𝑬𝒍𝒊𝒔𝒊𝒏𝒂 𝒗𝒐𝒍𝒃𝒂

LVII. Vcházím do tvých snů

*pohled Petra*

,,Domi jsem tak ráda, že tě zase vidím" Vrhla se Elis na Dominika.

Já snad nevěřím vlastním očím!

,,Ehm ehm" dovolil jsem si je vyrušit z jejich romantické chvilky.

,,Ježiš promiň já-já" snažila se z toho Elis nějak vymluvit, ale Dominik ji předběhl.

,,Co to do tý tvý holky vjelo" odfrkl si, obešel Elis a já pořád nevěřícně koukal. Momentálně už jsem to nechal být a rozešel se za klukama.

,,Co se na ni tak přiblble usmíváš" zeptal jsem se podrážděně Radka. Sice je u něj zvykem, že má pořád dobrou náladu, ale zrovna na ni se usmívat nemusí.

,,Nemám zapotřebí na ni být zlý jak vy" uchechtl se. Mě to nedalo, zvedl jsem se a šel směrem k Elis.

,,Hele Elis co to mělo být? Proč si ho objímala?" zeptal jsem se hned.

,,Petře já nevím co se mnou dneska je, sama nevím proč jsem ho objala"

Bez jediného slova jsem ji upevnil v objetí, a pak se vydal zpátky.

*pohled Elis*

Po chvilce se ozvalo třísknutí dveřmi.

Ježiši, kdo to zas přišel.

Přeměřila jsem si danou osobu, která právě přišla. Šla směrem ke stolu kluků, takže jsem se po chvilce rozhodla jít rovnou za ní. Nic ji nebránilo v tom si sednout rovnou Dominikovi do klína.

Čůza.

,,Co ty tu kurva děláš" zaslechla jsem rozhovor Dominika a tý jeho nápadnice. Zrovna jsem k nim došla a postavila se vedle Pepy.

,,Nespletla sis náhodou bordel s kavárnou?" řekla jsem si pro sebe, jenže podle pohledů všech jsem poznala, že příště mám být raději potichu. Holka mě jen probodla pohledem a dál se plazila po Dominikovi.

Je mi z ní špatně.

,,Nejseš náhodou příbuzná té štětky z rána?" uchechtla jsem se a čekala na její odpověď, ta se však dostavila úplně od jiné osoby, než jsem čekala.

,,Proč bych si tě měl vybrat z těch tisíce kund?" vypustil Dominik z pusy. Nechápala jsem, jak to myslí.

,,Cože?" zeptala jsem se.

,,Proč bych si tě měl vybrat z těch tisíce kund, co na tom nechápeš? Jen co jsem vešel ses na mě vrhla jak nevim co, asi to nebylo jen tak" řekl naštvaně a ta jeho nána jen koukala s otevřenou pusou.

,,No jak vidim tak jsem nebyla jediná, co?" Přesunula jsem pohled na ni a falešně se usmála.

,,Co si to dovoluješ, já jsem tady s Nikouškem strávila noc" zapištěla a začala se tam s ním oslintávat. Pohled na ně byl nechutný.

Začaly mě pálit oči, proto jsem se včas rozhodla odejít, protože bych to tam další minutu nepřežila.

Slzy mi začly stékat po tváři, proto jsem se sebrala a odešla na vzduch.

,,Jsi v pohodě?" slyšela jsem vedle sebe známý hlas.

,,Nestarej se" odbyla jsem ho a odešla zpátky dovnitř.

,,Hele já to nemyslel zle, jen mě fakt zajímá, jestli jsi okay" chytil mě Radek za paži a otočil k němu.

,,Ne nejsem v pohodě stačí? A teď bych ocenila kdybys mě pustil, potřebuju se uklidnit" díkybohu mě poslechl, pustil mě a vrátil se zpátky za ostatníma.

,,Tohle chování je u Dominika úplně normální, nic si z něj nedělej" pronesl Pepa s klidným hlasem, jenže já tak klidná nebyla.

Jo, tohle bylo tvé pravé chování Dominiku, ale věděla jsem, že uvnitř tebe je úplně jiný člověk. Jenže, vždycky tam bylo to "ale".

,,Ptala jsem se snad?"

,,Tak si nestěžuj a nefňukej jak piča" řekl naštvaně a já se jen nechápavě podívala.

,,Hej jsi v pohodě?" zeptala jsem se teď já jeho, tohle není jeho obvyklé chování.

,,Proč bych neměl?"

,,No tak, Pepo"

,,Bohužel ti to nemůžu říct, ani nevíš jak moc rád bych ti to pověděl, ale všechno se dozvíš. Brzo, snad" odvětil a já pořád nechápala, proč je tak podrážděný.

,,A taky...ta holka, jak se oblizovala s Nikouškem" začal Pepa a napodobil její hlas, ,,je to jen kurva, přesně jak si řekla, furt se k němu cpe a on jí nedokáže vyhodit"

,,Jeho problém, každý to má v životě prostě jinak no" pronesla jsem při pohledu na oba dva.

---

Všichni se pomalu začali sbírat k odchodu, za což jsem ráda. Opravdu jsem si dnešek takhle nepředstavovala, mělo to všechno dopadnout jinak...

,,Ten dnešek si ještě vyřídíme" pronesl na mě otráveně Dominik, divím se že mi rovnou neflusl do ksichtu, kokot.

,,Bla bla bla" zamumlala jsem zase já jemu do ksichtu, on už natahoval ruku jakože mi jednu vlepí, ale Petr mu v tom zabránil.

,,Seš normální Dominiku? Okamžitě se zklidni nebo natáhnu já tobě"

,,Já že se mám zklidnit? To spíš ta tvoje holčička, kdybys mě nezastavil tak už se jí vybarvuje krásná modřina na tváři" uchechtl se a vydal se ven z kavárny, kde si samozřejmě hned zapálil. Já jen obešla Petra a vydala se za ním.

Tady si ze sebe dělal někoho, kdo vůbec nejsi. V životě by jsi holku nemlátil, nebo jo?

,,Kurva Dominiku co s tebou je? Však ses choval úplně jinak, ještě ses mě nedávno zastával a taky utěšoval, když mi bylo nejhůř-"

,,Leda ve snu, kdes na to prosím tebe přišla" doslova se mi vysmál do ksichtu.

,,Naser si, debile" pronesla jsem v klidu a flusla do jeho bohužel dokonalého ksichtu. Samozřejmě si to nenechal líbit, chytil mě pevně za zápěstí a začal zase jeho monolog;

,,Tak tohle si odskáčeš hodně brzo, takhle se ke mně nikdo chovat nebude, slyšíš" zašeptal klidným hlasem, což ve mně vzbudilo husí kůži.

Naposled si potáhl z cigarety a hodil ji přímo přede mě. Nohou ještě pošlapal nedopalek, tím se ke mně přiblížil až nebezpečně blízko a to způsobilo otření jeho tělo o to moje.

Dominiku, co ty se mnou děláš...

,,Co bys mi zrovna ty mohl udělat" překřížila jsem si ruce na prsou a čekala, co z něj zas vyleze.

,,By ses divila, kotě" poslal mi vzdušnou pusu a než jsem byla schopná slov, zmizel mi z dohledu.

,,Ty mě tak sereš" křikla jsem do okolí, které již obklopovala tma. Zaslechla jsem už jen tichý smích někde z dálky, pak už jsem se vydala do kavárny.