Charlie + Hermiona

1. Dopis od Weasleyových

Hermiona

Už uplynuly 2 roky od konce války. Blíží se Vánoce a já jsem dostala od paní Weasleyové dopis, dnes ráno, musela jsem však rychle do práce a to na nějaký dopis nebyl čas i když nepopírám že mě celou domu v práci zžírala zvědavost a myšlenky o tom co by v dopise mělo být napsáno. Možná pozvánka na Vánoce co já vím, ale ty Vánoce bych uvítala trávit je sama v bytě  na to nejsem moc zvyklá. Dnes už se opravdu těším domů.

Konečně jsem si odemkla dveře bytu. Vkročila jsem do kuchyně kde byl položný dopis na menším jídelním stolku. Otevřela jsem ho a dala se do čtení.

Milá Hermiono.

Letošní Vánoce jsme se konečně rozhodli oslavit jak se patří ( moje tušení o Vánocích se potvrdilo), sama víš jaké to po válce bylo, proto bychom byli rádi kdyby jsi nás letos poctila svou přítomností. Takže s tebou počítám.

S pozdravem:  Molly, Arthur, Ginny, George, Ron, Harry a Charlie.

U 4. Jména jsem si vzpoměla na Freda jak mi chybí a to jsme se znali jen jako rozzuřená prefektka a školní vtipálek, mimo školu v Doupěti jsme toho také moc nenamluvili oproti například s Ginny. Jak mě to mrzí, ale čas už teď nevrátím ani nezměním. Také mě překvapilo jméno Charlie toho bych nejméně čekala vždyť byl na Vánocích v Doupěti snad jen když jsem byla ve 3. ročníku nebo kdy už to bylo, ano přesně tak já si to nepamatuju. No nicméně nevadí mi, nebavili jsme se a nevidím důvod se bavit, kdyby to však bylo nutné proč ne Ginny vždy tvrdila, že je jiný nebo prostě vnímá všechno jinak nebo něco v tom smyslu tak jsem zvědavá. Nicméně bych místo něj čekala Billa i když si dokážu představit jak ho Fleur přemluvila aby sní zůstal sám doma, nevadí. Stejně mě potěšilo že s nimi můžu strávit Vánoce, snad ani není potřeba odepisovat když se mnou počítají.

O pár dnů později:

Kufr mám zbalený, volno z práce taky i když nerada, a ano kufr. Mám v plámu zdržet se snad jim to nebude vadit ale jak znám Molly tak určitě ne, teď už se jen přemístím. Po přemístění se mi naskytl pohled na Doupě v celé své kráse. Po zaklepání mi otevřela nedočkavá Molly a hned jak mě uviděla vrhla se na mě a objala mě. Hned zpoza ní vykoukla Ginny a horlivě se cpala přes Molly aby mě také přivítala "Hermiono ahoj" "Ahoj Ginny, moc si mi chyběla, vy všichni" Odpověděla jsem na její pozdrav. Až mě pustila konečně jsem mohla vstoupit. " Pojď si vybalit budeš spát jako vždy v mém pokoji" Takže vlastně počítali s tím že se zde zdržím kývla jsem na ni jako na souhlas. Prošla jsem kolem obýváku kde jsem pozdravila Arthura, ale nikdo jiný tam nebyl. Po několika schodech jsme se objevili v jejím pokoji. Už tam nespávala měla jiný pokoj společný s Harrym a v jejím starém jsem tedy mohla spát já. "Občas tady spávám kvůli Harrymu například když se pohádáme nebo tak něco občas mě vzbudí i jeho chrápání takže pokud bych tu s tebou občas spala... , no snad by ti to nevadilo. " Vychrlila na mě. "Jistě že ne Ginny je to přece tvůj pokoj. Kdykoliv sem můžeš přijít" Řekla jsem s úsměvem. "Děkuju a jsem ráda že tu jsi" "Já taky hrozně se mi stýskalo moc jsme se nevídali a když už jsme u toho kde jsou ostatní?" Nedalo mi musela jsem se zeptat. "Myslím že pořád hrají famfrpál někde vzadu na louce takže jsi je nemohla vidět" "Jo aha" Že mě to nenapadlo. "No ale mohli bychom za něma zajít venku je hezky na to že je zima" Zamyslela jsem se, nechci jim nějak narušovat hru ale nejít je pozdravit by nebylo hezké. "Jo tak fajn jen si obleču něco lepšího" Kývla na mě a odešla dolů.

"Ginny tak můžem jít" Řekla jsem jí když nsem ji viděla čekat v obýváku. " Super tak jdem" Obešli jsme Doupě a to stačilo k tomu abych je uviděla jak se vznáší na košťatech. Rozešli jsme se jejich směrem a až jsem došli hned si nás všimli a sletěli k zemi. "Hermiono!" Křikl Ron a běžel mě obejmout stejně učinil i Harry. George mě taky trochu objal nejspíš aby se neřeklo a Charli řekl jen "ahoj". Páni to je kus chlapa ne vážně ty svaly a taky ta tvář prostě dokonalý (pracuje s draky nediv se) Zajímalo by mě jestli je i hodný ale přijde mi sympatický třeba budu mít tu možnost se s ním sblížit ne že bych po tom nějak toužila ale nový kamarád? proč ne, navíc když tu má být přes Vánoce. Po přivítání znovu vzlétli a pokračlovali ve hře. S Ginny jsme jen stáli a povídali si co všechno jsme vlastně za dobu co jsme se neviděli prožili. " Docela mě překvapilo že je tu letos Charlie" Musela jsem " No taky si potřebuje po dlouhé době užít s rodinou a strávit s ní konečně Vánoce" Snad to nevyzní nějak zle ale " Jaký je? Dřív jsi mi říkala že je jiný a tak nějak i odtažitý, ale to bylo dávno jaký je teď? " Prosím že to nevyznělo ve smyslu že bych s ním klidně něco měla. "Jak to říct Charlie je pořád stejný, ale víc komunikuje, je zvláštní, ale když někomu dovolí nakouknout do jeho světa, když někomu věří a ten někdo mu porozumí  tak je víc než otevřený pro toho komu se to povedlo a určitě by s ním vycházel líp než kdokoliv jiný" Zajímavé "povedlo se to někomu? " Řekla jsem s docela viděným zájmem v hlase . "Ne" Odpověděla a sklopila zrak k zemi. "Není lehké aby mu někdo tak moc přirostl k srdci nebo snad k duši, to on musí někomu dovolit ho poznat líp, je to taky jeden z důvodů proč nikoho nemá a vlastně nikdy ani neměl" Pokračovala a u toho upřeně koukala na špičky svých bot. Pak už jsme mluvili o práci a o Harrym jak sním Ginny žije, co dělá a co ne to mě nějak nezajímalo, ale i tak jsem naslouchala občas na něco přikývla, ale jinak mluvila jen ona. Pak už jsme se v Doupěti všichni sešli na večeři a po ní jsme se vydali hned na kutě.

Ej první příběh tak snad se vám bude líbit. Můžete psát názory a taky mi napište jsetli chcete další kapitolu. ❤

S úsměvem Klér. 😌