Maska ✔️

1. kapitola

Jasmine

Nechápala jsem, proč jsem se sama od sebe vzbudila tak časně. Předešlého večera jsem toho měla v práci plné brýle, a tak bych očekávala, že si dneska vychutnám spánek, když na něj mám čas. Pak jsem si ale uvědomila, že vlastně tolik času nemám. Za jiných okolností bych měla více klidu. To bych ale včera nesměla téměř zašlápnout tu škrabošku, která se mi teď válela na nočním stolku.

S velkým sebezapřením jsem otevřela jedno oko. Těžké šedé závěsy byly zatažené, takže jestli bylo venku světlo, nepoznala jsem to. Jenže já i tak věděla, že je ještě hodně brzy. Vždycky, když jsem se vzbudila před půl sedmou, čelila jsem otravnému tlaku v hlavě, kterému jsem teď byla vystavena.

S tichým nadáváním jsem se nadzvedla a pohlédla na obrazovku telefonu, která mi hlásila, že je dokonce teprve 5:52, což mi přišlo už vážně přehnané. Mohla jsem si sice namlouvat, že se mi třeba chtělo jen na záchod, jenže v tom to nebylo. Nemohla jsem spát, protože jsem měla v hlavě nasazeného brouka.

Položila jsem telefon zpátky na stolek a zavadila o tu tyrkysovou škrabošku. Posunula jsem se po matraci o trochu výš a opřela se o čelo postele, abych tu výstřednost posetou malinkými safíry znovu prozkoumala.

Doteď jsem nechápala, proč si rodina Newtonových nechala vybudovat tu svou okázalou vilu nedaleko tak obyčejné oblasti, jako je ta, ve které jsem bydlela já, jakožto občan s průměrným měsíčním příjmem. Tady v Edinburghu je hromada daleko lepších čtvrtí. Nechápala jsem to. Nicméně mě lákala představa, že jim tu škrabošku - kterou patrně ani nebudou postrádat - přinesu přímo ke dveřím a se skromností sobě samotnou jim ji vrátím.

Znovu jsem přejela prsty po tom zdobení. Nevím, jestli jsem se měla považovat za čestnou, když jsem nebyla v pokušení ji prodat a něco z toho vytěžit, nebo za blbou, protože by to nejspíš udělal úplně každý.

No dobře, možná jsem vážně byla hloupá, když jsem tam chtěla jít, ale taky jsem byla zvědavá. Když jsem včera tu škrabošku sebrala ze země, něco mi na tom nehrálo. Věděla jsem, že Newtonova dcera dodělala střední školu a on na její počest uspořádal tématický večírek. Tohle dělal běžně. Jestli vám to přijde banální, tak mi věřte, že v tom nejste sami. A díky těmhle maskám z pravých křišťálů, diamantů a bůhvíčeho ještě to byl o to větší kýč.

Krátce jsem si odkašlala, protože jsem měla sucho v krku. Potřebovala jsem se zvednout a trochu zkulturnit. Napadlo mě, že bych si skočila do centra na snídani, tam se chvíli zdržela a pak šla rovnou k Newtonovým. Přemýšlela jsem, jestli osm ráno nebude moc brzy.

Když jsem se loudala do kuchyně a nechávala si chladit chodidla o studenou podlahu, došlo mi, že jsem včera zase nezamkla. Poslední dobou jsem na to zapomínala neustále, ani vlastně nedokážu říct proč. Nejspíš z lenosti.

Zívla jsem a připravila si hrnek na čaj. Nikdy jsem nebyla milovnicí kávy (možná proto, že mě absolutně neprobírala), takže mi každé ráno zahřívaly břicho právě čaje. Všemožné čaje. Byla to taková moje oáza.

V koupelně jsem se v rychlosti osprchovala, abych pak zabalená v bílém županu a s čajem v ruce usedla k televizi. V podstatě jsem ji ale měla jen jako zvukovou kulisu, protože jsem na notebooku potřebovala doladit termíny na další focení, což bylo v případě mého zaměstnání základem.

Focení miluji a vždycky jsem dávala velké naděje svým vizím o tom, jak se tím jednou budu živit.

Smutná realita spočívá ve faktu, že když jsem dodělala uměleckou školu, nikdo mi žádný večírek s maskami nepřichystal, pomyslela jsme si v duchu a zakřenila se. Úsměv mi ovšem zmizel z tváře ve chvíli, kdy redaktorka mluvící ve zprávách přilákala veškerou mou pozornost.

,,...byla tragickou nocí. Tělo Samanthy Newtonové, dcery majitele novin E-news, bylo krátce po třetí hodině ráno nalezené na turistické stezce vedoucí podél Královské míle. Samathy starší sestra se nechala slyšet, že se Samantha nepohodla s rodiči a utekla, což neudělala poprvé, takže to nepovažovali za důvod k panice. Ostatní členové rodiny odmítli vypovídat. Samantha se stala objetí brutální vraždy, která-"

Moje ruka sama od sebe popadla ovladač a vypnula televizi. Seděla jsem ve svém obývacím pokoji v úplném tichu, který narušoval pouze můj zrychlený dech. Byla jsem v šoku. Jak už jsem řekla předtím, věděla jsem, že je něco špatně, když jsem kousek od svého bytu našla škrabošku, ale tohle by mě za nic na světě nenapadlo. Zhoupl se mi žaludek při myšlence, že jsou mé otisky na něčem, co může souviset s trestným činem takové povahy.