Povinnost Jménem Láska //Loki FF//

10.

Rozhlédla jsem se kolem a v tom jsem si všimla, že se k nám někdo blíží.

,, Já ho zabiju.'' procedila jsem mezi zuby.

Ve dveřích se objevil Loki. Měl na sobě černé sako, zelenou košili a na levé ruce měl zlaté prsteny. Myslím, že jeden z nich byl jeho svatební. Rozhlížel se po restauraci a hned jak si mě všimnul, už si to k nám mířil. 

,, Zdravím hrdličky.'' křečovitě se usmál.

Stephen se na něj pohrdavě podíval a řekl:,, My už jsme si objednali.''

Loki se na něj podíval ještě víc pohrdavě, bylo to, jako  by si dávali závod o to, kdo udělá hloupější výraz.

,, Jak se opovažuješ ty podřadný midgarďane? Víš vůbec, kdo jsem?!'' Lokiho vztek pomalu vzrůstal.

,, Jasně, že vím. Jsi ten týpek s kraví čepicí, co  zaútočil na New York a když ti ta invaze nevyšla tak si začal dělat číšníka. Ale jak už jsem řekl, my už si objednali.'' protočil Stephen očima.

Lokimu se v očích zablesko něco, co jsem již dlouho neviděla, ale nikdy z toho nebylo nic dobrého.  Viděla jsem, jak se mu v ruce objevuje nůž a jak natahuje ruku. Musela jsem zakročit.

,, Tak dost! Loki, schovej to a sedni.'' pomocí magie jsem přitáhla židli k našemu stolu. ,, Stephene, tohle je Loki. Loki, tohle Stephen Strange.''

,, Doktor.'' dodal Stephen.

,, Wau, midgardský doktor. Fascinující.'' pronesl Loki sarkasticky.

Stephen jeho poznámku ignoroval a položil mi otázku:,, A v jakém jste vy dva stavu?''

Loki už otevíral pusu, aby řekl, že jsme manželé, já mu ale rukou zakryla pusu a vyhrkla:,, Je to můj postižený bratr.... V rodině si ho střídáme, co se týče hlídání, no a tento týden ho mám na starosti já.... Ten útok na New York udělal proto, že ztratil svojí oblíbenou hračku. Jeho oblíbený míček. Říká mu Timmy. No kde máš Timmyho zlatíčko? Kde pak je? Že tys ho zase ztratil. To není dobré. Měl bys ho jít najít.'' Poslední dvě věty jsem řekla, jako bych mluvila k roztomilému štěněti. Měla jsem celou dobu ten nejdebilnější úsměv, který můžete vidět. 

Loki na mě koukal pohledem ''myslíštovážně?'' a já na něj vykulila oči. Dlouho jsem se do jeho očí nedívala, má moc krásné oči.

,, Tak fajn, Loki si teď půjde hrát zpátky domů a já za ním pak přijdu ano?'' nechci ho tady, fakt ne.

,, Ale Loki jít nechce. Loki chce být tady se svojí oblíbenou sestřičkou.'' vrátil mi to.

Protočila jsem očima a naštvaně mu stiskla ruku. Dost silně, bylo vidět, že ho to bolí:,, Loki padej domů.''

Jeho ruku jsem pustila, on si jí prohmatal, zvednul se a už chtěl odejít. Jenže si všimnul toho vína, co mi Stephen naléval. Bylo prakticky plné. Vzal ho a odešel. 

,, Máš divné příbuzné.'' řekl Strange, když Loki odešel.

Měl pravdu, mám divné příbuzné. Jsou to hold bohové, co na to mám říct. ..

........

Stephen mě doprovodil až domů, ale dál jsem ho nepozvala, protože jsem věděla, kdo tam na mě bude čekat. Slíbila jsem, že se mu ozvu. 

Otevřela jsem dveře do bytu a rozsvítila v předsíni. Pověsila jsem si svůj kabát a chtěla si jít lehnout. V obývacím pokoji se však ještě svítilo, tak jsem se tam šla podívat. Loki opět seděl v tom křesle. Byl tam a díval se na prázdnou zeď. Měl smutný výraz. Když jsi mě všimnul zakryl ho za kamenný obličej.

,, Myslela jsem, že už spíš.'' řekla jsem.

,,  Zjevně ne.'' odpověděl bez emocí.

Chvíli jsem tam stála a pozorovala ho. Měl nádherné rysy v tváři. Vypadal trochu jinak, než jak jsem si ho pamatovala. 

,, Proč si se tam dneska objevil?'' zeptala jsem se v klidu.

Podíval se na mě a sjel mě pohledem od hlavy až k patě:,, Nemám rád, když mi někdo sahá na mé věci.''

,, Já ti ale nepatřím Loki.'' zakroutila jsem hlavou.

,, Tak proč pořád nosíš ten řetízek, co jsem ti dal?'' 

,, Ten řetízek mi připomíná muže, co mě zklamal. Co mi lhal a ubližoval mi. Připomíná mi, že už nikdy nesmím věřit někomu tak moc, jako jsem kdysi věřila tobě.''  začala jsem zvedat hlas.

,, A ty jsi nikdy neudělala nic, co by bylo špatné? Tys nikdy s nikým nemanipulovala, či někomu neubližovala? Přestaň mluvit jako pokrytec!'' zvedl se z křesla a křičel na mě.

,, Jsi pořád ten stejný idiot, jako když jsem si tě vzala!'' 

,, Nedělej, že se ti tamta verze mě nelíbila. Bylas ze mě hotová první den, cos mě uviděla!''

,, To teda nebyla! Hnusil ses mi stejně tak, jako se mi hnusíš teď!'' v tu chvíli, co jsem to řekla, jsem toho litovala.

Loki na mě koukal překvapeně. Tohle ho bolelo. Sednul si zpět do křesla a sklopil hlavu:,, Já.... já se ti hnusím?'' řekl skoro až šeptem.

,, Sedla jsem si na gauč naproti jemu a koukala na své ruce:,, Já... nevím.''

,, Co mám udělat proto, abys mi věřila, že jsem se změnil a že chci naší dceru jenom vidět? Nemám žádné postranní úmysly.'' kouknul se mi do očí, jako  by mi hleděl do duše.

Nevím proč, ale řekla jsem to:,, Zítra tě za ní vezmu.... A pokud mi chceš ukázat, že jsi se změnil... Ukaž mi, že už nejsi ten, co prahne jen po koruně a moci. Ukaž mi, že mě bereš jako rovnocenného partnera, ne jako samozřejmost. Ukaž mi, že dokážeš uznat, že i já mám pravdu. Prostě mi ukaž, že jsi dospěl. Když mi to ukážeš, můžeme začít znova.''

Loki pokýval hlavou a já s těmito slovy odešla do svého pokoje. Zítra pozná svojí dceru. Snad bude vše v pořádku...