Maska ✔️

16. kapitola

Tenley

Po poradě jsme se s Jamesem vydali rovnou do školy. Neměli jsme tušení, v kolik zavírají, ale kdybychom se po tom pídili, akorát bychom plýtvali časem. A v neposlední řadě, když jste mimo vyšetřovací stanici, můžete narazit na ledacos. Třeba na něco, co by vám mohlo pomoc nebo celé vyšetřování ještě víc zamotat. 

Když James zastavil před školou a jako první vylezl z auta ven, neušlo mi, že třískl dveřmi. Zvědavě jsem vykoukla a shledala, že máme čest s novináři. 

,,Pojď," řekla jsem a s Jamesem po boku se vydala k Fettes College. Novinářů jsme se tím ale nezbavili, což mě ani moc nepřekvapilo. Pak mi ale jedna ženská, a já tušila, že to byla ta samá jako posledně, položila otázku a já se neudržela. ,,Není to vaše posraná věc!"

Ani to s ní nehnulo. ,,Takže popíráte, že vedete vyšetřování?"

,,Já nic nepopírám, a i kdyby ano, je to úplně jedno, protože nemusím říct vůbec nic a nakonec o mně stejně vyjde nějaký rozhovor, který jsem nikomu neposkytla!"

Evidentně spokojená se na mě usmála a já, třebaže jsem vůbec neměla v úmyslu někdy něco takového udělat, jsem se otočila na patě a došla přímo k ní. ,,Vy všichni, celá ta vaše smečka, jste odporní. Přiživujete se na neštěstí druhých a parazitujete na těch, kteří se tomu snaží zabránit."

,,Tenley."

Zavrtěla jsem hlavou a nechtěla přijmout, že se přestávám ovládat. Jamesův hlas působil oproti tomu mému najednou tak klidně a já z toho přicházela o rozum. ,,Tohle můžete brát jako oficiální rozhovor."

,,Tak už pojď," povzdechl si James a chtěl mě chytit kolem ramen, jenže já ucukla. Ještě by nás měli za milence, a to by nám tak scházelo.

,,No, snad se v tomhle případě vyhnete čepeli, slečno Williamsová. Ať už ho povedete nebo ne."

Při slovech té obtloustlé husy mi v jizvě nepříjemně zapulsovalo. Ne nadarmo se říká, že pokud se budete vrtat ve starých ránách, nikdy vás nepřestanou bolet. Jenže tohle nebylo jen v mých rukách. Pořád mi to všichni strkali pod nos, protože mně chtěli zlomit. A to byl taky jeden z důvodů, proč jsem dělala tuhle práci. Už od malička jsem chápala, že pokud se na tomhle světě někdo dokáže chovat nemilosrdně, nedejbože až zrůdně, tak jsou to právě lidé.

**

,,Mám své povinnosti, nemůžu tu mít dvakrát za den nastoupené detektivy... To, co se stalo, je otřesné, ale věřte, že kdybych věděla o čemkoliv zvláštním, už bych to řekla vašim kolegům."

Samanthy třídní byla malá, drobná a už od pohledu dost přímočará, což bylo u osob, které byly vyslýchány naprosto ideální. Jenže v tomhle případě jsem se nemohla zbavit pocitu, že ta ženská ví něco, co se Don a spol zatím nedozvěděli.

,,Co jste vlastně našim kolegům pověděla?" zeptal se James, jako by mi četl myšlenky.

,,Řekla jsem jen čistou pravdu. Samantha byla trochu uzavřenější, ale moc fajn dívka s dobrým prospěchem."

,,Neměla třeba nějaké nepřátele tady na škole? Někdo, s kým by si nerozuměla?"

,,Ne, to si nemyslím. Podle všeho to měla trochu těžší doma, ale válčení s rodiči, obzvlášť v tomto věku, se nedá považovat za něco podezřelého."

Potlačila jsem úšklebek, když mi došlo, že jsem ještě od nikoho ze Samanthy okolí neslyšela kladný názor na Iana Newtona. A i když mi to zpočátku připadalo nepravděpodobné, začínala jsem mít čím dál větší podezření, a to dokonce i navzdory těm fotkám, jež objevil Don.