Ta holka je jablko!

7. Ember

Jsme s Lotty v cukrárně, každá jíme svůj dortík, upíjíme ledovou kávu a pomlouváme lidi. Je to jedno z nejlepších témat k hovoru, co znám. Co sbližuje lidi víc, než společná nenávist k někomu jinému?

Zrovna se smějeme novému vztahu Dáši Dashové (ano, ta holka se tak fakticky jmenuje), když se Lotty zakousne do dortíku a promluví. (Vážně bych si přála, aby nejdřív spolkla dortík a až pak začala mluvit, ale to je naivní přání.)

"Pfetaf si," začne a já přemýšlím, že si začnu hledat jazykový kurz lottyštiny - moment, nemluví se tak v té divné zemi? "Ften umhuj hehu." Tak jo, fakt ten kurz potřebuju.

"Cože?"

Lotty konečně spolkne ten dort. "Říkám, že ten tvuj je prý už tu."

Zatvářím se zmateně. "Kdo můj?"

"Ten Terrouš. Slyšela jsem od paní Hisherové, jak bydlí vedle děsivého Leonarda, že dnes přijedou nějací jeho synovci. Kdo to asi bude," uchechtne se Lotty, ale mě do smíchu tedy rozhodně není.

"COŽE? Terry přijede DNES? Ale... Můj mistrovský plán! V kolik přijede?"

"Asi v půl sedmý."

Kouknu na hodiny. 18:19. Zvednu se ze stolu. "A proč mi to říkáš až teď?!" vyjeknu na Lotty.

Pokrčí rameny. "Je to důležité?"

Zaúpím a zatímco opouštím cukrárnu, vidím ještě, jak se Lotty znovu zakusuje do dortu.

***

Běžím městem, jak rychle jen můžu, abych doběhla na místo určení co nejdřív. Je 18:26, když doběhnu ke Scotchově domu. Rozhlížím se, hlasitě oddechuji a přemýšlím, kam se schovám. Nakonec se rozhodnu zalézt za skupinku kontejnerů, jež postává naproti přes silnici. Ignoruji ten smrad a čekám.

Uběhne asi deset minut a vidím mužskou postavu nesoucí tašky. To musí být můj Terry! pomyslím si a ihned se za ním rozběhnu.

Přepadnu jej zezadu, otočím a bezmyšlenkovitě políbím. Slyším, jak pouští tašky a rukama mě chytne za zadek. Takto se líbáme několik vteřin, když...

"Proboha, ty nejsi Terry!" zhrozím se a prudce od sebe kluka odstrčím.

Tenhle kluk má trochu delší vlasy, než měl Terry, o odstín tmavší, v obličeji je úplně jiný a dost smrdí trávou. Jakto, že jsem nic nepoznala? Zezadu vážně vypadal jako můj Terry!

Kluk se usměje. "A díkybohu za to, kočičko. Jsem Olin, jen ták mimocho."

Stále se usmívá, ale mě na téhle situaci nic úsměvného nepřijde. "Kdo jsi?" zamračím se na něj a založím ruce v bok.

"Olin říkám, ty hloupoučká kočičko. Terryho nejlepší kámoš. Kdo seš ty?"

"Kde je Terry?"

"Já se ptal první, prdelko."

Povzdechnu si. "Jmenuju se Ember. Čekám tu na Terryho. Měl dneska přijet."

"Ooooou!" Olinovi zajiskří v očích. "No to mě podrž, tak ty jsi ta slavná Embrlinka. Terry nekecal, seš fakt kočka."

Celá se rozzářím. "Terry ti o mě říkal? A říkal, že jsem kočka?"

Olin přikývne. "No to si piš. A říkal toho mnohem víc... Samé pěkné věci. Ale víš co, Terrymu se nedá věřit. Možná by bylo lepší, kdybys mi sama ukázala, jak moc seš skvělá."

Několik okamžiků tu nabídku zvažuji, ostatně něco na tom klukovi je k zakousnutí, ale pak se vzpamatuji a důrazně zavrtím hlavou. "Pitomče. Radši mi pověz, kde je Terry!"

Olin přistoupí o krok blíž a chytí mě kolem ramen. Nepatrně se odtáhnu, ale Olin mě drží pevně. "Tohle tě asi nepotěší... Ale Terry sem přijel za svou snoubenkou. Je šílenej, víš... Já jsem se mu to snažil vymluvit, ať radši zavolá té krásce Embrlince, ale von je blbej. Být tebou, už bych s ním neztrácel čas. Oliňák ti předvede lepší zábavu, na to vem jed."

"Ale já vím, že je zasnoubenej. Přesvědčím ho, aby pro mě tu nánu opustil. Beztak v tomhle městě lepší holku nenajde," usměju se a zastrčím si pramínek vlasů za ucho.

"Páni, ty jsi drsná. To se mi líbí," zašeptá Olin ve snaze se ke mně naklonit ještě blíž. To se mu ovšem nepovede, konečně ho od sebe odstrčím.

"Říkal ti Terry, kam jde? Kde ta jeho snoubenka bydlí? Vážně mě zajímá, jaká naivka mi chce vzít mého kluka."

"To fakt nevim, kde bydlí. Terry prostě zdrhnul za ní a nic mi neřek, parchant jeden praštěnej. Ale když jsem narazil na takovou sexy slečnu, asi mu to i odpustím..."

Ten kluk si asi nedá pokoj. "A víš aspoň, jak se ta blbka jmenuje?"

Olin se tváří, jako kdyby přemýšlel. "Joo. To mi Terry říkal... Ale bylo to něco divného. Sákra, jak to bylo?"

"Vzpomeň si!" naléhám.

"Pamela? Pem? Panda? Poník? Něco takovýho, bych řek."

Zamračím se. "Žádnou holku se jménem Poník vážně neznám," prohlásím pomalu a střídavě přemýšlím nad inteligencí toho chlapce a nad jménem, které mohl myslet.

"Pomme! Jo, myslím, že se jmenuje Pomme."

Nejprve se zhrozím a nevěřícně na Olina vyvalím oči. Pak se ale neubráním a hlasitě se rozesměju. Tak ta slavná snoubenka je Pomme Railová? To snad ne! Řehtám se jako kůň. (Mimochodem, nesnáším koně. Pokud jste náhodou kůň, umřete.)

"Copak tě tak pobavilo, prdelko?" ptá se Olin a znovu se "velice nenápadně" přibližuje.

"Žádný strach, Pomme Railovou si Terry rozhodně nevezme," prohodím mezi salvami smíchu.

Pak Olin navrhne, že bychom si spolu mohli dát jointa a já souhlasím. Nakonec mu vyprávím o bláznivosti cvoklé Pomme Railové a ještě dlouho se smějeme oba.

Nepřiznám si však, že mám větší strach, než dřív. Ta holka je šílená. Mám mnohé důvody se obávat, že pro mě představuje tu největší hrozbu... Ačkoliv pod vlivem drog, jsem pevně rozhodnutá, že se té holky zbavím.