Povinnost Jménem Láska //Loki FF//

1.

,, Vaše veličenstvo, je čas, abyste se dostavila k místu přenosu, Biffrost vás má přenést do Asgardu.’’ oznámil sluha stále překvapené královně Sigyn.  Kývla na souhlas, ale jako by myšlenkami byla někde jinde. A taky že ano. Nechápala, proč to její rodiče udělali, vždyť by vládu zvládla sama a s přehledem. Pak ji došlo, že zákon mluví jasně. Žena sama na trůně být nesmí i kdyby vládla tak skvěle, jako právě Sigyn. Proto rodiče uzavřeli tu smlouvu. Věděli, že tvrdohlavá, upřímná a občas trošku výbušná dcerka, by si ženicha nevybrala, ale otce s matkou poslouchala na slovo. Jo, ušili na ní boudu.

Sigyn již stála na místě přenosu, byla to speciální místnost v paláci a jen královská rodina měla právo rozhodovat o tom, kdo smí a kdo nesmí přes Biffrost přejít. Najednou ji obklopila duhová záře, netrvalo dlouho a královna vkročila do zlatavé kopule. ,,Zdravím vás Sigyn’’  ,,Buď zdráv i ty Haimdalle’’znala ho. Znala toho muže, jenž strážil most, který byl propletený mezi světy. Když byla Sigyn mladší, všech devět světů poznávala na vlastní kůži, nejvíc se jí zalíbila naše Země a dala slib sama sobě, že se tam jednou vrátí. ,, Jste daleko krásnější, než si vás pamatuji.’’ Vytrhl ji, ze vzpomínek Heimdall.

,,Děkuji.’’  

,, Nechci být nezdvořilý, ale nevypadáte šťastně.’’

,, Haimdalle prosím, tykej mi a mluv se mnou jako se stejně rovným, jsme přece přátelé.’’

,, No dobře, jen je to etiketa a neměl bych, ale kvůli tobě. Tak ale řekni, co tě trápí?’’

,, Muž, který vidí úplně všechno ve vesmíru a neví, co nebo kdo, mne trápí.’’ dobírala si strážce bohyně.

,, Náš druhorozený princ že?’’ Sigyn se jen smutně usmála a sklopila hlavu. 

,, Jaký je?’’ zeptala se ze zvědavosti.

,, Nepřísluší mi o něm mluvit před tebou, omlouvám se.’’ také sklopil hlavu.

Z jejich mlčení je vyrušilo zařehtání koně. Koně, u kterého stála stráž, jež měla Bohyni Sigyn bezpečně dopravit do paláce. Sigyn na nic nečekala, věnovala poslední úsměv Haimdallovi a nasedla na zdatného bělouše. Než se stráž stihla vzpamatovat, Sigyn již pociťovala vítr ve vlasech. Po dlouhé době se mohla projet na koni, tak si to hodlala užít. Před ní se tyčil obrovský zlatavý palác, o kterém snila, když byla malá. Před hlavním vchodem již stály zástupy lidí, čekajíce právě na ní. Na tu, která si má vzít toho druhého, toho špatného, toho zlého, takhle se o něm alespoň mluvilo v podhradí, což Sigyn nevěděla.

Když vešla do paláce, okamžitě se jí ujali služky a vedli ji, pro ni, neznámo kam. Šli hodně dlouho a Sigyn měla možnost se alespoň trošičku rozhlédnout. Zastavili se před mohutnými dřevěnými dveřmi, které se velmi těžko otvíraly. Sigyn vkročila dovnitř a uviděla ženu. Měla zlatavé vlasy sepnuté do drdolu a nádhernou zlato-žlutou róbu s ornamenty. Od této ženy se Sigyn učila magii.

,, Friggo.’’ oslovila ji.

,, Zdravím tě Sigyn.’’ pozdravila starší žena a mateřsky ji objala. ,, Všechno je již připravené, všichni jsou na svých místech, už se čeká jen a jen na tebe. Pojď za mnou.’’ pokynula rukou a zatáhla ji do druhých dveří. Byl tam stojan a na něm obrovské bílé šaty s vlečkou a závojem. Byli z toho nejjemnějšího hedvábí a místy na nich byli i kousky zlata. ,,Tak co na ně říkáš?’’ zeptala se Frigga. ,,Jsou nádherné o tom žádná, ale myslela jsem, že si je vezmu na sebe, až když si budu někoho brát z lásky, ne povinnosti.’’ posmutněla Bohyně. Frigga se jen usmála a pohladila ji po tváři:,, Byla jsem vychována vědmami a do budoucnosti vidím, pravá láska se v té tvé objeví a nebude to dlouho trvat.’’