𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

XXXIII. Nový začátek

Přišla jsem do obýváku, a zjistila že tady Pepa není, takže je u sebe v pokoji, a nebo tu není vůbec. Byl tu ale Dominik, který si mě prvně nevšiml, ale poté, co jsem chtěla odejít mě asi viděl, a tak se zeptal:

„Elis potřebuješ něco?"

„Hledala jsem Pepu, ale ten tu není jak vidím, potřebovala jsem se s ním poradit"

„Aha, a já bych ti nepomohl?"

„No já nevím -" nevěděla jsem, jestli by mi někdo jako Dominik mohl pomoct.

„Děje se něco?" zeptal se, a poklepal na místo, vedle něho.

„Ne, já jen..jde o Petra" pronesla jsem a sedla si vedle něj.

„Dobře, povídej" řekl a koukal na mě ať začnu.

„No, on mi řekl že se mu líbím, ale to prostě nejde" řekla jsem a koukala na něj.

„Proč myslíš?" zeptal se.

„Haló, nepamatuješ na to jak jste se na mě všichni domluvili?" zeptala jsem se s nechápavým výrazem.

„No tak Petr měl většinou holky na jednu noc, a podle toho co jsem viděl to nebyly žádný hitparády, ale ty.. seš krásná a hodná, a asi si to uvědomil, že udělal chybu. Navíc..vždyť po tobě pokukoval už od začátku" pronesl nad čímž jsem se musela usmát. Bohužel to nemáme vzájemné.

„Podle mě ses mu líbila celou dobu, ale myslím že se s tebou ze začátku chtěl jen vyspat, ale teď už ví, že by ti to ublížilo, a já si nemyslím, že by ti po tom všem chtěl ublížit" dodal a koukal mi přímo do očí.

„Jo máš pravdu, je hodný " odpověděla jsem a lehce se usmála.

„Jo to je..seš první které to řekl, takže nepromarni šanci" řekl mi. Tím pádem jsem ji už promarnila?

„Já jsem mu ale řekla že nechci vztah..a on vypadal zklamaně" pronesla jsem a sklopila hlavu.

„Z toho si nic nedělej" pronesl a zvedl mi hlavu.

„Líbí se ti?" zeptal se a já chvilku váhala, nevím proč, když odpověď sama znám.

„Ne" odpověděla jsem,a Dominik se uchechtl. Nevím co mi přijde vtipné na tom, že jsem právě řekla, že se mi nelíbí jeho kámoš.

„Opravdu nechceš vztah?" zeptal se.

„Já nevím, možná jo..ale ne s Petrem" pronesla jsem skoro neslyšně a mykla rameny.

„Já to chápu, po tom co jsi zažila s Petrem a Maxem, ale ty Calina znáš, a já ho znám líp jak kdokoliv jiný.. neublížil by ti, dobře?" pronesl.

„Jo, já vím- počkej, jak to myslíš, že znám Calina dobře?" zeptala jsem se hloupě.

„No tak nedělej, však to každý na tobě vidí, přijde mi zbytečné tu příležitost zahodit" dodal a koukal na mě.

„Máš pravdu.. děkuji Domi" řekla jsem a vrhla se mu do náruče. Opravdu jsem byla vděčná za to, že zrovna on mi byl schopný pomoct. Ještě před tím, než jsem odešla mi Dominik řekl:

„Hele být tebou zajdu nejdříve za Petrem a řeknu mu pravdu" na to jsem kývla a rozešla se za ním do pokoje.

---

Vlastně se cítím trochu hloupě, po tom co jsem mu před chvilkou řekla. Otevřela jsem pomalu dveře a vešla dovnitř, ležel na posteli a koukal do stropu..vypadal, smutně?