,,.......... Já už ti další šanci nedám. Lidi jako ty se nemění. Takže já jdu spát a doufám, že až se ráno probudím, ty tu nebudeš. Sbohem Loki.'' s těmito slovy jsem odešla do své ložnice, kde jsem se zamknula a po několika letech upustila masku silné ženy a začala brečet. Na jednu stranu jsem ho už nikdy nechtěla vidět. Na druhou stranu jsem děkovala osudu, že jsem po dlouhé době mohla cítit jeho vůni. Co se to jen děje?