Ta holka je jablko!

Prolog

Terry

Když jsem ji potkal poprvé, byla ještě člověk. Hnědé, kudrnaté vlasy měla spletené do copů, které jí padaly až na zadek. Bylo mi jedenáct, jí deset a uměla plivat do dálky, díky čemuž jsem se do ní druhý den od našeho setkání bláznivě zamiloval.

Bylo to tehdy, když jsem ještě jezdíval ke strejdovi Leovi prázdniny. Konal se tam toho roku několikadenní příměstský tábor a strejda Leo mě tam poslal, aby mě neměl celé dny na krku a abych si taky udělal nějaké kamarády. Tam jsme se potkali.

Pomme nebyla ta typicky hezká holka, které se líbily ostatním klukům. Smáli se jejím pihám, ale já jsem je zbožňoval. Ať si okolí říkalo, co chtělo, mně se líbila jako žádná jiná, její pihy, to, že skoro pořád nosila holiny a kšandy, vlasy, jež utekly z copů a v kudrlinkách stály nahoru. A hlavně - fakt uměla dost dobře plivat do dálky.

Tehdy jsem ještě hodně sportoval, i když mi žádný sport nikdy nešel, a se všemi si chtěl povídat, ačkoliv, upřímně, ostatní se se mnou moc kamarádit nechtěli. A můj velmi vážný vztah s tím děvčetem tomu moc nepomohl. Na tom ale nesešlo. Pomme byla jako já, stejně divná, stejně suprová, takže jsme neměli jen velikánskou lásku, jakou jen můžou jedenáctiletí kluci a desetileté holky mít, ale i parádní přátelství. Jo, byli jsme i nejlepšími kamarády. I po táboře jsme se pak vídali celé léto.

Leo ji zbožňoval stejně jako já. Pořád ji k nám zval a neustále se v její přítomnosti smál... Ale to Leo dělal často. Někdy vzal některou svou holku, každou chvíli to byla jiná, strejda byl celkem rošťák, a šli jsme společně na dvojí rande. Většinou se u toho smály i ty holky a já a Pomme jsme nevěděli, čemu se smějí, ale neřešili jsme to a smáli se taky.

Prožil jsem s ní to nejzábavnější léto, první rande, první lásku, první pusu i první sexuální zážitek. (Nechal jsem ji dívat se, jak čurám, a ona zase mě, když mi ukazovala, že se naučila čurat jako kluk. Bylo velmi romantické chodit spolu ke stejnému stromu.) Byl jsem přesvědčen, že nám to vydrží do konce života a budeme mít alespoň dvacet šest dětí. Jenže se stala moc zlá věc, jež nám překazila plány...

Blížil se konec léta a strejda Leo měl nehodu a skončil na vozíku - prý do konce života. Přijela teta Linda, že se o něj bude starat. Rodiče si usmysleli, že už za ním jezdit nemůžu, že se o mě Leo už nemůže starat, neboť sám musí být v péči tety Lindy. Uvědomil jsem si, co to znamenalo - velké rozloučení pro mě a mou Pomme. Nebo ne... Umínil jsem si, že se nevzdám svých snů.

Ten loučící večer, kdy jsem jí všechno vyklopil, jsme zakončili dalším romantickým čuráním. Dočurali jsme, a zatímco si Pomme natahovala kšandy, já jsem zůstal zaražený, stále ho držel a koukal na ni. Pomme se zasmála.

„Už to máš hotovo, Terry, už se můžeš..."

„Pomme, vemeš si mě?"

Pomme vykulila oči a pak se usmála. „Proč ne. Ale to můžem až od osumnácti."

„Tak až ti bude osmnáct, tak já přijedu a budem mít svatbu. Do té doby jsme snoubové."

„Platí."

Podali jsme si na to ruce a ihned je se znechucením odtáhli, když nám došlo, že jsou celkem počurané.

Zasnoubil jsem se s Pomme, mou životní láskou! pomyslel jsem si s úsměvem a schoval ho zase do trenýrek.