Jednou to přijít musí

Kapitola III. - Housleho ráno

Náhle je pět ráno, Housle se probouzí. Natáhne se po mobilním telefonu, který leží na nočním stolku. Vida, není zablokovaný! Po kocovině nejsou ani stopy – i přesto, že se toho vypilo celkem dost. Roztáhne žaluzie. Při pohledu z okna se zdá, že něco je jinak. Je příliš mnoho světla na to, že je třetí duben. Světlo odpovídá zhruba přelomu května a června. V tom se Housle vyzná. Jen tak pro jistotu se podívá na datum v mobilu. Zvláštní, místo data ukazuje mobil samé otazníky.

Housle pouští stolní počítač ve svém starém pokoji. Také funguje! Následně si dojde do kuchyně pro něco k snídani. Potkává svou matku, zvláštní, vypadá nějak jinak. Jako před deseti lety! „Jsi nějak brzo vzhůru. Píšete ve škole test, že sis přivstal?" „Ve škole?" ptá se zmateně Vilém. „Ano, vždyť je pátek." Housle nechápe. „Včera se děly divné věci, že mami?" ptá se matky. „Co by se dělo? Normální den... Už musím běžet do práce, měj se, zlato."

Housle je ještě více zmaten. Že by už fungovala veškerá infrastruktura a lidi šli zase normálně do práce? Ale proč máma mluvila o tom, že je pátek, když je neděle? Housle se snaží vzpamatovat. V kuchyni si bere banán a jogurt, aby se nasnídal. Následně se podíval na teploměr, venku je velmi teplo. Bere si mikinu a snídani si dá na balkoně. Pak si jde vyčistit zuby. Je to šok vidět v zrcadle svůj odraz s hlavou plnou vlasů jako na střední. Tohle si Housle už není schopen vysvětlit racionálně. Vlasy přes noc jen tak nenarostou. Tohle je tedy důkaz, že na podivných zprávách přeci jen něco bude.

Housle odběhne rozrušeně do svého pokoje a chopí se mobilu. Několik došlých SMS. Začne se zprávou od infolinky. „Zdravím vás v poslední den na Zemi. Začněte den v poklidu, ale nezameškejte střední školu."

Další SMS je od Karlose, který si taky přivstal. „Hustý, takže se fakt něco děje, tuším, že jsme v tom společně kámo. V 7:15 u pekárny, jako za starejch časů."

U pekárny si dávali před školou sraz Housle, Karlos a dříve také Cyrda v době, kdy navštěvovali místní gymnázium. Pekárnu otevírali v 7:00, a tak si tito tři kamarádi mohli koupit nějaké čerstvé pečivo ke svačině. Často si koupili ještě něco navíc na cestu do školy.

Houslemu však nyní zbývaly ještě dvě hodiny do srazu u pekárny. Uvařil si horkou čokoládu a rozhodl se pustit si nějaké své oblíbené písně na YouTube. Když je tento zvláštní den, zajímalo ho, co mu bude YouTube nabízet k přehrání. YouTube nezklamal a ani on nebyl obyčejný. Nabízel Houslemu různé remixy s názvy typu „Your Life Mega Mix" nebo „Special Day Music Nirvana." Housle jeden z remixů pustil. Jednalo se o barvitou kompilaci písní a melodií, které za svůj celý život miloval. Jako vizualizace byli v tomto remixu fotky z různých míst světa ve své plné kráse.

U remixu se Housle celkem zasekl. Ale čas si hlídal. Pustil si také Facebook. Ani ten nebyl tradiční. Byl plný fotek lidí, na které už Housle pomalu zapomněl. A také zde byly akce, které mají být dnes večer. Housle našel několik i několik událostí, kde byli i lidé, které chtěl vidět. Nevěděl však, co potvrdit, protože stejní lidé potvrdili účast na různých událostech, které se odehrávaly ve stejnou dobu.

U počítače strávil Housle ještě nějakou dobu. Pak se šel osprchovat a upravit. V šatníku našel svou nejoblíbenější mikinu, kterou už před lety vyhodil kvůli opotřebení. Byla náhle zbrusu nová a ještě hezčí, než si ji pamatoval.

Když Housle vyrážel k pekárně, stihl se ještě potkat s otcem, který teprve vstával do práce. Zdálo se, že ani on o ničem netuší. Housle se rozloučil a vyběhl z domu. Venku bylo nádherně. Vzduch voněl směsicí vzpomínek.

U pekárny už čekal Karlos. Podhol na zadní straně hlavy byl pryč, nyní měl všechny vlasy stejné délky až po ramena. „Tak vidíš, že to nebyl žádný aprílový vtip," uvítal Housleho. „Jo, jo. Je to hustý, co?" „To rozhodně!" Následně oba zapluli do pekárny pro něco dobrého. Možností bylo více než obvykle a vše vypadalo lákavě, až byl problém něco vybrat. Karel nakonec zvolil jakousi pizzu, zatímco Housle ovocný dortík.

Když zaplatili, vyšli před pekárnu a Housle si všiml blížící se postavy. „Je to ten, kdo si myslím?" zeptal se Karlose. „Jo, to rozhodně je!" K pekárně se blížil Cyril Křepelka, třetí mušketýr, se kterým se Karlos a Housle na konci střední rozkmotřili. „Hele, myslíš, že ví, co se děje?" zeptal se Housle Karlose. „To by mě taky zajímalo," odpověděl.

A náhle tu byl Cyril. „Tak co, kdo se směje teď?!" pozdravil Karla a Viléma. „Jo, takže ví, co se děje..." obrátil se Karlos na Housleho. „Jo, měl jsem celou tu dobu pravdu. A vy jste mě odkopli právě proto." „Důvodů bylo víc... Ale přiznej si, že teorií jsi měl spoustu. Jak to, že se nenaplnily i ty ostatní?" uzemnil Housle Cyrdu. „Stejně jste byli mizerní kamarádi, když jste z ničeho nic přerušili kontakt." „Taky ses nechoval nejlíp," bránil se Karlos, „ale na naši obranu, po střední jsme se s Houslem shodli na tom, že kdybychom se tak jako tenkrát chytli na vysoké, že bychom to řešili jinak a snažili se naše přátelství zachránit." „Opravdu?" ptal se nevěřícně Cyrda. „Jo, je to pravda!" přitakal Housle.

„Ať se bude dnes dít cokoliv, asi to bude hodně divnej den. Co se na to všechno, co se stalo, vykašlat a začít znovu? Proč si to kazit?" pravil nyní Karlos, přičemž dojal sám sebe. Na Cyrdově tváři se rozhostilo váhání. Housle sledoval Cyrdovu tvář a čekal, co se bude dít dál. Po chvíli Cyrda opět promluvil: „Dobrá!" Karlos se usmál. „Co jsme si, to jsme si," pravil Housle a natáhl pravici před ostatní, Karlos přiložil dlaň, po chvíli i Cyrda a následně zhoupli ruce.

„Musíme si pospíšit, ať jsme na gymplu včas. Rychle si ještě skoč do pekárny, je to tam fakt výživný," pravil Karlos Cyrdovi spěšně. Cyrda neváhal a vydal se do pekárny, kde si koupil bagetu. Pak se trojice vydala na cestu ke škole.

„Jak vlastně poznáme, v jaké jsme třídě, když se takhle vrátil čas?" napadlo Karlose. „Jednoduše. Když půjdeme po chodbě, budeme koukat po lidech a podle toho, jaký nejstarší a nejmladší ročník uvidíme, přijdeme na to, v jakém jsme my," přišel Cyrda s řešením. Na školním dvoře se k trojici připojila ještě Valerie, které se jejich plán zalíbil. I ona vypadala jinak než včera. Tmavě hnědé mikádo bylo pryč. Namísto něj měla delší oranžové vlasy jako kdysi. Nebyly však naprosto stejné, jako tenkrát, účes byl zpestřen výrazně růžovými melíry.

Řešení však bylo ještě jednodušší, jelikož natrefili na spolužáky, kteří věděli, do jaké jít šatny, a tak se k nim přidali. V šatnách se mladíci a Valerie opět rozešli. Vycházelo to tak, že Valerie byla opět ve druhém ročníku, zatímco Housle, Karlos a Cyrda ve třetím.

Valerie odešla ze šaten v doprovodu nejlepší kamarádky rovnou do třídy. Trojice mladíků zamířila k nástěnce na schodišti, kde byl rozvrh hodin. Podívali se tedy na první hodinu v pátek, což v tomto případě byl český jazyk a literatura, z čehož měli Karlos a Cyrda radost, zatímco Housleho to tolik nenadchlo. Nikdo si nedovedl vybavit, jestli ve třeťáku měli skutečně první hodinu v pátek literaturu.