Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Musel jsem sem dát dvě fotky, aby jste to viděli lépe. Tahleta tvorbička mi zabrala asi 2 hodiny a vyvolala ve mně něco divnýho, něco, co jsem ještě asi necítil. Takovej smutek smíšenej s lítostí, ale zároveň v tom byla naděje jako plamínek, plápolající na svíčce. Víte, ten plamínek se totiž nevzdá a bojuje až do úplného konce, do sekundy kdy zmizí všechen vosk a on pořád neztrácí naději. Vím, že tohle je delší popisek, ale potřeboval jsem si vylít srdíčko.
Kresleno tužkou na tvrdý papír A4
Jelikož mám kamarádku, co zná jednu holčinu, která je v depresích kvůli lidem a škole, je to věnováno přímo tobě. Ano, ty víš, že je to pro tebe a chci ti jen říct, měj naději jako ten plamínek. Ikdyž víš že jdeš dolů, ať s psychikou nebo s čímkoliv jiným, bojuj, bojuj aby jsi se povznesla nad ty, kteří tě schazují. Věř mi, vím jaké to je, taky jsem to zažil, ale teď už je to dobrý, protože mám svoji lásku, kterej mně vždy zvedne nad vodu a já se rozhořím a mám se dobře. Moc ti přeji, aby jsi našla to stejné co já.
tohle byla silnější kapitolka, příště bude lepší, nebojte....
