𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LXI. Vlna za vlnou

pohled Pepy

,,Co pro tebe znamenala ta pusa?" vychrlil jsem konečně ze sebe a ona na mě jen vykulila oči, chápu že tuhle otázku asi nečekala.

Rukou poklepala na místo vedle sebe a tím mě pobídla, abych si k ní sedl. Tak jsem i udělal.

,,No víš, v tu chvíli jsem si to tak nějak neuvědomila co děláme. Jenže teď když jsem měla čas přemýšlet, tak já vlastně ani nevím jak to mám s Petrem. Nevím jak to vnímá on, jestli to bylo jen na oko aby jste mě sem dostali, jestli ten vztah mezi námi byl opravdový... Mám tolik otázek, ale já sama si na ně nedokážu odpovědět, promiň" podívala se na mě se smutným výrazem a pohladila mě po hřbetu levé ruky. Já jen sklopil hlavu a z nervozity začal klepat nohou.

,,A mohla by sis s ním prosím promluvit? Potřebuji v tom mít jasno, to je vše. Nechci ani na tebe nějak tlačit, jen mě prosím pochop. Nechci si dělat nějaké plané naděje, jen si myslím že Petr a ty...to nemá žádnou budoucnost" pronesl jsem a odvrátil pohled zpátky na ní.

,,Jo, měla jsem to i v plánu, tak snad si brzo udělá čas. Přeci jen, když jsme spolu naposled mluvili, nedopadlo to úplně dobře" zasmála se a já s ní.

,,No tak já už půjdu abych tě už nechal odpočívat, děkuju že si mi věnovala čas Elis" vstal jsem z postele a popadl kliku od dveří. Při mém odchodu mě ale zastavila Elis.

,,Mohl bys tu prosím zůstat se mnou? Bojím se že by tu zase přišel Dominik" zeptala se a já jen lehce kývl hlavou na souhlas.

Lehl jsem si k ní, ona si hlavu položila na mé rameno a po nějaké době co jsem jí vískal ve vlasech, usla. Opatrně jsem se natáhl pro peřinu, kterou jsem nás přikryl.

Po nějaké době jsem upadl do říše snů...

*pohled Elis*

Vzbudila jsem se uprostřed noci úplně na kraji postele, div se jsem nespadla. Koukla jsem vedle sebe a spatřila klidně oddychujícího Pepu. Musela jsem se usmát, protože vypadal roztomile.

Rukou jsem mu posunula vlasy z obličeje, a lehla si zády k němu. On si mě rukou přitáhl blíž k sobě tak, že jsem cítila jeho tělo na tom mém, škoda že tam místo něj neleží někdo jiný...

---

Ráno jsem se vzbudila v posteli sama, možná jsem i ráda. Zvedla jsem se a jednoduše se protáhla.

Byla jsem dolámaná z toho, jak se Pepa celou noc roztahoval. Kašlu na převlíkání a rovnou jdu pryč z pokoje.

Nedívala jsem se před sebe a tím pádem jsem si ani nevšimla dívky, která právě vycházela z onoho pokoje, který byl hned naproti mému.

Byla jiná na rozdíl od těch, které jsem tu už potkala.

Měla krátké lesklé černé vlasy, krásné světle modré oči a normální postavu.

Žádné umělé prsa, zadek, pysk prostě normální přirozená dívčina. Zůstala stát ve dveřích, tím se mi naskytl pohled na osobu za ní.

Oddychoval tam Dominik, takže jak vidím, rychle si našel náhradu.

,,Ahoj" usmála jsem se na ni mile. Ona se jen vyděšeně podívala a rychle zmizela pryč z baráku.

Je na mně snad něco špatně, že se mě tak lekla? Jako je tu pár věcí, o kterých by se dalo diskutovat, ale ta holka nevypadala nějak nepříjemně, spíš už od začátku na mě působila mile, ale zaskočeně.