Ta holka je jablko!

4. Ember

V průběhu čekání na Terryho příjezd, ačkoliv já pro něj budu velké překvapení, usoudím, že se potřebuju trochu zabavit. Projíždím seznam kontaktů a přemýšlím, kterému z kluků zavolám, nakonec se rozhodnu pro Sama, s kterým jsem již byla hodněkrát. Je mu sedmnáct a má holku, zábavu se mnou ale vždycky uvítá.

Kromě toho si jdu několikrát do týdne zajezdit. K motokrosu jsem se dostala, když mi bylo jedenáct. A zamilovala jsem si to, je to asi jediná věc na světě, kterou mám radši než své chlapce.

Po hodince strávené se Samem zavolám Lotty, že bychom spolu mohly něco podniknout. Lotty navrhne, ať přijdu k ní domů, že rodiče odjeli, tak dáme kafe. Když ovšem vejdu do domu Railových, začnu toho litovat.

U stolu v jídelně sedí švihlá Pomme Railová s jejím teplým kámošem Nicholasem Culteurem a na stole mezi nimi je rozmístěno několik jablek.

"Ahoj, Ember," pozdraví mě Pomme, když mě zaznamená a s dost divným úsměvem mi zamává.

"Ahoj," zamumlám, o falešný úsměv se ani nepokouším, a zamířím nahoru, kde má Lotty pokoj. Už dost dlouho se ji snažím přesvědčit, ať se nastěhuje ke mně a mým spolubydlícím - před měsíci nám čtvrtá odešla a teď tam máme prostor, ale Lotty z nějakého důvodu stále odmítá. Je jí jednadvacet, proč chce pořád bydlet s rodiči? Nerozumím.

"Čau, kočko," pozdravím kamarádku. Lotty mávne na pozdrav, ale nezvedne pohled od tabletu. "Co ta tvoje sestra dole zas vyvádí. Přísahala bych, že jsem ji viděla mluvit na jabko."

"Jo, to je Tori."

Zkřivím obočí a nechápavě se na Lotty podívám. "Kdo je probůh Tori?"

"Jedno jabko, Pomčina nová nejlepší kámoška. Ale už začíná hnít, tak se s ní Pomme snaží strávit co nejvíc času, než umře," vysvětluje mi Lotty.

Jak to může brát s takovým klidem? Mluví o chování své bláznivé sestry, jako kdyby to bylo úplně normální. "Já nechápu, proč ji někam nezavřete? Neměla by se léčit?"

To konečně přiměje Lotty, aby vzhlédla od tabletu a věnovala svou plnou pozornost mně. "Nemluv takhle o mé sestře. Není to přece žádný... No, možná je trochu blázen, no fakticky, ale nikomu neškodí. Není potřeba, aby se někam zavírala."

Povzdechnu si. "Já to přece myslím pro její dobro." Tak jo - to je lež. Nesnáším tu holku a děsí mě, že taková šílená obludnost chodí mezi normálními lidmi.

"Už jsme to řešily několikrát... Pomme chce bejt prostě jabko. Tak ať je. Však ona byla vždycky divná."

"Kdyby se alespoň snažila vypadat normálně... Lacláče, holiny a ta zrůdnost, co má na hlavě. Bejt to moje ségra, tak se studem propadnu!"

Lotty se uchechtne. "Je to celkem sranda, pomlouvat s tebou Pomču a s Pomčou zase tebe. Měly byste se skamarádit."

"To zrovna... A COŽE? Ty mě pomlouváš se svou jablečí sestrou? To si děláš srandu?"

"Klid holka," zasměje se Lotty, zvedne se z postele a přistoupí ke stolu. Z misky vytáhne několik čokoládových bonbonů. "Chceš taky?"

Zavrtím hlavou. Dost se snažím udržet si svou štíhlou linii. "Chápu, ty radši štěňata," zasměje se Lotty a ukáže na moje tričko, které jsem ze sebe stále nesundala. Mimo okamžiky, kdy se sprchuji, samozřejmě.

"Tolik mi chybí, Lot! Dneska, když jsem byla se Samem..."

"Em! Už zase? P-E-D-O-F..."

"MLČ!" okřiknu ji, na tohle vážně nemám náladu. "Takže, dneska, když jsem byla se Samem, jsem si uvědomila, jak jsou ostatní kluci... nedostateční! Nikdo není tak úžasný jako můj Terry, už se mu nikdy nikdo nebude rovnat! Tolik ho miluji, Lotty, tolik, tolik, toliiiik!"

"Nevzdychej mi tady, fujky. A jakej máš plán, až přijede?"

Nyní úplně zářím. Těším se, až Lotty povím svůj hvězdný plán. Na mou blonďatou hlavu je úplně geniální! "Inu, Terry má přijet za šest dní. Takže budu celý ten den čekat před domem jeho strýce - věřila bys tomu? Jeho strejda je starej Scotch! - a hned jak přijede, ukážu se, půjdu za ním, vášnivě ho políbím a on bude omámen! Odnese mě za strom a - víš co - a pak mi vyzná lásku a já ji vyznám jemu, řeknu mu, že musíme být spolu a on bude souhlasit, oznámí mi, že zruší zásnuby, že vzít si tu holku by byla největší chyba jeho života a... Všechno bude tak dokonalé, Lotty!"

Žádného nadšení se ale z kamarádčiny strany nedočkám. "To je," zabručí, "ten nejdebilnější plán v historii nejdebilnějších plánů. Je to ještě debilnější plán, než když jsi na Finna Waltera vystrčila svůj nahatej zadek s nápisem "Vezmeš si mě?"!" Chvíli na mě vytřeštěně hledí, ale pak se zachichotá. "Já tě fakt žeru holka." Nato mě obejme. Ách. Já ji taky žeru, je to vážně nejlepší kamarádka. I když, pokud se Lotty Railová zmíní o žraní v souvislosti s vámi, měli byste se třást strachy a pro jistotu vzít nohy na ramena.

S Lotty Railovou se kamarádím už od čtvrté třídy. Ona byla už tehdy třikrát větší než ostatní děti, byla u nás ve třídě nová a skupinka holek v čele s obludnou Bonnie Hefferovou, které do té doby byly moje kamarádky, se jí začaly pošklebovat a nadávat, že je tlustá. Tehdy mě to dost rozhněvalo, vlepila jsem Bonnie Hefferové takovou facku, že se rozbrečela.

"Už nikdy o ní neřekneš, že je tlustá! Je mnohem hezčí než ty a tvoje nalepovací řasy, ve kterých vypadáš jak malá coura!" No jo, už jako malá jsem měla pestrý slovník.

Sice jsem za tenhle incident skončila s pár školními nepříjemnostmi, ale ten den jsem získala za nejlepší kamarádku Lotty Railovou - a nikdo na celém širém světě nemá lepší nejlepší kamarádku než já.

Strávím u ní ještě asi dvě hodinky, koukáme na seriál, kecáme, ale stejně nemůžu přestat na Terryho a čtyřicet osm úžasných vteřin, které jsme spolu prožili v kabince. Myslím na jeho krásné oči, na ten rozcuch, na to jemně vypracované tělo, no jeho mladičkou nervozitu... Ajej, tyhle myšlenky musí přestat. Usoudím, že terapie motorkou je teď pro mě to nejlepší.

"Hele, tak já půjdu," oznámím Lotty, když skončí další díl Teen Wolfa.

"No počkéj, teď to skončilo tak napínavě, nedáme ještě jeden?" přemlouvá mě Lotty.

"Stavím se zítra, jo?"

Lotty našpulí pusu tak, že se jí objeví třetí brada. "Pff. Fájn. Určitě jdeš zase zneužívat děti, místo abys se svou nejoblíbenější osobou obdivovala Stilese! Styď se! Vyprovoď se sama."

To ostatně dělám vždycky, takže se jen ušklíbnu, rozloučím se a zamířím po schodech dolů.

"Já vím, že to bolí, Tori, ale Igor byl pitomec, vykašli se na něj! Takové krásné jablíčko, nechápu, jak se s tebou mohl rozejít! Najdeš si lepšího. Ne, i ve stáří jsi moc krásná..." slyším tu šáhlou holku mluvit na malé, červené jabko. Tohle mě tak vytáčí! Jak můžou tu šílenkyni nechat vyjít na ulici bez svěrací kazajky?

"Tak jo! Pro tebe všecko, když si to přeješ!" říká tentokrát. Nenápadně hledím do jídelny a vidím Pomme Railovou, jak pokládá to červené jabko na stůl, bere do rukou jiné a odchází s ním dveřmi, za kterými mají Railovi kuchyni. Rozhodnu se zlepšit si náladu a na tváři se mi rozvine úsměv. Možná fakticky od ucha k uchu. Zdá se, že ten divnej Culteur už odešel, což mi hraje do karet.

Rychle nacupitám do jídelny, popadnu červené jablko, ačkoliv už nevypadá příliš čerstvě. Několikrát se do něj zakousnu, položím na stůl jen ohlodaný zbytek a odcházím, jak rychle jen můžu. Ještě když nasedám na motorku se popadám za břicho při představě, jak se bude bláznivá Pomme tvářit, až uvidí můj malý dáreček.