Wayside (Larry Stylinson) [POZASTAVENO]

7 - Creepy cow

Louis

"Víš určitě, že jdeme dobře?" Zeptá se nedůvěřivě Harry, když bok po boku kráčíme vedle sebe směrem k farmě. Už na sobě nemame to dědečkovské oblečení, ale Zaynovi věci.

"Tentokrát jo."

"Tak proč tu mapku držís vzhůru nohama?" Zamračim se a bohužel zjistím, že má pravdu.

"No a co?" Otočím mapku správně, ale směr nezměním.

Po zhruba hodině v dalce konečně spatříme dům, okolo něhož se pasou krávy a ovce. "Řekl bych, že je to tady." Ozve se Harry.

"No neříkej." Odvětím ironicky a zrychlím krok.

"Loui?" Ozve se po další minutě chůze.

"Co je?"

"Myslíš si, že vypadám v tom oblečení dobře?" Zastavím se a celého si ho prohlednu a přitom se snažím zadržet smích, ne proto, že by nevypadal dobře, ne to právě naopak. Spíš mi připadalo vtipné, že po tom všem, co se stalo a kde jsme, se ptá zrovna na toto.

"Rozhodně už nevypadas jako mrtvý manžel té paní."

"No tak, ta paní byla milá a zábavná na svůj věk." Nadzvednul jsem obočí a pokračoval v chůzi.

"Zábavná? Tak to tě upřímně lituji."

"Proč?" Zamračí se nechápavě a na čele se mu tak vytvoří vráska.

"Protože nevíš co je zábava."

"Tak mi to ukaž. Co je podle tebe zábava." Na tváři se mi vytvoří samolibý úsměv, pri představě co vsechno bych mohl vyjmenovat a jak snadno bych dostal Harryho do rozpaků. "Neříkej mi, že ses na té party nebavil a že to nebyla větší zábava, než s tou starou zabavnou pani."

"Nebyla, nevím co se lidem líbí na tom se po sobě plazit a kroutit zadky a..a..a."

"Harry, prestaň."

~~~~~

Stojíme přede dveřmi obytné části farmy a ani jeden se nemáme k tomu zaklepat.

"Harry, zaklepej."

"Proč já?"

"Jsi mladší." Pokrcim rameny a odstoupím od dveří.

"To by měl byt důvod, proč máš klepat ty." Namítá, ale stejně přiloží prsty na dřevo a zaklepe.

Dveře se po nekolika sekundách otevře a vykoukne z nich mladá holka asi v našem věku. "Konečně jste se rozhodli zaklepat?" Pobavený výraz na její tváři značí, že už nás asi nějakou chvíli pozoruje. "Kdo jste?"

"Ja jsem Louis a toto je Harry. Chtěli bychom tu pracovat." Začnu a Harry do toho přikývuje.

Dívka nás chvilku pozoruje a pak propukne smíchy. "Vy?"

"Hadam, že my." Pronesu váhavě a podívám se na Harryho, který má na tváři stejný zmatený výraz.

"Vždyť neuzvednete ani lopatu."

"To není pravda." Namítne Harry, ale to už za dívčí siluetou vidím nějakého muže, nejspis jejího otce.

"Co tu chcete?" Zepta s mírným zamračením.

"Přišli jsme požádat o práci." Řekne tentokrát Harry a mně připadá, jakoby vypadl svým výběrem slov ze středověku.

Stejně jako dívka si nas oba změří hnědýma očima, které jsou si podobné, nepochybně se jedná o otce a dceru. "A myslíte, že to tu zvládnete?"