Jednou to přijít musí

Kapitola V. - Vysoká

Po skončení vyučování se Karlos, Cyrda a Housle setkali před školou. „Hele a co myslíte, že se má dít teď?" zeptal se Housle. V tu chvíli všem zazvonil mobil. Přišly esemesky. „Střední je za vámi, nyní je na řadě vysoká škola. Vydejte se na nádraží, ať vám neujede vlak!"

„Hustý!" vykřikl Housle. „No jo, to znamená, že se zase rozejdeme," postěžoval si Cyrda. Cyrda totiž vysokou školu studoval v Praze, zatímco Housle a Karlos v Brně.

Všichni tři se tedy vydali na nádraží. Na nádraží bylo spousta známých tváří, nebyl však čas dát se s někým do řeči, vlak skutečně jel za chvíli. Trojice se svezla společně do Hradové. Tam se Cyrda odpojil a pokračoval na Prahu, zatímco Karlos a Housle nastoupili do vlaku na Brno.

Cesta ubíhala rychleji než obvykle a scenérie se zdála krásnější než v době, kdy ještě realita fungovala normálně. Ještě ve vlaku Housleho napadlo podívat se do informačního systému, kde zjistil, že má zkoušku. Karlos se také podíval i jeho čekala zkouška. Očividně bylo náhle zkouškové. U obou případů se zkouška jmenovala „Všeobecné znalosti" a byla ústní.

Během cesty si mladíci všimli, že se jim změnil účes. Karlos měl nyní několik blonďatých melírů, jaké na vysoké skutečně chvíli nosil. Působily však zářivějším dojmem. I Housle měl jiný účes, ne však takový, který na vysoké skutečně měl. Vlasy mu nezačaly řídnout, byly jen kratší a upravenější.

Na nádraží v Brně si koupili lístek na hromadnou dopravu a rozdělili se, každý se vydal do své školy. Podívejme se spolu na pokračování Karlosova dne.

Karlos dorazil do školy. V hale se dal do řeči se spolužákem, se kterým od vysoké nemluvil. Snažil se zjistit, jestli neví, o čem zkouška bude. Netušil, také ho teprve čekala. Sedli si spolu před místnost, kde se podle informačního systému měla zkouška odehrát. Karlos byl na řadě jako první, takže nepřišla možnost zjistit, co ho čeká.

Ke Karlosově překvapení byla zkoušející jeho nejoblíbenější učitelka za celé studium. „Tak se posaďte. Nebo jestli chcete kávu či chlebíček, račte se obsloužit," pokynula směrem ke stolku s občerstvením. Karel se chopil šálku a nalil si trochu kávy. Chlebíček si nedal, hlad neměl.

„Tak se do toho pustíme?" usmála se zkoušející. Nejprve Karel obdržel psaný test o deseti otázkách se čtyřmi možnostmi. Ten byl takový letmý průlet jeho skutečným studiem. Otázky byly jednoduché. Poté si vylosoval z osudí dvě otázky, na které si měl vypracovat nějaké body, zatímco zkoušející opravovala psaný test.

První otázka se týkala dezinformací a poplašných zpráv. Karel začal z rukávu sypat vše, na co si z dob studia vzpomněl. „Řekněte mi, bral jste včerejší události jako poplašné?" usmála se tajuplně zkoušející. Karlos se zarazil. „No bylo to velmi zvláštní, ale celou dobu jsem tak nějak věřil, že to nebude samo sebou."

Druhá otázka byla „Budoucnost médií." To Karla zarazilo. Zkoušející ho však dodatečnými otázkami vedla, aby pokračoval. Během diskuze Karlos přišel s myšlenkou vytvoření velmi sofistikované informační sítě, která by umožnila mnohem větší spojení lidstva než dosavadní internet. „Gratuluji, bude to za A. Přeji krásný zítřek," rozloučila se zkoušející s Karlosem. „Děkuji, nashledanou."

Karlos napsal zprávu o svém výsledku Houslemu. „Jo, taky mám za A. Teď jdeme s naší grupou slavit zkoušku. Koukal jsem na IDOS. Kolem osmé jede vlak zpátky do Dobří, pojedeme?" napsal Housle ve zprávě Karlosovi. „Ok, počítám s tím. Něco mi říká, že zpátky v Dobří nás čeká víc, než co by se mohlo stát v Brně," odpověděl ještě Karlos Houslemu.

Karlos měl něco mezi dvěma až třemi hodinami času. Napadlo ho zajet se podívat na kolej. Na recepci musel ukázat ISIC. Dostal klíč od svého starého pokoje. Šel se tedy podívat na místo, kde strávil podstatnou část svého života. Když se porozhlédl, ozval se u dveří kolejní buňky zvonek. Šel tedy otevřít. Byla to jeho kamarádka z kolejí Klára. I ona se sem vrátila. „Čus bus, na čtvrtém poschodí je menší sešlost, nechceš se přidat?" „Jasně, na chvilku zajdu, večer ale jedu ještě domů." odpověděl Karlos.

Karel tedy strávil nějaký čas se svými přáteli z kolejí. Následně vrátil na recepci klíč a vydal se na vlak, kde se opět setkal s Vilémem. „Psal jsem Cyrdovi, taky se vrací," oznámil Housle. „Super," odvětil Karlos. Nasedli do vlaku. Za okny se začalo stmívat. Housle koukal z okna a Karlos prohlížel Facebook. „No ty vole!" vykřikl. „Co se děje?" ozval se Housle. „Na Facebooku mi skočilo, že uživatel Kámoš z Kostelce mě zve na party na myslivecké chatě v Dobří." Housle pohotově vytáhl mobil. „Hej, mě zve taky." Proč byli mladíci tak zaskočení danou zprávou? Kámoš z Kostelce byla imaginární postava, kterou Housle a Karlos společně vymysleli ještě v době střední.

„Ještě čeknem, kdo všechno tam jde," prohlásil Housle. „Koukám, že Anička H. i Karin daly, že se zúčastní. To se máme na co těšit!" mrknul Karlos spiklenecky na Housleho.

Najednou vlak neskutečně zrychlil, že krajina za oknem byla rozmazaná. Po chvíli zastavil a ukázalo se, že jsou v Dobří. Tentokrát žádný přestup v Hradové. Takový spoj mladíci nikdy předtím nezažili. Vystoupili z vlaku. Před budovou už čekal Cyrda.

Trojice se vydala k myslivecké chatě. Dobří nad Orlicí už vypadalo naprosto jinak. Všechny domy byly náhle opravené a zahrady perfektně udržované, plné květů. Přátelé si všimli šipek nakreslených na zemi. Po chvíli se ukázalo, že zřejmě vedou právě k myslivecké chatě.

Právě minuli budovu gymnázia, před kterou byla vyvěšena vlajka se symbolem míru. Následovalo náměstí, které bylo ověšené girlandami. Na podměstí nalezli zrekonstruovaný starý mlýn, který posledních 100 let chátral. Myslivecká chata už byla nedaleko.

Když dorazili na místo, na verandě byl hlouček známých. Byla zde třeba Karin, která vedla rozhovor s třídní fešákem. Lucie, další spolužačka vyzvala trojici přátel k tomu, aby vyzkoušeli Beyond Beverage, byla zde zásoba několika sudů.

Nikdo neváhal a všichni si Beyond Beverage natočili. Cyrda s Karlosem poté pokračovali dovnitř chaty, zatímco Housle zůstal venku a snažil se navázat rozhovor s Karin.