Milovat válku

142 16 21
                                    

Petyr: Můžete... mě.. prosím .. zabít.

Artuš: Někdo tu má deprese.

Petyr: Musím tady ležet a mám zlomenou páteř. Mám to tady nejhorší.

Artuš: Já zase musím kakat do sáčku

Petyr:....

War:....

Po ošetřovně se rozlehlo ticho a Artuš se schoval pod deku.

Yumiko:..tohle je jeden z případů, proč mám někdy spíš sklony k tomu být lesba než bisexuálka.

Petyr: Nedivím se. Děkuju že sem za mnou chodíš.

Yumiko: Půjdeme dnes cestou kterou přišli ty dvě holky a budeme se snažit vypátrat Kim. A kdo ví co se stane, tak se raději loučíme se všemi.

Petyr: Takhle ti zakazuju mluvit.

Petyr zasténal bolestí.

War: Neboj, dám na ní pozor.

Artuš: Tak to můžeme rovnou začít dělat náhrobek.

War:...že já ti schovám všechny sáčky v dosahu.

Artuš:...promiň...

Do ošetřovny zrovna přišel Jeff i s Luckym.

Jeff: Ou.. omlouvám se.

War: Jsme na odchodu.

Vstal jsem ze židle a přišel až k Jeffovi. Pohladil jsem Luckyho pod bradou a on spokojeně zavřel oči.

War: Jsem slyšel že jste podnikli menší dobrodružství.

Jeff: Jo. Tak trochu, znáš to. Potkám vlka, zabiju pár zmrdů, sem tam umřu. Jen teď mám domácí vězení.

War: Tak co děláš tady.

Jeff: Lilly...byla včera na menší oslavě.

War: Chápu.

Lucky se rozběhl k Petyrově posteli a začal mu čenichat ruku.

Petyr: Rád tě vidím, štístko.

Yumiko: Tak, nebudeme rušit.

Yumiko se zvedla ze staré židle a přišla ke mně.

Yumiko: Jdeme ?

Jeff: Kam ?

War: Půjdeme po stopách Kim.

Jeff: Oh. Můžu tak..

Yumiko: Ne.

Yumiko mě chytla za rameno a vedla ven.

War: Co děláš. Musí se jednou naučit to dělat.

Yumiko: Jo, ale radši až bude z Lilly hnilák a to pět metrů pod zemí.

War: Bojíš se jí ?

Yumiko: Upřímně ? Jo.

War: Fajn, tak nejsem sám.

Kráčeli jsme ven z ošetřovny směrem k centru města. Nigel stál spokojeně vedle aut a sledoval muže nakladající zbraně a zásoby do kufrů.

Nigel: Půjdete dnes nebo počkáte do zítřejšího rána ?

Yumiko: Rádi bychom šli už teď. Čím více času budou oni vědět kde jsme my a my kde oni ne, tím hůř.

Nigel: Beru na vědomí. Ovšem počkat do zítřejšího rána nemůže vadit.

Budd: Všechno je naloženo. Řekněte a můžeme vyrazit.

ImunníKde žijí příběhy. Začni objevovat