. Leda tak jejich kat. To jak se k nim chová ale není důvod mého strachu k němu. Ten důvod je on a úplněk. Beta vlkodlak... A kdo je alfa? Správně, ten tyranskej blbeček. Jsme vlastně zde jen tři, jakož to lidi, zbytek je smečka. Všichni máme strach, že nás za trest kousne, nebo se neovládnou a rozcupou nás na kousky.

Annie (Annabell), 9let stará holčička. Je tu od čtyř let, jako já. Správně, též adoptovaná. Má to lehčí, protože si jí hned k sobě vzali koňaři, takže pracuje jen s koňmi, občas na hrazdě. Je to malé, veselé, ale velmi inteligentní děvčátko, všichni jí zde máme rádi. Takové sluníčko v temných časech. Bohužel hodně bojácné, čehož alfa rád využívá.

Léo (Leoton), 19letý chlapec. Má vysokou, štíhlou, ale nasvalenou postavu. Nevypadána to, ale je milý, dobrosrdečný a obětavý. Obě ho bereme jako staršího bratra a on nás jako mladší sestry, které musí bránit. Patří ke klaunům, šermířům a polykačům ohně, má na starost však i hrazdu, koně a když je úplněk, tak moderuje. Je zde od narození a s mnoha má skoro rodinný vztah. Chodí do 4.ročníku.

A já. Tý (Tekko), brzo 16letá holka. Malá, hubená postava, též nasvalená. Nosím převážně černou, nebo tmavě modrou. Co je mojí součástí je však netypický, oranžový klobouček. Miluju zvířata a oni mě. Ví, že jim neublížím a proto oni mně taky ne. Už několik let se snažím, aby nám ochránci zvířat cirkus zakázali, avšak vždy marně, neboť se do půl roka zase přemístíme. Alfa už má však podezření, ale nesmí na to za žádnou cenu přijít. Odnesli by jsme to všichni tři. Jinak zde dělám prakticky všechno, až na polykače ohně, neboť jsem před pár lety vychrlila oheň na alfu a zapálila mu tím během představení kalhoty... Neříkám, že to bylo omylem. Od toho mám jizvu táhnoucí se od levé tváře, až po rameno. Takže vlastně klauní věci, hrazda, provaz, akrobatické kousky, koně, vrhač nožů, šermíř a zaříkávač šelem. Mimo vystoupení jsem pečovatel, zdravotník a úklidová četa. Co se teda týče cirkusu.

Zároveň studuju, neboť jsem to chtěla. Šla jsem ale do školy o rok dříve, abych jí dokončila co nejdříve, proto jsem v druháku. A zrovna běží druhé pololetí a my táhneme 500km někam do pérdele. Dobrý ne?

A poslední aktivita, kterou má i Léo. Nejsme jen cirkus, ale i ilegální prodejce zbraní, hlavně pro lovce a různé mafie, trochu ironie myslím. To je důvod, proč mluvíme tolika jazyky, berou nás sebou jako překladatele. Takže denně spíme max. 3 a půl hodiny, ale člověk si zvykne... Respektive si musí zvyknout. Kruhy pod očima nám maskuje maskérka. Jednou za dva týdny máme hodinu a půl volna za odměnu, věnujeme se v něm lacrossu a basketballu.