Pohled Liama:
''Ahoj miláčku'' pozdravila mě a už se na mě chtěla lepit.
''Ahoj'' řekl jsem neutrálně a místo polibku ji jen objal.
''Děje se něco Li ??'' zeptala se a podezíravě se na mě podívala.
Chvíli jsem mlčel nevěděl jsem co říct.
''Co se děje ?'' zeptala se znovu.
''Měli bychom si promluvit.''
''O co jde ??'' zeptala se už trošku naštvaně. No super už zase ty její nálady.
''Promluvíme si o tom nahoře jo ?'' nabídl jsem.
Nic neřekla. Beze slova mě obešla a šla nahoru. V obýváku nikoho nepozdravila. Když jsem procházel obývákem přiběhl ke mě Niall.
''Jdeš si s ní promluvit ??'' zeptal se mě.
''Jojo'' odpověděl jsem mu sklesle. Moc se mi do toho nechtělo.
''Kdyby něco křič'' zase se mě sanžil rozesmát, pako.
''Neboj, budu křičet '' odpověděl jsem mu se smíchem.
Potom mě Niall ještě povzbudivě poplacal po rameni a já vyrazil nahoru. Soph už byla v pokoji a seděla na posteli. Naštvaně poklepávala nohou. Nejradši bych teď někam utekl.
''Soph...'' začal jsem, ale ona mi hned skočila do řeči.
''O čem chceš mluvit ?'' zeptala se ublíženě. No super teď ještě bude dělat chudinku.
''Musíme si promluvit o našem vztahu..''
''A co je s ním?'' zase mi skočila do řeči.
''Víš, poslední dobou nám to už neklape, pořád se hádáme, na ničem se neshodneme...'' odmlčel jsem se na chvíli.
'' Ty se se mnou chceš rozejít??'' snažila se hrát smutnou, ale já vím, že je jí to jedno.
''Měli bychom si dát pauzu, poznat nový lidi a tak'' navrhl jsem.
''Po tom co jsem pro tebe všechno udělala mě odkopneš?'' hrála že brečí.
''Co si pro mě jako udělala ?? Jmenuj mi jednu jedinou věc co si pro mě udělala ??'' teď už jsem se naštval.
Mlčela a dál dělala že brečí. Tak jsem pokračoval za ní.
''Za ty celý dva roky si pro mě neudělala nic, vždy když jsem se pohádali tak si se usmiřovala tím že si mi vzala kreditku a vytahla si nás na nákupy. Už mě to vážně štve, mám pocit že seš se mnou jen kvůli penězům'' už sem na ni skoro řval.
Byl jsem na ni opravdu naštvaný. A obvzlášť po tom co jsem si vzpomněl co jsem si s ní musel za ty dva roky vytrpět. Bolelo to. Protože jsem zjistil, jak jsem byl naivní.
''Už to nezvládám'''na chvíli jsem se odmlčel, ''Je konec Soph'' dořekl jsem poraženě a sklopil jsem hlavu.
Naštvaně z pokoje. Šel jsem za ní ale na schodišti jsem se zastavil, protože jsem slyšel jak na celý dům křičí:
''Nebudu ztrácet čas s někým kdo si o mě myslí, že jsem zlatokopa'' , potom jsem slyšel jen prasknutí dveří.
Byla pryč. Nevěděl jsem jestli se mám radovat a nebo brečet, ale asi to bylo pro moje dobro. Když si vzpomenu co jsem si s ní musel vytrpět. Byl jsem z toho dost unavený. Šel jsem tedy do pokoje. Ještě jsem si šel dát sprchu abych si vyčistil hlavu. Potom jsem se oblíkl a zalehl do postele. Nemám na nikoho a na nic náladu. Po chvíli se mi podařilo usnout.
