Povinnost Jménem Láska //Loki FF//

11.

Chtěla jsem otevřít dveře, ale žádné tam nebyly. Pak mi došlo, že je ten blbec vyrazil. Tiše jsem si povzdechla a protočila očima.  Měla bych je spravit. Vzala jsem si ze skříně, kterou jsem měla na chodbě šroubovák a začala je namontovávat zpět. Loki si však všimnul, co dělám: ,, Proč na takhle primitivní věc nepoužiješ magii?'' Ani neví, jak ráda bych, ale nešlo to. Jeho poznámku jsem ignorovala a montovala dál. Díval se na mě velice zaujatým pohledem. Vydržel to asi třicet vteřin a pak ty dveře pomocí magie přidělal sám. ,,Zvládla bych to sama.'' procedila jsem skrz zuby. ,,Proč jsi nepoužila magii?'' znovu se zeptal a já tuto otázku znovu ignorovala. Nemůžu mu vyzradit moji největší slabinu, to přece nejde. 

,,Dobrou noc Loki.'' řekla jsem a odešla. Bylo mi jedno, jak moc nezdvořilé to bylo. Už nejsem ta Sigyn, kterou znal. Už se nebojím mu vzdorovat, či nebýt na jeho straně. Ale také už nejsem ta nejmocnější bohyně ve všech devíti světech. Zítřku se bojím. Více, než jsem čekala. Kdyby se cokoliv stalo, nebudu schopná Mer ochránit. Tedy ne pomocí kouzel. Když jsem přišla o magickou moc, byl to jeden z nejhorších dní mého života. Magie mě dělá úplnou a bez ní jsem jen troska. Ano, dokážu pár věcí, ale všechno to jsou jen zasrané pouťové triky, které mi k ničemu nejsou. ''Zasranej Odin a zasranej Asgard'' pomyslela jsem si.  Nemá cenu se znovu utápět v minulosti. Dokud bude Odin naživu, budu si muset vystačit jen s pouťovými triky..

.........

Ani nevím, jak jsem usnula, ale ráno mě probudila sladká vůně vanilky. Někdo dělá lívance. Ne ty Midgardské, které znáte vy. Ale ty Vanheimské, které mi dělala maminka když jsem byla malá.  Tajná přísada byla láska, teda to mi vždy říkali. Opravdová tajná přísada byla kapka básnické medoviny. Ale kdo by se s nimi dělal? Vždyť na Zemi tak úžasnou medovinu ani sehnat nemůžete. Vyběhla jsem do kuchyně  a koho jsem neviděla za sporákem. Byl tam Loki. Měl na sobě Midgárdské oblečení a rozpuštěné vlasy, ze kterých ještě občas kapaly malé kapky, asi se sprchoval. Pískal si melodie jedné Asgárdské balady. Vypadal.... jinak. Byl uvolněný a troufnu si říct šťastný. Kuchyni měl perfektně pod palcem a bylo jasně vidět, že je její pán. Fascinoval mě.

,, Víš, že není slušné takhle zírat hmm?'' odtrhl mě od mých myšlenek.

,, Že to říkáš zrovna ty, který zírá prakticky na všechno.'' s úšklebkem jsem mu to vrátila.

Loki protočil očima a podal mi talíř s již zmíněnými lívanci: ,, Dobrou chuť.'' 

Poděkovala jsem mu a začala jíst. Musím říct, že to byly ty nejhorší lívance, které jsem kdy měla. Byly úplně černé a když jsem do  nich kousla, cítila jsem brambory: ,, Z čeho jsi dělal to těsto, prosím tě?'' hlasitě jsem polknula.

,, Z cukru, medoviny, másla, mouky a brambor.'' Hrdě se usmál.

,, Takhle se lívance nedělají, zlato.'' jeho hrdost jsem rychle odehnala sarkastickým tónem.

,, Já si říkal, že je to nějaké divné.'' zamyslel se. ,, Ale myslel jsem, že to to aroma zakryje.'' 

,, Jaké aroma?'' 

,, To co jsi měla v koupelně, takový sprej s příchutí vanilky.''

Teď jsem byla fascinována jeho blbostí: ,, To byla vůně na záchod a ta rozhodně není určená k jídlu!'' 

,, A jak jsem to měl asi vědět?!'' 

,, Proč bych věci k jídlu dávala do koupelny hmm?!'' 

,, Já nevím. Ale proč to teda tak hezky voní?!''

,, Protože to tak vonět má! Až budeš příště něco vařit, používej věci pouze z prostoru kuchyně ano?'' 

,, Ano.'' Sklonil hlavu dolů, jako by se styděl. On snad má svědomí. 

Uklidila jsem ten svinčík, který v té kuchyni natropil. Loki mi dokonce pomohl. A když jsme měli hotovo, přesunuli jsme se do auta, Tam proběhla hádka o to, kdo bude řídit. Vyhrála jsem ji já. Cestou jsme projížděli i místy, které se opravovaly po bitvě v New Yorku. Byl to sice už rok a půl i tak tu stále byly velké škody. Všimla jsem si, jak Loki kouká z okna. Byl ticho i tak jsem dokázala pochopit, že ho to mrzí a že je snad i zklamaný. Co se to s ním sakra stalo.

Dojeli jsme k Juliet, která mě přivítala objetím, ale odtrhla se hned, co viděla, kdo stojí za mnou. 

,, Sig?''

,, Je všechno v pořádku?'' zeptala jsem se.

,, Asi si budeš myslet, že jsem blázen, ale stojí za tebou ehm....'' Nebyla si moc jistá, jak ho nazvat. Tak jsem jí trochu pomohla:,, Loki. Ano, vím. Je tady kvůli Mer.'' Loki trapně zamával a čekal, co se bude dít. Juliet si ho změřila pohledem a jistě to nebylo poprvé. Pozvala nás dovnitř a připravila čaj. 

,, Tak kde je?'' Zeptal se okamžitě Loki a rozhlížel se do všech možných stran.

,, Pán to chce mít nějak rychle za sebou.'' Dobírala si ho Jul, když připravovala čaj. 

Loki jen protočil očima. Hrál si na drsňáka, ale v jeho očích a na řeči těla bylo poznat, že je velice nervózní. Chytnula jsem ho za ruku a on se na mě podíval udiveným pohledem. Já na svojí ruku vlastně také. Tohle jsem dělala vždy, když měl nějaký problém, či strach. Uklidňovalo ho to. To samé on dělal mně, ve stejných situacích. Bylo to naše poznávací znamení. Bylo to náš symbol v lepší zítřky. Dívala jsem se do jeho očí a lehce se usmála. Na jeden malý okamžik jsem pocítila teplo na duši. Co se to se mnou děje?

Juliet se otočila a my dva odtrhli ruce. Usmála se na nás oba, jako by věděla, co se zrovna stalo. Ale nic neříkala. Sednula si k nám.

,, Je nahoře že?'' zeptala jsem se Juliet. 

,, Ano je.'' usmála se.

,, Doufám, že tě moc nezlobila.'' 

,, To, že vypadá jako tatínek ještě neznamená, že pořád zlobí.'' Mrknula na Lokiho. 

Chvíli se odmlčela a pak ještě dodala:,, Ale něco se přece jen stalo. Pořád jí tak divně jiskří ruce. Jednou dokonce pomocí těch jiskřiček zvedla všechny hračky v pokoji.''

,, To se dalo předpokládat. Musím jí ukázat něco málo ze základů magie.''  je to zvláštní, že už se projevuje její moc. Ale není  to nic, co bych nezvládla. Přece jenom, je to pořád dítě.

Zhluboka jsem se nadechla, zvednula jsem se od stolu:,, Tak jo, čas poznat tvoji dceru.'' řekla jsem směrem k Lokimu. Ten neváhal ani chvíli a okamžitě se zvednul a šel za mnou jako ocásek. Vyšli jsme schody a zastavili se u prvních dveří nalevo. Dříve to byl můj pokoj, když jsem ještě nežila v New Yorku. Než jsem otevřela ještě jsem Lokimu řekla pár slov:,, Za těmi dveřmi je někdo, na kom mi záleží více, než na sobě samé. Pokusíš se jí něco udělat, ublížit jí, odnést jí či cokoliv jiného, nebudu váhat ani chvíli a na místě tě zabiju.'' 

,, Jsi tak roztomilá, když vyhrožuješ. A neboj, slibuji, že nemám postranní úmysly.'' Zašklebil se na mě.

Protočila jsem očima a pomalu otevřela dveře. 

,, Mamííí ty jsi přijela!'' ozval se dívčí hlásek.

,, Ano zlatíčko jsem tady a někoho ti vedu.'' 

Loki stál jak nehybný strom. Jen na Meredith nevěřícně koukal. Kleknul si k ní a ona mu vběhla do náručí, jakoby ho znala. Loki ji pevně stiskl a vypadalo to, že snad brečí štěstím. 

,, Ahoj princezno.'' řekl. Pozorovala jsem je a vychutnávala si tenhle moment, jak jen to šlo. Asi to nebyl tak špatný nápad. Asi ji vážně potřeboval vidět.