Wayside (Larry Stylinson) [POZASTAVENO]

Naughty night

Harry

Celým domem se ozýva hlasitá muzika, přes kterou neuslyším vůbec nic. Niall se mi ztratil v momentě, kdy jsme překročili práh domu. Přísahám, že zítra ráno ho zabiju. Moc dobře ví, že na párty nechodím, vlastně toto je moje teprve druhá párty v životě. Na tu první myslet nechci, řeknu k tomu snad jen to, že to byla nezapomenutelná narozeninová oslava, koneckonců vše co pořádá Niall je nezapomenutelné, pokud to teda jako on nepřeženete s panáky Tequily.

Nejsem schopen se přes hlasitou hudbu a basy soustředit na vlastní myšlenky. Toto je asi důvod, proč lidé na párty chodí, aby nemuseli na nic myslet, ono tady dost dobře ani myslet nejde.

Prodírám se skrz dav, snažíc se najít blonďatého Ira, pijícího mi krev. Všude kolem mě lidé tančí, pijou, zvracejí, pijou, vyměňují si tělesné tekutiny a zase pijou bůh ví vlastně co.

My anaconda don't,
My anaconda don't....

Slova písně se rozezní místnosti a já si všímám, že na stůl vedle mě, leze nějaký kluk, který ani nahodou není zcela při smyslech. Postupně začíná takovým zvláštním způsobem kroutit zadkem, asi pokus o twerk, no aspoň se snaží a v takové opilosti, je to vlastně celkem umění, nemyslím tím twerkovani, ale nespadnutí ze stolu. Zadek hezký má to se mu musí nechat a celkově škaredý taky není, hnědé vlasy mu v rozcuchu poletuji kolem hlavy a na rukou se rysuji svaly vyčuhující z černého trika, ale proboha pokud mají lidé více než jedno promile alkoholu v krvi, neměli by tancovat.

Samozřejmě hned vedle stolu stojí Niall, jež se sotva drží na nohou a pokouší se o to samé, co ten kluk na stole, jeho opilost mu však aninnedovoluje na stůl vylézt. Milí vážení a to tu jsme jen hodinu a půl.

Naštvaným a rozhodným krokem se začnu prodírat mezi lidmi, přímo k mému blonďatému kamarádovi.

"Nialle!" zakřičím i přesto, že stojím vedle něho.

"Harryyyy." Poslední písmena protáhne a hodí si svou paži, kolem mých ramen. "Jakto, že jsi střízlivý?" Vysouka ze sebe slovy, kterým sotva rozumím. "Pij." Dříve než stačím odpověď, držím v ruce červený kelímek plný, čehosi. Otevírám pusu, abych něco namítl, ale Niall začne razantně kroutit hlavou. "Ne, ne, nemluv. Pij." Pronese tak vážně, jak mu to opilost dovolí, nicméně při tom vypadá spíš směšně.

Sklouznu pohledem na tekutinu v kelímku, který si přitáhnu blíže k obličeji. Do nosu mi udeří opravdu silná vůně tvrdého alkoholu, toto pivo nebude.

Hrdlo mě začne pálit a já cítím, jak se mi po celém těle rozlévá teplo. Niall se usměje od ucha k uchu a dodá něco ve smyslu 'Takhle se mi líbíš.' Ale nejsem si tím jistý.

Podlaha vedle mě zaduní, když kluk, který před pár okamžiky tancoval na stole, seskočí vedle mě, celkem se divím, že to ustál. "Harry, dovol abych ti představil mého kamaráda Leuwise." Během posledního slova, se Niallův jazyk zamotá tak, že netuším jaké bylo jméno dotyčného.

"Louis." Zakřičí mi kluk, přímo do ucha, abych ho slyšel.

"Harry." Odpovím mu a cítím, jak mi někdo, někdo Niall, dolévá alkohol v kelímku. Mírně se zamračím, ale jakmile spatřím Niallovo mrknutí, s protočením očí, celý obsah kelímku, předám svému žaludku.

~~~~

Od tohoto okamžiku, mám jen velmi matné vzpomínky.

Vzpomínám si jen, jak se k mému tělu tisklo nějaké jiné a ja se nebránil, naopak to ve mně vyvolávalo potřebu chtít víc a víc. Také vím, že kelímek v ruce, díky mému kamarádovi, nezůstal ani chvilku prázdný.

A pak přišlo to nejhorší, přišel okamžik, ve kterém jsem díky alkoholu, v mé krvi, přestal mít absolutní soudnost a snad poprvé za celý můj život se trochu odvázal, trochu víc. Nevnímal jsem svět kolem sebe a nechával se unášet hlasitou muzikou, najednou jsem si myslel, že na tancování v opilosti není vůbec nic špatného, naopak je to úžasná zábava a ochotně jsem se natřásal na stole. Bez trika, bez kalhot, jen v boxerkach.

"Kocourku, pojď si hrát." Uslyšel jsem u svého ucha, do krku jsem vylil další obsah kelímku a to poslední, co si pamatuji, je jen jak mě někdo zatáhl do chladu podzimní noci.

-Votes & Comments for next chapter.