Povinnost Jménem Láska //Loki FF//

9.

Princezna seděla na lavičce v královských zahradách a kreslila do svého deníku. Kreslila muže s černými vlasy v zelené róbě. Kreslila svého manžela a usmívala se jako nikdy předtím. Už mu nedávala za zlé, že si ho musela vzít. Poznala ho, jak se chová když je s ní. Sigyn si na té lavičce poprvé přiznala, že se bezmezně zamilovala. 

,,Copak to tu má paní dělá?'' vyrušil jí od činnosti známý hlas. Hlas, který jí způsoboval motýlky v břiše.

Princezna zavřela svůj deník a všechnu pozornost začala věnovat Lokimu. Ten se posadil vedle ní a významně se usmál. Takhle se usmíval jen s ní. Sigyn položila deník vedle sebe a podívala se Lokimu hluboce do očí:,,Víš, musím ti něco říct.''

,, Poslouchám.'' odvětil.

Princezna se hluboce nadechla a zcela v klidu řekla slova, na které princ čekal již od samého začátku:,, Loki, já tě miluji.''

Loki na nic nečekal a políbil Sigyn tak dobře, jak nejlépe to uměl.

...........

Probudila jsem se. Po dlouhé době se mi zdál nějaký sen a ne tak ledajaký, byla to moje vzpomínka. Což bylo divné a pak mi to došlo:,, Můžeš mi prosím přestat ovlivňovat sny?! A co tu vůbec děláš?''

,, Ale neříkej, že nejsi ráda. Náš první polibek, to je krásná vzpomínka.'' nasadil ten svůj drzý tón.

,, To jsem ještě nevěděla, co všechno jsi udělal a cos měl v plánu.'' protočila jsem očima. ,, Jak si se vůbec dostal sem do mé ložnice? ''

,, Dveře byly odemčené.'' 

,, Ale já zamykala.''

,, Tak jsem je tak trochu vyrazil no.''

Opět jsem protočila očima. Blbce. Vzala jsem si blbce! Bůh lsti a falše a neumí lhát, kde to sakra jsme? 

V koupelně jsem si udělala ranní hygienu a převlékla jsem se v kuchyni jsem se podívala na hodiny a světe div se. Oni už jsou dvě odpoledne. 

Počkat, co je dneska za den? Sakra čtvrtek! Začala jsem pobíhat po bytě jako motorová myš. Zalezla jsem do koupelny, znovu, a osprchovala jsem se. Poté jsem si udělala makeup a převlékla se do rudě červených šatů po kolena. Ladily mi s rtěnkou. V chodbě jsem si obula ještě červené lodičky a byla jsem připravená vyrazit. No, Loki by měl vědět, že tu nejsem, aby mě nešel hledat. 

Seděl v obývacím pokoji a četl si nějakou dětskou knížku. Když uslyšel mojí chůzi odtrhl od ní oči a s údivem v očích a pusou protáhlou do o na mně hleděl:,, Už nevypadáš jako typická mamina.''

,,Jen jsem ti chtěla říct, že odcházím.'' jeho poznámku jsem ignorovala. Ale byla jsem i ráda, že jsem ho dokázala přinutit jen zírat.

,, A kam jdeš?.'' zajímalo ho.

,, Na rande. Nečekej na mně.'' 

,,Co?! To nemůžeš, vždyť jsme manželé! Já ti.... Já ti to zakazuji.'' začal panikařit.

,, Manželé ano, ale ne na téhle planetě! Je to pět let a Mer potřebuje tátu, proto chodím každý čtvrtek ven a hledám toho, kdo by se dokázal postarat. O mně i o ni.''

,, Já bych se postaral.''

,, Jenže já ti nevěřím Loki. A věřit ti nechci.'' s těmito slovy jsem odešla.

Dorazila jsem do restaurace, velice špičkové. A můj doprovod byl velice zábavný. Byl to doktor, dělal v nemocnici v New Yorku v mé čtvrti. Jmenoval se Stephen. Docela pohledný a také velmi sarkastický. Trochu mi připomínal Lokiho.  Vlastně v každém s kým jsem byla na rande, mi něčím připomínal Lokiho. Tyhle aplikace na randění jsou vážně hrozné.  Stephen mi chtěl dolít šampaňské a já se nebránila. Rozhlédla jsem se kolem a v tom jsem si všimla, že se k nám někdo blíží. 

,, Já ho zabiju.'' procedila jsem mezi zuby.

Ahoj kedlubny!
Jak se máte?
Jsem tu s novou kapitolou a asi dříve, než jste čekali 😆 ale tak u mně člověk nikdy neví že? ❤️
Jaký máte názor na vyvíjení příběhu? A co si myslíte, že by měla Sigyn dělat s Lokim?
Přece jen, člověk potká tu pravou lásku jen jednou za život😉
No nic, tak brzy snad zase
Naviděnou 😺