Wayside (Larry Stylinson) [POZASTAVENO]

2 - Midnight Memories

Do očí mi zasvítili sluneční paprsky a já je pomalu otevřel, což, jak jsem následně zjistil, byla chyba.

Hlavu jsem měl jako střep a při sebemenším pohybu jsem měl co dělat, abych udržel obsah žaludku v sobě. Nakonec jsem přemluvil sám sebe a pomalu se zvedl do sedu, to jsem taky neměl dělat, alespoň bych trochu oddalil ten šok.

Vedle mě leží hnědovlasé stvoření zachumlané v peřině, z které mu vyčuhuje horní polovina těla, skrz bílou košili mu prosvítá tetování na hrudi a ....moment to je moje košile?! Okamžitě sjedu pohledem na své tělo, které mi obepíná, mně trochu těsné triko. Odhrnu peřinu a vytřeštim oči, nohy mám zcela obnažené, jediný kus látky, který mě zakrývá, jsou boxerky se supermanem, počkat já nikdy takové neměl.

Dlouze jsem vydechl a vjel si rukou do vlasů, najednou jsem ucítil, jak se mi začaly hromadit sliny v puse a okamžitě si ji zakryl rukou, prudce jsem vstal a nadějné doufal, že najdu koupelnu. Vyběhl jsem na kratkou chodbu a periferně uviděl otevřené dveře ven, neváhal jsem ani chvíli a vyběhl ven do chladného podzimního ráno a vyklopil veškerý obsah žaludku do prvního křoví.

Pusu jsem si otřel rukou a spodním koncem trika, no co stejně není moje. Napřímil jsem se a rozhledl kolem, při tom mě napadla jen jedna myšlenka.
Kde to kurva jsem?
Okolí domu, ze kterého jsem právě výběhl, obklopují louky a lesy, připojená je k němu jen štěrkova cesta mířící do lesa, nevidím však žádné auto, proto automaticky sjedu pohledem k mým nohám, tlačí mě do nich kamení, ale jinak vypadaji v pořádku, pěšky jsem sem nepřišel.

I přes mé líné tempo, jsem měl co dělat, abych se nesložil na zem. Šouravé kroky mě zavedly do ložnice.

Zjistil jsem ze nejsem vzhůru sám. Modrooký chlapec, držící se za hlavu, taky seděl a zmateně se rozhlížel kolem sebe, dokud jsme se nestřetli pohledem.

"Kdo jsi?" Natočil hlavu na stranu a skrčil obočí. "Kdo jsem já?"

Sedl jsem si na druhou stranu postele, kdybych neměl tu prisernou bolest hlavy, zasmál bych se, místo toho,se v hlavě snažím vymyslet, nějakou smysluplnou odpověď. "Máš na sobě moje oblečení." Vypadne ze mě nakonec, gratuluji Stylesi, mluvis totálně z cesty, jakoby nestačilo už tak vypadáš s kocovinou blbě.

Chlapec se zatváří vyděšeně, když zjistí, že mám pravdu. "Mimochodem jsem Harry." Prohodím a dívám se na jeho zmatený obličej.

"Louis." Řekne nazpátek a mě se v hlavě vybaví včerejší vzpomínka na kluka tanečícího na stole, nad tím se ušklibnu a uchtnu, úsměv mě ale přejde, když mi dojde, že jsem o pár hodin později dělal to samé, v horší verzi.

"Jakto že mám tvoji košili?"

"Nechci tě strašit, ale pravděpodobně máš i mé boxerky." Louis okamžitě odkryje peřinu a já mám tak možnost vidět mé černé boxerky, jeho výraz mě donutí se zasmát, i přestože jsem měl bezpochyby ten stejný. Chlapcovi oči zabloudí na mé tělo a rozšíří se při pohledu na mé pozadí. Tezko říct jestli je to proto, že nosim jeho boxerky, nebo proste proto ze mému zadku nikdo neodolá.

"To ale pořád nevysvětluje proč."

"Hele, vím toho asi tolik co ty."

"Myslis ze jsme spolu spali?" Zeptá se napůl vystrašeně a napůl zvědavě. Instinktivně začnu očima bloudit po pokoji, jestli nenajdu nějaké důkazy. Už jsem si chtěl oddechnout, že jsem nic nenasel , bohužel přímo vedle mé nohy se objevil.

"Použitý kondom." V duchu jsem se zděsil, já včera přišel o panictvi s někým koho neznam. Přesně toto je důvod proč nechodim s Horanem na párty. Horan, až se mi dostane pod ruky tak ho uškrtím.

"Neee." Zaskuhral Louis a opět se svalil do peřin. "Já nejsem gay. Mám přítelkyni." Zabědoval a promnul si obličej rukama. "Nebo spíš měl jsem, včera pred tou party jsme se rozešli." Rezignovane vydechnul a vstal z postele.

"Kam jdeš?" Zadržel jsem ho s tazavým pohledem.

"Podívat se, kde jsme."

"V naproste díře světa." Má slova zůstali bez odpovědi, modrooky chlapec vyšel z pokoje, zatímco já se znovu zachumlal do peřin.

-----------

"Našel si tu někoho?" Zeptal jsem se Louise, mezitím co jsme oba seděli v kuchyni a popíjeli čaj, který jsme tu našli. V celém domě nebyl jediný člověk kromě nás.

"Ne, a ty jsi našel naše věci?" Pouze jsem pokroutil záporně hlavou a sledoval, jak z hrnku stoupá horká pára. Jediné co máme je to, v čem jsme se vzbudili. Zhruba před deseti minutami jsme si přehodili své oblečení zpět.

Peníze, telefony, doklady, kalhoty, boty, to vše postrádáme uprostřed ničeho s člověkem, kterého neznáme. Co více si přát? No, Stylesi chtěl jsi dobrodružství, máš ho mít.

"Hele, je mi to blbé, ale vzhledem, že jsme spolu spali, je to asi jedno, ale jsi buzn...chci říct gay?" Mé zelené oči se stretnou s modrýma a já se do jich na chvili zakoukam tak, že málem zapomenu odpovědět. "Bisexuál, jsem bisexuál."Při odpovědi sklopím hlavu a slova téměř zašeptám.

"Stydíš se za to." Když si všimne mého nechápavého pohledu, pokračuje. "To nebyla otázka. Říkáš to, jako by ses za to styděl."

"Nestydím se za to, jen jsem se téměř nikdy nesetkal s kladnou reakcí."

"Bál ses mojí reakce? Vždyť jsme spolu spali bože. Neříkám, že se mi to nějak líbí, ale dokážu s tím žít."

"Dokážeš žít s tím, že jsme spolu spali, nebo s tím že jsem bisexuál?" Zeptám se s povytaženým obočím.

"Vlastně se to vztahuje k obojímu." Zasměje se a při pohledu na jeho úsměv se začnu usmívat taky. Možná přece jen toto "dobrodružství" bude za něco stát.

Toto je oficiálně druhá kapitola a já se chci omluvit za to, že je tak krátká a že za moc nestojí, v dalších dílech se to rozjede nebojte :DD
Budu ráda za každý ohlas, takže se nebojte prosím komentovat :)
Sabi :*