Imunní

O lásce a smrti

Z hlavní sršely malé jazyky světla které položili kohokoliv na koho ukázali k zemi. Částice krve ve vzduchu byli jako rudý dým všude kolem a těla padali. Všechny co jsem znal posledních pár let, ti s kterými jsem chodil do hospody, na lov. Otcové a matky. Všichni umírali...a všichni rukama té která přísahala že je bude ochraňovat.

War: KU*VA !

Měl jsem to štěstí nestát úplně před hlavněmi a všechny kulky věnované mně zachytili ostatní bezbranní lidé města.

War: Kur...sakra...SAKRA !

Snažil jsem se běžet co nejnepředvídatelněji abych se vyhl všem vystřelúm směřováným na mně, no nemohl jsem se vyhnout těm zabloudilím. Jedna mě trefila do ramene a další škrábla o stehno.

War: Běžte ! Všichni pryč !

Snažil jsem se z každého dechu varovat ostatní občany chodící po městě. Když neposlouchali hodil jsem se za ně aby vykryli alespoň nějaký ten výstřel.

Naproti mně běžela Azure která nevěděla o co se jedná. Slzy jí stáli na hraně očí a jen na mně zmateně křičela.

War: BĚŽ !

Běžel jsem přímo na ní abych zachytil jakýkoliv výstřel mířící na ní. Co se děje si uvědomila až v poslední chvíli a rozběhla se k bráně města. Stálo tam už několik vystrašených občanů čekajících na otevření od ochránců.

Když jsem doběhl k mé chatce snažil jsem si co nejrychleji sbalit to důležitý.

War: Prosím ať jsou v pořádku... všichni.. ať.. ať....v pořádku... prosím.

Panikařil jsem. Střelba neustávala a před branami už leželi mrtví, naštěstí byli už otevřené a některým se povedlo utéct.

War: Brok..brokovnici.

Nahmatal jsem pod postelí mojí starou brokovnici a nabil do ní co nejrychleji broky. Z města se už ozývali i výkřiky bolesti a smutku no střelba pořád pokračovala.

War: Noták !

Škubl jsem zipem na batohu a vzal do rukou nabitou brokovnici. Hluboce se nadechl a chytl kliku..pak jsem se podíval na pracovní stůl a na kuši ležící na něm...na rukověti byli napsaná slova Láska a válka.

War:...sakra...

Zavěsil jsem si kuši s opasem na rameno  a rozběhl se ven.

???: Jeden tady je ! Potřebuju..

Vystřelil jsem z brokovnice. Mužovi se hlava rozprskla jako meloun a já běžel k celám. Všude byli mrtví, a všichni byli naši.. neozbrojení občané. Děti, starci, ženy... všechny postříleli.

!!!: Ware !

Už jsem byl za radnicí když po mě někdo začal střílet. Zamrzl jsem na místě.

!!!: Tebe je mi i líto zabít, jednou jsi nám s bratrem zaplatil drink. Ale co se dá...

Jako odnikud vyšlehl na muže oheň a v sekundě byl černý jako sopečná skála. Křičel, ale né dlouho.

Oheň přestal. John položil plamenomet na zem a usmál se.

John: Musel jsem dát Satanovi poslední sbohem.

Přikývl jsem na znak vděku a rozběhl se k celám. Všichni vězni křičeli. Někteří prosili, jiní plakali a někteří vsadili na výhrůžky a nadávky.

War: Ivy ?

Death přišla k mrežím a zmateně se na mě dívala.

War:...jen mě prosím nezabij.