𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XXIV. Už zase

Probudila jsem se, první čeho jsem si všimla bylo, že venku prší. S úsměvem do nového dne, fakt.

Včera se toho stalo tolik, pamatuju si všechno i to, jak mě bral Pepa do rukou a odnesl sem do postele.

Potřebuji sprchu, včera jsem nečekala že když usnu, tak se probudím až ráno. Vstala jsem tedy z postele a šla do koupelny, svlékla jsem se a zalezla do sprchy, hned nato jsem zapla vodu, a začala se sprchovat. To jsem potřebovala, horké kapky vody na mě dopadaly a já si užívala tuto chvilku.

Vylezla jsem ze sprchy asi po 15 minutách a obmotala si kolem těla ručník, šla jsem k umyvadlu, kde jsem si začala čistit zuby. Když jsem si je vyčistila, udělala jsem si ještě skin care z věcí, které byly použitelné a pak si oblékla podprsenku a kalhoty.

Vzala jsem si korektor a začala trošku zakrývat modřinky na mým krku. Nechci aby to tam bylo vidět, aspoň ne tak výrazný, jen při pohledu na to se mi vrací včerejší noc.

Moc to nešlo, ale aspoň trochu. Pak jsem se přemístila na prso, kde jsem měla taky jedno, začala jsem to zakrývat když v to mi někdo vpadl do koupelny.

„Em promiň" pronesl když si všiml že jsem jen v podprsence a kalhotech.

Nevěnovala jsem mu pozornost a dál zakrývala ty debilní modřinky. Čekala jsem, že odejde, ale on tak neudělal, naopak zavřel a šel blíž ke mně. !!Pomoc!!

„Co to děláš?" zeptal se a jeho oči směřovaly na mojí hruď.

Usoudila jsem, že už to asi víc nezakryju, tak jsem toho nechala a začala věnovat pozornost Calinovi. Nadzvedla jsem obočí, aby mi upřesnil předchozí otázku.

„Ptal jsem se, co děláš" řekl a přotočil očima, dnes je nějaký nevrlý. Vlastně, takový je pokaždé, ale dneska nějak jinak.

,,Co myslíš?" odpověděla jsem a povzdechla si. Jen mi věnoval pohled.

„Co si vůbec dělala s Danielem? Měla si jít na záchod" začal z ničeho nic, docela naštvaně, ale proč? Zase tyhle výslechy. O tomhle se bavit opravdu nechci. Ne potom, co vlastně vše viděl.

„O tom se bavit nebudu" pronesla jsem a oblékla si nějaké volné tričko.

„Já jen chci vědět proč jsi byla s ním, víš co se ti mohlo stát? Víš ty vůbec kdo je zač?" pronesl s nechápavým výrazem.

Co nechápe na tom, že se o tom s ním nechci bavit. Prošla jsem kolem něj a chtěla odejít z koupelny ale chytil mě za krk, tak jak to má vlastně ve zvyku.

A taky Caline, já tam nebyla dobrovolně.

„Eliso, uvědomuješ si co by se stalo kdybych tam nebyl? Kdybychom tě nešli hledat?" řekl vážně a koukal mi do očí.

To snad nemyslí vážně, jasně že to vím, a nechci na to ani pomyslet.

„Moc dobře vím co by se stalo. Myslíš že je mi příjemný jak se mě furt ohledně toho na něco vyptáváš, ne. A teď ještě tohle? To nemyslíš vážně" odpověděla jsem nevěřícně. Snažila jsem se nadechnout, ale ten parchant mě chtěl snad uškrtit.

„Já jsem ti vděčná, že jste mě šli hledat, opravdu, ale- Chtěla jsem projít ale někdo mě do toho pokoje strčil a pak-" pronesla jsem ještě.

„Možná byla chyba, že jsem se tam ukázal" skočil mi do toho najednou, jako že nic.

On mi nevěří? Však sám viděl, jak vystrašená jsem byla!

Chvilku jsem na něj nevěřícně koukala, než jsem to všechno vstřebala.

„Caline" řekla jsem, co to s ním dneska je?

,,Třeba by ses konečně poučila" odpověděl a mykl rameny. Přidával na upevnění jeho ruky na mém krku, a já začala rudnout.

„Běž do prdele Caline, fakt" pronesla jsem a jakým štěstím se vyvlékla z jeho sevření.

Calin toto přehnal, nenechal mě to doříct a dělá jako bych snad za vše mohla já. Byla jsem zklamaná, protože jsem si naivně myslela, že se trochu změnil.

Spletla jsem se.