Wayside (Larry Stylinson) [POZASTAVENO]

4 - Stylish Styles

Louis

"Edinburgh? Cože?" Podívám se na Harryho, který má stejný výraz jako já.

"Jak daleko je odtud Edinburgh." Harry se pokusí nasadit klidným tón hlasu, ale jde slyšet zděšení.

"Asi půl hodinu." Mile se usměje. "Autem." Dodá babička a my si s Harrym oddechnem, aspoň to není tak daleko. Od Londýna už nas dělí jen 7 hodin cesty, autem.

"Harry, co budeme dělat?"

"Nemám tušení."

O pár minut později

"Je to všechno, jen tvoje chyba!" Řekne naštvaně Harry, když se pokouší na nohy natáhnout staré plátěné kalhoty v barvě bláta, které mu jsou očividně malé.

"Moje vina? Můžu snad za to, že ses opil a pak...pak..ses semnou vyspal?"

"Kdyby si tolik nekroutil tim zadkem, tak by se to nemuselo stát." Vážně řekl to, co jsem slyšel?

"Takže za to může můj zadek?" Ironicky se zasměju a vezmu do rukou světle béžové kalhoty a kriticky se na ně podivam, nemám jinou možnost, než si je obléct.

"Stejně je ta pani hodná, že nám dá oblečení po jejím manželovi." Řekne Harry mimo téma, když se mu konečně podaří zapnout talhoty a začne si oblékat hnědý svetr. Poodstoupim od něj a celého si ho zaměřím, v další sekunde už se valim smichy po zemi. Nevim, kdo byl manžel té paní, ale rozhodně nemohl mít více, než metr sedmdesát a na Harrym jeho oblečení vypadalo, zvláštně.

"Připadá ti něco k smíchu?" Zeptá se otráveně.

"Jo ty."

"Blbečku." Naštve se a hodí po mně polštář, ale i tak mohu vidět, jak se mu cukají koutky. Na nic nečekám a jelikož se za ním nachází postel, doslova ne něj skončím a svalím ho na ní a následně ho začnu lehtat, nevím, co to do mě vjelo, teda vím, vjel do mě on, včera v noci, ale teď jsem měl potřebu vidět úsměv na jeho tváři.

"Louisi." Bránil se a křičel mé jméno, mezi smíchem, ale já přesto nepřestával. Obkročmo jsem si na něho sedl a ruka mu vjel pod svetr, abych měl lepší možnost, mu způsobit další nával smíchu.

"Přestaň, nebo se počůrám."Cele jeho tělo se kroutilo a mě se nějakým zajímavým způsobem zalíbilo, dotýkat se jeho sametové pokožky. Asi musím být ještě opilý.

"Přes to, se přenesu." Náhle uslyším, jak se otevírají dveře, ve kterých spatříme udivený výraz, té staré paní.

"Kluci, nechte si to prosím, do své loznice." Okamžitě slezu z Harryho a začnu říkat, že to není, tak jak to vypadá, což se dělá dost těžce, když obkročmo sedíte polonazi na někom, kdo má rozcuchane vlasy a červené tváře od smíchu.

Když babička konečně odejde, začnu si oblékat zbytek oblečení, což je tmavá košile a hnědá vesta.

Oba s Harrym vyjdeme nejistě ze staré ložnice do kuchyně, kde už na nás čeká ta stará paní s úsměvem od ucha k uchu.  "Prosím vás. Nemáte ještě nějaké boty." Položí otázku přiškrceně Harry a já jen přikývnu.

Babička kolem nás projde do předsíně a i se značnými problémy, si klekne k botniku.

"Mám tady boty po manželovi." Jak nečekané, nedivil bych se, kdyby tu byl i manželův popel.

Opatrně podá Harrymu kotnikové černé boty, podle jeho úsměvu soudím, že se mu snad dokonce líbí. "A tady jsou jedny pro tebe." Usměje se a podá mi podobný pár bot. Oba poděkujeme a začneme si je nazouvat. Problem nastal až ve chvíli, kdy jsem zjistil, že mi jsou tak od dvě čísla větší, zatimco Harrymu padnou dokonale.

"Prosim vás, nemáte nahodou nějaké menší." Zeptám se co nejmile, ale i přesto do mě Harry dlubne, protože si mysli, že je ta otazka, ode mě neslušná.

"Ale ovšemže." Z botniku potom vytahne světle fialové boty, které nejdou popsat jinak než ženské. Jsou to takové střevíčky s mírným podpatkem, ale přesto jsou uzavřené. S křečovitým úsměvem jí poděkuji a obuji si je. Periferne přitom vidím, jak se Harry snaží, aby se nahlas nerozesmál.

"Tak se mějte, doufám, že dorazíte v pořádku."

"Děkujeme moc za všechno, jednou se za vámi přijdeme podívat." Usmál se Harry a babička ho štíplá do tváři a vlepila pusu , ja se jen modlím, aby se Harry nezačal zase červenat.

"Děkujeme." Dodám a konečně se s Harrym v zádech, otáčím a vycházím ze dveří, které se za sekundu zavřou a ja zůstávám opět sám s Harrym, uprostřed ničeho, skoro 7 a půl hodinu cesty autem od svého domu.

Takže, vím že tato kapitola je žalostně krátká a za moc nestojí, ale příště už to bude lepší, bude se tam totiz konecne neco pořádného dít.
Nezapomeňte prosim ma komentáře a votes, pokud se vam to líbilo. Děkuji
Sabi
Atk. 14.10- pridala jsem první díl mé nové povídky 'Dreamer' , budu ráda, když si ji přečtěte :D