Imunní

Za zdmi

Jeff: Achjo...dobrá jdu.

Azure: Jó. Takhle se mi líbíš.

Azure se usmála.

Pete: Doufám že nás tam po pár minutách nenecháte aby jste šli někam do křoví.

Azure: Pete ! [Nervózní smích]

Jeff: Neměl bych zajít pro Samaru ? Možná by šla s námi. Je sama v chatce.

Oba kluci se začali falešně smát.

Jeff: Co.

Azure: Jeffe. Samara je v pohodě...no nehodí se k nám.

Hugh: Prostě řekni že je divná. Nechceme ji tady.

Azure smutně přikývla.

Jeff: Aha...no.. nevadí.

Pete: Dobře, jdeme.

Pete šel s baterkou první. Je vysoký no hubený takže se přecpal snadno. Hugh šel hned za ním, ten měl se svojí postavou větší problém,no nakonec jsme se skrz dostali všichni.

Jeff: Páni, je tady pořádná tma.

Hugh: Když se bojíš můžeš odejít.

Azure: Bojíš se ?

Kdyby jen věděli čím vším jsem si prošel.

Jeff: Vůbec.

Azure: Supr.

Pete: Povedu vás až po náš táborák.

Šli jsme černočerným lesem. Azure se ke mně každým krokem víc a víc tlačila až mně nakonec držela za ruku.

Pete: Nechápu to. Měl by být tady.

Azure: Není tady ?

Pete: Nevím já... počkej.

Pete šel rychlejším krokem před nás až bylo nakonec vidět jen světlo jeho baterky pohybující se mezi stromy.

Hugh: Pete nechoď tak daleko...

Světlo baterky zhaslo.

Hugh: Doprdele.

Ocitli jsme se v úplné tmě.

Hugh: Dobře. Musíme najít Petea..pak půjdeme hned zpátky.

Azure: Jak ?! Není tu ani kousek světla ! Že jsem sem vůbec šla.

Azure mi pustila ruku a rozběhla se směrem odkud jsme přišli.

Jeff: Azure !

Hugh: Jsme v prdeli...dobře seru to jdeme za Azure.

Hugh mě obešel a nervózně kráčel za Azure která už nebyla vidět.

Šel jsem za ním dokud se náhodně nezastavil. Šokovaně a vyděšeně se díval nalevo od sebe.

Jeff: Co ?

Hugh: Slyšíš ?

Řekl nervózně a skoro pisklavým hlasem.

Na chvíli jsem ztichl. Nalevo od nás byli slyšet jen odporné zvuky...jako trhání masa zuby. Zvuk který vydávají mrtvý když žerou svoji oběť.

Chvíli jsme jen mlčky a vystrašeně stáli a poslouchali...pak zvuk utichl a začal se ozývat jiný zvuk... lámání větviček a tahání nohou po zemi v našem směru.

Jeff: Možná je jen jeden...

Kroky se přibližovali a najednou se ozvali další kroky. Kousek od těch prvních.